Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-





sv. Gerlach
Gerlacus

5. ledna, připomínka
Postavení:laik
Úmrtí:1165

ŽIVOTOPIS

Pocházel z bohaté belgické rodiny ve Valkenburgu. Oblíbil si vojenskou službu i rozmařilý život a oženil se. Byl mohutnější postavy a hrubého charakteru. Vedle udatnosti jej v té době charakterizovala i surovost s níž vystupoval i vůči matce. Velký zlom v jeho životě nastal úmrtím jeho milované manželky, ke kterému došlo, když on se věnoval hrám v Jűllichu.

Od onoho dne začal uvažovat o potřebě veřejného pokání. Byl o ně pak požádat v Římě, kde mu bylo uloženo jít do Jeruzaléma a po sedm let tam sloužit v poutnickém domě. Po oněch sedmi letech, v nichž konal nejnižší služebné práce, vrátil se do Říma a obdržel radu "žít ve světě tak, jakoby ve světě nežil". Sám se pak rozhodl, po návratu do vlasti, žít tuto radu za pomoci přísné askeze. Za nový příbytek si vybral dutý dub, udělal si opasek z drátu a postil se o chlebu a vodě. Mnichy byl u lutyšského biskupa nařčen z pokrytectví, vyšetřování však žádné neobjevilo. Z pozemského života odešel jako světec.

Někdo řekne, že přešel z extrému do extrému, ale někdy je radikální řešení zapotřebí. Podstatné na jeho příběhu je, že když si uvědomil pomíjejícnost tohoto života, ohodnotil správně cenu života věčného. Byl si vědom, že ve srovnání s ním vše příjemné na zemi je nic a žádný sebezápor ve snaze o jeho získání není velkou cenou. On by totiž žádný sám o sobě nestačil. Musel přijít syn Boží a vzít na sebe úděl kříže anebo kdyby Bůh chtěl, mohl nás vykoupit jinak? Neuznal žádný jiný způsob za lepší než je maximální utrpení z lásky. Gerlach se rozhodl stůj co stůj na nové cestě vytrvat a vytrval.


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Eduardus Confessor (1066); Gerlacus (1165); Petrus Bonilli (1935); (s. VI); Carolus a Sancto Andrea (Ioannes Andreas) Houben (1893); Convoio (868); Deogratias, ep. Carthaginen. (457/458); Franciscus Peltier, Iacobus Ledoyen et Petrus Tessier (1794); Genovefa Torres Morales (1956); Iacobus Ledoyen (1794); Ioannes Nepomucenus Neumann (1860); Marcellina Darowska (1911); Maria Repetto (1890); Petrus Tessier (1794); Rogerius, presb. (1237); Syncletica (s. IV)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský