Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-




sv. Felix III.
Felix III., Pp

1. března, připomínka
Postavení:papež
Úmrtí:492

ŽIVOTOPIS

Narodil se v Itálii, byl ženatý a když později ovdověl, byl vysvěcen a stal se v Římě farářem a kardinálem. V roce 483 byl zvolen papežem. Zažil mnoho trpkostí s Východní církví a po sesazení cařihradského patriarchy Akácia, který se dal na stranu bludařů, došlo k rozkolu. Další velkou ranou bylo kruté pronásledování od vandalů v Africe.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

NENÁVIST BLUDAŘŮ A ZAČÁTEK ROZKOLU

Pocházel z bohaté senátorské rodiny Aniciů. Tento rod patřil k prvním, které přijaly křesťanství v apoštolské době.V mládí měl nižší svěcení, je zaznamenán jako levita. Byl ženatý, manželka se jmenovala Petronia, měli dcery Pavlu a Emiliánu, která vstoupila do řeholního řádu a syna Gordiána.

Poté co ovdověl se zcela oddal církevní službě, přijal vyšší svěcení, stal se farářem kostela sv. Nera a Achilea a obdržel kardinálský klobouk.

Po smrti papeže Simplicia bylo volbu nového papeže třeba uspíšit, protože do ní chtěly mluvit nekompetentní osoby. Městský prefekt tvrdil, že podle Simplicia nemá být volba bez jeho souhlasu kvůli nepokojům. Také arián Odoakr vydal rozkaz, kterým si chtěl zajistit vliv na volbu. Římské duchovenstvo oba odmítlo a rychlou volbou zvolili kardinála Felixe Caelia.

Jeho jméno Felix znamená sice šťastný, ale jeho pontifikát provázely Jobovy zvěsti. Začaly příchodem alexandrijského patriarchy Jana Talaja, kterého, podobně jako jeho předchůdce sv. Atanáše, vyhnali a tak si přišel vymáhat právo.

Pak přišli poslové z Cařihradu se zvěstí, že dříve dobrý Akacius, poté co se stal cařihradským patriarchou, přiklonil se k bludařům pronásledujícím katolíky a dvůr jej podporuje. Felix proto poslal do Cařihradu biskupy Vitalisme a Misena, aby chránili pravověrné a pomáhali k právům sesazeným biskupům. Měli prosazovat a chránit víru stvrzenou na sněmu chalcedonském. Akácia pak měli poslat do Říma k zodpovědnosti.

Jenže papežští poslové byli v Cařihradě hned uvězněni a listiny jim byly sebrány. Podlehli hrozbám a nabízené korupci, zradili papeže a připojili se k bludařům. Na místo Jana Talaja, kterého potupili, dosadili za alexandrijského patriarchu vetřelce Monga.

Felix na římské synodě r. 484 prohlásil jejich jednání za neplatné, oba nevěrné biskupy sesadil a vyloučil z Církve. Do klatby dal i Akácia, kterého rovněž sesadil. Do Cařihradu byl s rozsudkem poslán Totus, který tam také zradil. Někteří pravověrní mniši měli tolik odvahy, že Akaciovi připnuli papežův rozsudek na plášť. Smělci byli na místě ubiti a Akacius v odpověď hned v bohoslužebných knihách vyškrtal jméno papeže. Tak nastal rozkol mezi východní a západní církví, který přes všechna usilovná jednání trval nakonec 35 let.

Věrné duchovenstvo na Východě prožívalo velmi zlé období krutého pronásledování. Mnozí z odpadlých by se prý rádi vrátili, ale pro strach se k tomu neodhodlali. Císař Zeno vydal rozkaz zvaný "Henotikon" ve prospěch monofysitů proti katolíkům. Papež Felix mu na to odpověděl: "Nejvyšší moc nad časnými záležitostmi je ti propůjčena i s povinností, abys vedení věcí duchovních přenechal těm, kteří jsou k tomu od Boha ustanoveni. …Kde se jedná o věci Boží, učiníš k blahu říše jistě dobře, když svou císařskou vůli podrobíš podle nařízení Božího, úřadu duchovnímu, když nauku víry, místo abys ji sám určoval, přijmeš od představených Církve, když přestaneš Církvi vnucovat zákony světské, které jsou na pohanu jejího nebeského zakladatele. Pamatuj, že činy našeho života podléhají odpovědnosti a že všichni se jednou musíme objevit před Božím soudem."

Strašně pronásledováni vandalským králem Hunnerichem byli také katolíci v Africe. Města byla plná zmrzačených mrtvol katolíků, kteří nechtěli přijmout ariánství. Tisíce jich bylo vyhnáno do afrických pouští, aby tam zahynuli hladem a žízní. Biskupové byli vyváženi na pusté ostrovy a na Korsice tesali dřevo do královských loděnic. Hledíme-li na tehdejší věrnost víře a na zázraky vrátila se doba prvních křesťanů. Vandalové vyřezávali katolíkům jazyky a ti i bez nich pěli ještě oddaněji chvály Bohu. Po těchto zprávách Felix žádal císaře Zenona, aby se zastal pronásledovaných Afričanů. Sám jim posílal podpory a stanovil podmínky pro přijímání do Církve těch odpadlíků, kteří tak učinili ze strachu při pronásledování.

Z Felixových nařízení bývá připomínáno také to, že svěcení kostelů smějí vykonávat jen biskupové. Ke konci Felixova života propukla v Itálii válka mezi Teodorichem a Odoakarem. Dochovalo se mnoho stručných a jadrných Felixových listin.

Pohřben je v chrámě sv. Pavla za hradbami i s manželkou a svými dětmi.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Při pohledu na pronásledování budu s vděčností za svobodu žít tak, aby i druzí se mohli snadněji k víře přiblížit. Dnes se proto za sebe i za ně pomodlím.

Všemohoucí, věčný Bože, Tys postavil svatého Felixe do čela své církve, aby jí sloužil slovem i příkladem; na jeho přímluvu chraň všechny pastýře i nás od jakékoliv nevěrnosti a posiluj nás k životu podle víry. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Suitbertus (713); Felix III., Pp (492); Albinus, ep. Andegaven (ca. 550); David, ep. Menevien (ca. 601); Ioanna Maria Bonomo (1670); Siviardus (ca. 680); Leo, ep. in Vasconia (s. IX.); Leo Lucas (ca. 900); Rudesindus (977); Christophorus de Mediolano (1484)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský