Ioannes Bula
| 20. května, připomínka | |
| Postavení: | mučedník |
| Úmrtí: | 1952 |
ŽIVOTOPIS
Pocházel z brněnské diecéze a v ní se stal knězem mezi koncem války a nástupem komunistického režimu, který si dal za úkol získat moc nad církví v Československu jakýmikoliv praktikami. Komunistickým představitelům posloužilo i zastřelení tří jejich soudruhů v Babicích, aby jako „poškození“ mohli odůvodňovat široké zatýkání, věznění a popravování katolických kněží i věřících, zvláště z drobných zemědělců.Slavnost blahořečení dvou kněží, jejichž osud měl věřící v zemi odradit od katolických aktivit, se má uskutečnit v červnu roku 2026. Beatifikační proces Jana Buly byl zahájen v roce 2004 a v roce 2011 byl k němu připojen i proces Václava Drboly.
ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI
PŘES OPRÁTKU SKRZE LÁSKU DOMOV V NEBI
Jan Bula se narodil 24. 6. 1920 v Lukově u Moravských Budějovic Marii a Antonínu Bulovým. Po obecné škole absolvoval reálné gymnázium v Moravských Budějovicích.
V roce 1939 za německé okupace Jan Bula vstoupil do kněžského alumnátu (semináře) v Brně. Ve 4. roce studia mu bylo s mnohými dalšími bohoslovci studium přerušeno pro nasazení na nucené práce. Na začátku roku 1943 byl poslán jako dělník do keramických závodů ve Vranovské Vsi. V květnu 1944 se vrátil k pokračování studia teologie. Po jeho dokončení a skončení války přijal 29. 7. 1945 kněžské svěcení olomouckým pomocným biskupem Stanislavem Zelou. Po primici, kterou slavil ve svém rodišti, nastoupil jako kaplan v Rokytnici nad Rokytnou. Věnoval se mládeži, zapojoval se do aktivit Orla (katolické sportovní organizace) a pro veselou a dobrosrdečnou povahu byl velmi oblíben. Po smrti svého faráře o. Stanislava v červenci 1949 byl ustanoven na jeho místo jako administrátor. Následně začal opravovat rokytnický kostel.
Už od únorového převratu v roce 1948 komunistický režim začal s omezováním vlivu katolické církve kontrolou tisku, likvidaci spolků a církevního školství i odebíráním církevního majetku. Komunisté chtěli mít vše pod kontrolou a k ovládání věřících vytvořili tzv. Katolickou akci (KA) jako sdružení „pokrokových“ katolíků a na svou stranu se snažili získávat kněze. Ještě za života rokytnického faráře Stanislava si přišli na faru pro podpisy od obou kněží s tím, zda mají zájem o dohodu mezi státem a církví. Ač tito kněží měli připomínky, tak před zjištěním skutečnosti se nechali zmást a připojili své podpisy. Hned po zjištění, že nejde o dobrou věc, své podpisy odvolali a potvrdili věrnost svému biskupovi Karlu Skoupému.
V červnu 1949 se biskupové v Československu pokusili informovat věřící o aktuální situaci církve ve státě pomocí pastýřských listů. Za týden po oběžníku katolickému duchovenstvu a věřícímu lidu biskupové poslali svůj „Hlas věřícím v hodině velké zkoušky“. To už se komunisté snažili o to, aby nebyl věřícím přečten. Otce Jana Bulu navštívili jejich funkcionáři i se strážmistrem tehdejší bezpečnosti a zakázali mu pastýřský list v kostele číst. On se však nezalekl jejich vyhrožování a k přečtenému ještě přidal pravdivý komentář i o praktikách získávání podpisů do jejich „KA“. Pro své čestné postoje se komunistům stal nepohodlný nejen on, ale i další, kteří nechtěli sloužit režimu, jak prezident Gottwald považoval za nutné. Svoji prezidentskou milostí těm, kdo četli zakázaný pastýřský list, udělal demonstrativní krok, aby přesvědčoval o vstřícnosti režimu vůči církvi. Bylo to s vědomím, že si strana za pomocí členů StB dokáže poradit mnoha způsoby s těmi neochotnými se podřizovat.
Večer 25. 2. 1951 přišel na faru za Janem Bulou jeho bývalý spolužák s připraveným lživým vyprávěním. Mimo jiné o únosu pražského arcibiskupa Josefa Berana, kterého prý osvobodil z internace, a že si přál, aby ho před další cestou vyzpovídal spolehlivý kněz. To, že se jednalo o výmysl Malého, došlo o. Janu Bulovi podle odkládané návštěvy arcibiskupa. Také z jeho vybízení k ozbrojeným akcím a sabotážím mezi nespokojenci s režimem bylo patrné, že je nebezpečným provokatérem. Proto ho o. Bula žádal, aby odešel a nesnažil se dostat lidi do neštěstí.
Pan Malý v Heralticích inicioval zastrašovací akci s přestřelkou, a pomohl tak policii mít důvod k rozsáhlému zatýkání. Mezi zatčené se dostal i Jan Bula. Přišli pro něj 30. 4. 1951 do Rokytnice. V důvodové zprávě vyšetřovacímu oddělení byla prý věta: „Již to, že jest mladým knězem vysvěceným až po revoluci 1945, jest pro nás dostačujícím důkazem, že se v něm skrývá zarytý odpůrce lid. dem. zřízení.“ A ve druhé větě bylo „… využijme této příležitosti a zbavme se jednoho parazita s vlivem na dělnickou třídu, která jej musí živit.“ Příběh osvětluje praktiky komunistického zřízení, které zároveň chtělo být považováno za dobrodince lidstva. Příslušníci StB okamžitě začali s výslechy Jana Buly za použití metod fyzického a psychického týrání, aby docílili, čeho chtěli. A co chtěli, napsali do protokolu.
Aby soudní líčení nepůsobila vykonstruovaně, jako jiné politické procesy té doby, StB na Třebíčsku využilo scénář osoby Malého, který v noční době 2. 7. 1951 ve škole v Babicích zastřelil tři komunistické funkcionáře. Jeho čin StB umožnila kvůli následnému využití proti tzv. nepohodlným osobám režimu. Malého už nepotřebovali, tak aby nepřekážel, druhý den při zatýkací akci ho zastřelili. Mezi obviněné odbojáře byl zařazen i Jan Bula, i když ho měli už přes dva měsíce pod zámkem. Pro první soudní jednání sekretariát ÚV KSČ v Praze rozhodl, kdo bude za pár dní odsouzen k smrti. Jana Bulu zařadili až na listopadovou druhou část „babického procesu“ jako hlavní osobu. Byl odsouzen k trestu smrti pro zneužití důvěry, kterou měl mezi věřícími, a že ji zneužíval k podpoře „banditů a vrahů“.
Den před popravou mu bylo dovoleno napsat dopis svým blízkým na rozloučenou. V něm vyjadřoval radost, že Pánu Bohu sloužil a jeho služebníkem zůstal až do konce. Po oběšení 20. 5. 1952 na dvoře jihlavské věznice bylo jeho tělo v krematoriu spáleno. Poslední dopis zůstal v archivu.
Již od předchozího roku byly utvářeny lživé účelové zprávy prostřednictvím tisku a rozhlasu. Atmosféru strachu pak spoluvytvářely další soudní, tzv. „babické procesy“, které vedly mimo dlouhodobých vězení i k 11 trestům smrti. Mezi popravené patřil i Václav Drbola, popravený 3. 8. 1951 na stejném místě. Rovněž kněz brněnské diecéze a oběť z doby komunistického pronásledování.
Společné blahořečení obou je naplánované na červen 2026 na brněnské výstaviště.
Prozatím se ještě nemůže říci, zda budou mít společnou památku. Životopis Václava Drboly se proto, jak je zvykem, nachází u data jeho smrti 3. 8.
Na oba dva se vztahuje evangelní blahoslavenství: „Blahoslavení jste, když vás budou kvůli mně tupit, pronásledovat a vylhaně vám připisovat každou špatnost“ (Mt 5,11).
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Clemens Maria Hofbauer (1820); Bernardinus Senensis (1444); Lydia Thyatirensis (s.I.); Columba Angela♦, virgo de Pænit. S. Dominici (1501); Archangelus Tadini (1912); Baudelius (s. inc.); Thalal (s. III); Luciferus (370); Hilarius, ep. Tolosan. (ca. 400); Austregisilius (ca. 624); Anastasius, ep. Brixien. (s. VII); Theodorus, ep. Papien. (ca.785); Guido de Gherardesca♦ (ca.1134); Ioannes Bula♦ (1952)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský