Teresia Eustochius (Ignatia); Verzeri
| 3. března, připomínka | |
| Postavení: | panna, spoluzakladatelka Institutu Dcer Nejsvětějšího Srdce Ježíšova |
| Úmrtí: | 1852 |
ŽIVOTOPIS
Narodila se 31. 7. 1801 v Bergamu v severní Itálii jako první dítě (ze 7) Antonína Verzeriho a hraběnky Eleny Pedrocca-Grumelli. Její vzdělávání začínalo doma za pomoci vedení kanovníka Josefa Benaglia. Další u benediktinek v Santa Grata, kde musela snášet vnitřní zápas. Domnívala se, že i ona by mohla být benediktinkou, dokonce 3x byla kandidátkou této kongregace. Po pěti letech, na radu svého duchovního vůdce Josefa Benaglia, odešla z kláštera a věnovala se škole pro chudé dívky v Gromu nedaleko Bergama.V roce 1831 se Terezie stala spoluzakladatelkou kongregace Dcer Nejsvětějšího Srdce Ježíšova. Na jeho založení již pracoval Josef Benaglia, který vyřídil potřebné souhlasy ke dni 8. 2. Zde se stala první představenou jako Eustochie. Toto její jméno bývá uváděno jako řeholní a je po dceři Pavly Římské, Eustochii (s pam. 28. 9.). Její třetí jméno Ignácie je zmiňováno v Martyrologium Romanum a souvisí s programem zakládaného díla v duchu sv. Ignáce z Loyoly.
Je vhodné si připomenout, že se jedná o období nebezpečně se šířícího jansenismu, který, ač existoval mezi katolíky, se nepřátelsky zaměřoval proti kultu Nejsvětějšího Srdce Ježíšova, a tím např. i proti jezuitům a Terezie Eustochie také mohla čekat překážky. Byla inteligentní, otevřená, čestná, bdělá a byla vychována k rozlišování trvalých hodnot a že je potřebné být věrná k působení Boží milosti. Slovem i příkladem učila, že ve výchovném procesu je třeba respektovat individuální vlastnosti dívek, jejich talent, temperament, povahu, náklonnosti i konkrétní životní situace.
Bývá vzpomínáno, že později do její kongregace vstoupily i tři její rodné sestry a jejich matka a bratr Jeroným se stal biskupem v Brescii.
Témata apoštolských služeb prvních sester byla uvedena takto: „vzdělávání dívek ze střední a nižší třídy; internátní školy pro ohrožené sirotky, opuštěné a zbloudilé dívky; školy, křesťanská nauka, duchovní cvičení, sváteční zábavy, pomoc nemocným.“
Kněz Benaglio byl zodpovědný za duchovní směr budoucí kongregace a začal s přípravou jejích stanov. V roce 1836 ale zemřel a jejich dokončení i všechny starosti spojené s výchovou řeholnic ležely na Terezii Eustochii.
Ježíšovo Nejsv. Srdce, to byl pro ni zdroj mimořádné lásky, který ji vedl k tomu, aby se stávala „vším pro všechny“ v důvěrném vztahu s Otcem a v láskyplné péči o každého člověka. Svým sestrám zdůrazňovala: „Dcery Nejsvětějšího Srdce Ježíšova, ať jste těmi, které čerpají svou lásku ze samotného zdroje lásky, tedy ze Srdce Ježíše Krista, musí vůči svým bližním hořet stejnou láskou tohoto božského Srdce. Nejčistší láskou, která nehledí na nic jiného než na slávu Boží a dobro duší. Univerzální láskou, která nikoho nevylučuje, ale objímá všechny. Štědrou láskou, která se neztrácí utrpením, nenechá se děsit rozporem, ale spíše v utrpení a odporu sílí a vítězí trpělivostí“ ( Kniha povinností, sv. I, s. 58) . Je to jinde uvedeno slovy: Budou z nich vychovatelky a rádkyně chudých dívek, především „osiřelých a ohrožených, opuštěných a svedených“. A také zdůrazňuje: „Žít v pravdě lze jen tehdy, vyzařuje-li z nás láska a je-li naším vzorem Ježíšovo lidství, jehož obrazem je Nejsvětější Srdce.“
O množství vykonané práce Terezií Eustochií svědčí její spisy k úkolům řeholnic a více než 3 500 osobně napsaných dopisů.
Od smrti spoluzakladatele Benaglia mnoho sil vydala pro zachování budoucí kongregace. Papežský souhlas získala v roce 1841 po mnoha bojích a konečné potvrzení jí došlo o 6 let později. Sama zemřela po mnoha utrpeních 3. 3. 1852 v Brescii.
Její sestry Nejsvětějšího Srdce Ježíšova v poslední době působí mimo Itálii v Albánii, Kamerunu, Brazílii, Argentině, Bolívii a Indii.
Blahořečená byla 27. 10. 1946 papežem Piem XII. a svatořečená 10. 6. 2001 papežem Janem Pavlem II.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Cunegundis, imperatrix (1033 / 1039); Marinus et Asterius (asi 260); Emetherius et Cheledonius (asi s. IV.); Cleonicus et Eutropius (s. IV.); Titianus, ep. Brixien (asi 526); Winwalœus (533); Arthellais (asi 570); Anselmus, abbas (803); Fridericus♦, abbas in Frisia (1175); Petrus Geremia♦ (1452); Iacobinus de´Canepacci♦ (1508); Liberatus Weiss, Samuel Marzorati et Michael Pio (Fasolus) da Zerbo♦ (1716); Petrus Renatus Rogue♦ (1796); Teresia Eustochius (Ignatia); Verzeri (1852); Innocentius de Berzo (Ioannes) Scalvinoni♦ (1890); Maria de la Concepción Loreto Antonia Cabrera Arias♦ (1937); Catharina Drexel (1955)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský