Petrus Geremia
| 3. března, připomínka | |
| Postavení: | kněz OP |
| Úmrtí: | 1452 |
ŽIVOTOPIS
Pocházel ze Sicílie. Jako student práv změnil kariéru za život v řádu kazatelů. Stal se vyhlášeným kazatelem po střední a jižní Itálii díky svému ustavičnému spojení s Bohem. Po koncilu ve Florencii se stal generálním vikářem klášterů na Sicílii. Vynikal ve ctnostech pokory, víry a lásky. Měl pověst zázraků. Závěr svého života prožil ve svém klášteře sv. Zity v Palermu. Zemřel v necelých 53 letech.ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI
Datum narození se uvádí někde 10. nebo 1. 8. 1399 v Palermu na Sicílii v Itálii. Narodil se do šlechtické rodiny Arduina, právníka a úředníka krále Alfonsa I. Na přání rodičů v roce 1417 odešel do Boloně studovat práva. Krátce před ukončením úspěšného studia byl, podle legendy, v noci varován, aby ho hrdost nepřipravila o šanci vstoupit do nebe. Už předtím přemýšlel, co mu přinese budoucnost. A pak pokračoval v úvahách o svém nejlepším povolání a dostal prý znamení vstoupit k dominikánům. Otce sice jeho zahození kariéry rozzuřilo, ale když vtrhl do kláštera a uviděl jeho klidnou a šťastnou tvář, povolilo v něm napětí a smířil se s tím, že se Petr vydal svou vlastní cestou. Začal noviciát ve Fiesole, kde byl převorem P. Antonín Florentský (pam. 2.5.), a v roce 1423 složil řeholní sliby. V dalším roce byl vysvěcen na kněze.
Martyrologium ho zmiňuje s Vincencem Ferrerským (pam. 5. 4.), s nímž byl potvrzen ke službě Božího slova, a zcela se zasvětil spáse duší. Oba zůstali přáteli a prý některá témata spolu probírali.
P. Petr Geremia byl považován za jednoho z nejlepších kazatelů na ostrově, často kázal pod širým nebem pro velké množství zájemců o jeho kázání.
P. Geremia se na přání papeže Evžen IV. v roce 1439 účastnil koncilu ve Florencii. Při jednáních o znovusjednocení mezi řeckou a latinskou církví přispěl k domluvě. Jak uvádí breviář OP, vynikl zde hloubkou své víry i přesností argumentů. Po ukončení koncilu se stal generálním vikářem klášterů na Sicílii. Také mu papežem bylo nabízeno biskupství, které z pokory odmítl.
V Palermě založil klášter sv. Zity, ve kterém se stal převorem. Je dokládáno nebo jen uváděno mnoho zázraků, týkajících se jeho působení. Jedním z nich je připomínka záchrany Katánie v roce 1444, když erupce Etny ohrožovala toto město a lidé volali po záchraně. P. Petr Geremia tehdy šel do svatyně svaté Agáty a sundal světici závoj. Potom s ním šel statečně čelit proudu lávy směřujícímu k městu. Ten se prý před ním stočil nebo zastavil. Podstatné je, že městu neuškodil. P. Petr Geremia vynikal pokorou, a možná právě proto nešel s prázdnýma rukama proti lávě. Na více místech se snažil usilovně pomáhat chudým a potřebným.
Za hladomoru se trpící obyvatelé Palerma obrátili o pomoc na P. Petra. Krajinu zaplavoval neustálý déšť a kvůli rozbouřenému moři lodě se zásobami nemohly připlout. P. Petr Geremia svolal obyvatele Palerma, aby se u pobřeží modlili. Pak se najednou objevila loď, které se podařilo připlout do přístavu. Když vyložila jídlo pro všechny, loď podle legendy zmizela. O zajištění jídlem je více příběhů. Zde uvedené připomínají moc danou apoštolům, kterým Pán Ježíš řekl: „Amen, pravím vám: Budete-li mít víru jako hořčičné zrnko, můžete říci hoře: 'Přesuň se odtud tam!', a přesune se; a nic vám nebude nemožné (Mt 17,20). A podobně toto říká u fíkovníku s důrazem: „Jestliže budete mít víru a nebudete pochybovat…“ (Mt 21,21). V dalším verši připomíná: „Dostanete všechno, zač budete v modlitbě prosit s vírou.“
P. Petr Geremia zemřel 3. 3. 1452 v klášteře Santa Zita v Palermu. Na jeho těle byl pak nalezen kolem pasu řetěz, který prý nosil od svého rozhodnutí být dominikánem.
V roce 1675 se palermský senát postaral o prohlášení Petra Geremia za spolupatrona města.
Jeho liturgickou úctu na stupni beatifikace schválil a potvrdil 12. 5. 1784 papež Pius VI.
PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA
P. Petr Geremia pomáhal k víře druhým, protože sám ji plně prožíval. Víra souvisí i se stálým spojením s Bohem. Jak je to s mou vlastní vírou a důvěrou Bohu? Zřejmě se za její posílení potřebuji modlit. A to ne pro zázraky. Bylo zde v textu upozornění i na nebezpečí hrdosti v duchu pýchy a na potřebu pokory. Co mi chybí? V těchto otázkách si dnes udělám vlastní předsevzetí, které budu chtít dodržet.
Bože, Tys ve své nevýslovné milosti povolal blahoslaveného Petra, aby přiváděl bloudící zpět na cestu spravedlnosti a usiloval o obnovu křesťanského a řeholního života; na jeho přímluvu naplň naše srdce vroucí láskou, abychom vždy kráčeli po cestě Tvých přikázání. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen
Cunegundis, imperatrix (1033 / 1039); Marinus et Asterius (asi 260); Emetherius et Cheledonius (asi s. IV.); Cleonicus et Eutropius (s. IV.); Titianus, ep. Brixien (asi 526); Winwalœus (533); Arthellais (asi 570); Anselmus, abbas (803); Fridericus♦, abbas in Frisia (1175); Petrus Geremia♦ (1452); Iacobinus de´Canepacci♦ (1508); Liberatus Weiss, Samuel Marzorati et Michael Pio (Fasolus) da Zerbo♦ (1716); Petrus Renatus Rogue♦ (1796); Teresia Eustochius (Ignatia); Verzeri (1852); Innocentius de Berzo (Ioannes) Scalvinoni♦ (1890); Maria de la Concepción Loreto Antonia Cabrera Arias♦ (1937); Catharina Drexel (1955)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský