Maria Virgo et exspectatio Messiae
| 18. prosince, připomínka |
ŽIVOTOPIS
Stručně k připomínce:Po úpravě církevního kalendáře papežem Pavlem VI. (1963-1978) bylo možné liturgické slavení tohoto svátku jako titulární slavnost jen v kaplích a chrámech zasvěcených Očekávání porodu Panny Marie. Papež Řehoř XIII. (1572-1585) schválil jeho slavení nejprve ve Španělsku, kde se uvádí jeho původ, a postupně v dalších zemích. Se zavedením jednotného církevního kalendáře papež Pius V. svátek zrušil.
Španělský episkopát kvůli zvyku slavit 18. prosinec jako mariánský svátek zavedl zvláštní svátek přípravy Panny Marie na narození Pána Ježíše. V našich zemích byl údajně slaven díky vládnoucímu rodu Habsburků, a to do reformy za papeže Pia X.
V některých zemích je svátek připomínán jako svátek „Naděje“ nebo „Radostného očekávání Mesiáše“ jako Spasitele a Zachránce. Význam přípravy srdce na blížící se slavnost Kristova narození naznačují i zvláštní antifony předvánočního týdne v denních modlitbách Církve. V letech, kdy jako v roce 2023 vychází 17. 12. na neděli, je tento čas připomínán i růžovou barvou adventní svíce a ornátem kněze. V další části k této připomínce můžeme věnovat zamyšlení, jak Panna Maria toto očekávání prožívala a čím nám má být.
ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI
NASTÁVAJÍCÍ MATKA NA CESTĚ
V životě Panny Marie je tím nejpodstatnějším Boží vůle. Od chvíle „zvěstování“ ji můžeme pozorovat na cestě. Nejprve její vícedenní cesta, prostoupená láskou, vedla přes Jeruzalém až k Alžbětě odkud se vracela asi po třech měsících. Zdálo by se, že mohla jít s nejistotou, jak bude pro svůj stav přijata, ale šla s úžasnou důvěrou, kterou ji naplňovala láska.
Když se přiblížil 9. měsíc očekávání, najednou se ukázalo, že má cestovat až do Betléma s jediným dopravním prostředkem, kterým má být osel, a procházet i hornatou krajinou, která nemusí být bezpečná. Její srdce však nepřestávalo zpívat „FIAT“ přes všechny možné obavy a starosti týkající se porodu. Důvodem radosti, nejen u Panny Marie, je přijmout Boží vůli za svou.
Boží vůlí je naše spása. O tom svědčí připomínaní proroci. O tom svědčí příchod Mesiáše na tento svět, aby se ztotožnil s naším životem. Přijal úděl služebníka zařazeného mezi zločince a jako nejnevinnější svým utrpením s nejhroznější smrtí na kříži nám umožnil věčný život v Otcově lásce. Chybí nám to, co Panna Maria vnímala, jak o tom svědčí její chvalozpěv u Alžběty.
Chybí nám vnímání Boží přítomnosti v nastavení touhy ze všech sil přispívat k uskutečňování Božích záměrů.
Bůh ve své všemohoucnosti se k nám sklání, protože chce naše povýšení na úroveň obyvatel NEBE, ale zároveň plně respektuje naši svobodnou vůli. Jeho podíl na spáse lidstva je nezměrný a neustále pokračuje skrze ustanovení svátostí, zejména zpřítomňováním v tajemství Eucharistické oběti.
A kde je Panna Maria? Stále pokračuje na cestě s ním. Před pronásledování Herodem prchá svatá rodina, jako migranti, aby se zachránila v Egyptě. Maria se neptá proč to tak musí být, ale s důvěrou v Boží plány, jako ty nejlepší, koná, co situace vyžaduje. Po návratu z Egypta, při pouti do Jeruzalémského chrámu prožívala úzkost ze ztráty 12letého Ježíše. Přitom jí nejspíše prolétla myslí i Simeonova předpověď při obětování malého Ježíše v chrámě. Ta se plně uskutečnila na Golgotě, kde její božský Syn ji z kříže dal za MATKU nám všem. Její cesta proto neskončila ani povýšením v nebi na Královnu, kam si přinesla svou pokoru a úžasnou mateřskou lásku k nám všem.
Pokračuje jako naše Pomocnice, Průvodkyně, Přímluvkyně, a dokonce i Spolutrpitelka, a to nejen se svým Synem v den jeho umučení za nás, ale i jako matka adoptovaných dětí, mezi kterými jsou těžcí hříšníci, nad nimiž pláče kvůli jejich životu např. jako v La Salette, kde v slzách sdělila poselství, ve kterém varovala celé lidstvo před zlem, kterému nikdo neunikne. Podobně se lidé s jejími slzami setkali, když tekly z jejího obrazu. Konkrétně tato ověřená událost je připomínána každoročním slavením novény k Panně Marii Trnavské na Slovensku, kde její slzy zachránily město.
Jde zde jen o dvě připomínky nejsvětější Matky ve spojení s naší cestou, při které ji máme vidět jako vzor na naší cestě „ADVENTEM“, na které máme přijmout správný postoj, dokud je čas. Pán je blízko! Nejvýznamnější osobní setkání nastane v den našeho přechodu do věčnosti. Jde o to, aby bylo radostné. K tomu má vést i adventní příprava.
PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA
Bože, ty jsi náš stvořitel a vykupitel, Tvé věčné Slovo se stalo v lůně Panny Marie člověkem, Tvůj Syn se stal jedním z nás a má účast na našem lidském životě; dej, ať my máme účast na jeho božství. Neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen.
(závěrečná modlitba z breviáře)
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Malachias, propheta (asi 1. pol. V. s. př. Kr.); Namphamo, Miggo, Sanames et Lucitas (století neznámé); Gatianus (s. III.); Flannanus (s. VII.); Winebaldus, abbas Heideheimen ; Nemesia (Iulia) Valle♦, virgo (1916); Maria Virgo et exspectatio Messiae
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský