Maria Mlada, abbatissa Pragen
| 8. února, připomínka | |
| Postavení: | abatyše OSB |
| Úmrtí: | 994 |
ŽIVOTOPIS
Narodila se přibližně kolem roku 940 v Praze jako dcera pátého českého kníže z rodu Přemyslovců Boleslava I. a Biagoty. Jejím bratrem byl Boleslav II. a jejich otec byl částí lidu nazýván „Boleslav Ukrutný,“ protože svého knížecího postavení dosáhl vraždou svého bratra sv. Václava.Bývá uváděno, že byla vychovávaná v Řezně a proslula zbožností a vzdělaností. Dějiny nám o ní vypráví až ve spojení s její významnou cestou do Říma, kam přicestovala v čele českých poslů po nastoupení papeže Jana XIII. se žádostí o zřízení pražského biskupství. Jeho formální ustanovení spadá asi až do roku 973. K jeho vlastnímu vzniku došlo pro pohnuté říšské poměry až asi koncem roku 975 vysvěcením prvního pražského biskupa Dětmara.
Jak dlouho se Mlada v Římě zdržela nebo zda tam byla vícekrát, není jisté. Druhým cílem její cesty do Říma bylo stát se benediktinskou řádovou sestrou a získat možnost založit benediktinský klášter v Praze. Proto v Římě vstoupila do benediktinského řádu a přijala řeholní jméno Marie. Předpokládá se, že absolvovala povinný roční noviciát a ještě i určitý pobyt v římském klášteře. Po návratu do Prahy s bratrovou pomocí na Pražském hradě založila klášter benediktinek u sv. Jiří, který pak vedla jako abatyše. Zemřela s pověstí svatosti a byla zde pohřbena v rohu abatyšské mariánské (později svatoanenské) kaple severovýchodně od východního chrámového chóru.
Pro veřejnou úctu bývá na více místech chybně označovaná jako blahoslavená místo ctihodná. Podle pohledu historika Rudolfa Turka je neuskutečnění beatifikačního procesu zapříčiněno strohým racionalismem v 18. století. O počátcích kultu Mlady v jejím klášteře svědčí „Officium Beatae Mariae Virgini“ vydané r. 1654, které uvádí Mladu jako blahoslavenou.
O jejích ostatcích se vyskytují protichůdné informace. V roce 1672 údajně za přítomnosti Leopolda I. v Praze docházelo k opravám kláštera a v souvislosti s nimi byly ostatky Mlady z původního hrobu vyzdviženy a v roce 1675 uloženy do nového výklenku za zpěvu loretánských litanií. Klášter na Pražském hradě již r. 1142 zasáhl požár, který ho prý silně poškodil. V předpokládaném hrobě ct. Mlady byly konány novodobější průzkumy, při kterých nebyly její ostatky objeveny.
Nejen na cz.Wikipedia se uvádí, že v r. 1673 začala být Mlada uctívána jako česká spolupatronka. Navíc se píše, že její ostatky byly vyzdviženy z hrobu a v roce 1770 byla její lebka oficiálně korunována a vystavena na oltáři. Pokud by to bylo vykonáno biskupem, jednalo by se v dřívější době o uznání kultu a časem by byla za určitých podmínek naděje na jeho potvrzení. Ctěna prý byla v dalších benediktinských klášterech a její jméno také dostávaly novicky.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Hieronymus Emiliani (1537); Iosephina Bakhita (1947); Cointha (249); Iuventius seu Eventius (397); martyres Constantinopoli monachi monasterii Dii (asi 485); Iacutus (s. VI.); Honoratus, ep. Mediolanen (asi 570); Nicetius, episcopus (asi 610); Paulus, ep. Virodunen (asi 647); Petrus Igneus♦ (1089); Stephanus, eremita (1124); Philippus Jeningen♦ (1704); Iosephina Gabriela Bonino♦ (1906); Maria Esperanza a Iesu virgo (Iosepha) Alhama Valera♦ (1983); Maria Mlada♦, abbatissa Pragen (994)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský