Innocentius de Berzo (Ioannes) Scalvinoni
| 3. března, připomínka | |
| Postavení: | kněz OFMCap. |
| Úmrtí: | 1890 |
ŽIVOTOPIS
Narodil se 19. 3. 1844 v Niardu v Chamonixském údolí v Bresciaidne (Camonica údolí) v provincii Brescia v Itálii. Při křtu dostal jméno Jan. Po několika měsících došlo k tomu, že jeho otec během dvou dnů zemřel na náhlý zápal plic.Jan později vyrůstal u kapucínů v Berzo. Po dobu pěti let studoval na gymnáziu s internátem v Lovere v provincii Bergamo.
V roce 1861 vstoupil do semináře v provinčním městě Brescii. Stal se už zde známým svou poslušností, skromností, pracovitostí i určitou nevinností, která vyzařovala z jeho slov a skutků. Kněžské svěcení přijal 2. 6. 1867 a po něm ho biskup poslal do Cevo ve Val Saviore jako vikáře koadjutora. Po dvou letech ho biskup povolal zpět do Brescie a jmenoval vicerektorem diecézního semináře.
Ve svých třiceti letech Jan se souhlasem svého biskupa vstoupil do františkánského řádu ke kapucínům v klášteře Zvěstování Páně, kde dostal řeholní jméno Inocenc.
Noviciát začal 16. 4. 1874 v klášteře Annunciata v Cognu. Už zde se odlišoval určitými mystickými jevy. Po prvních slibech 29. 4. 1875 byl poslán na rok do kláštera v Albinu a potom se vrátil do kláštera Zvěstování Páně, kde dne 2. 5. 1878 složil věčné sliby. Po přeloženích do Milána, do Cremy, byl pověřen vedením duchovních cvičení v klášterech v Miláně, Albinu, Bergamu a Brescii.
V říjnu 1880 provinciál Augustin z Cremy povolal o. Inocence do Milána, aby pracoval v redakční skupině časopisu Kapucínské anály. Už v únoru 1881 byl poslán na tříměsíční zástup do kláštera v Sabbioni di Crema. Odtud se pak vrátil do ticha v klášteře Zvěstování Páně. Spolubratry přesvědčoval o své neúspěšné činnosti a ti z jeho touhy po samotě získali dojem, že trpí komplexem méněcennosti.
On měl velkou touhu žít blízko svatostánku a jeho oblíbenou pobožností byla křížová cesta. Rozjímal při ní, vícekrát za den ji opakoval i se slzami dojetí. S ní se u něj pojila nezměrná eucharistická úcta. Hořel touhou po očištění a po modlitbě, kterou chtěl odpovídat „Lásce“, která není dost milována. Modlitby komunity mu nestačily.
Na podzim v roce 1889 ho představení poslali konat duchovní cvičení do klášterů v Milánu-Monforte, v Albinu a na dalších dvou místech. Věnoval těmto exerciciím velké duševní úsilí i fyzické vypětí a skončil v Albinu. Zde vážně onemocněl a převezen do kapucínské nemocnice v Bergamu zemřel 3. 3. 1890 ve věku nedožitých 46 let.
Po několika měsících byly jeho ostatky slavnostně přeneseny do Berzo. Pro blahořečení je připomínáno dvojí zázračné uzdravení u dětí. U prvního, co nemohlo chodit, a pak druhého dítěte na pokraji smrti.
Blahořečil ho 12. 11. 1961 papež Jan XXIII. V březnu se konají k němu poutě do mariánské baziliky Santa Maria Nascente v Berzo Inferiore, kde jsou uloženy jeho ostatky. Přichází tisíce poutníků, aby se svěřili jeho přímluvě. Svědectví o přijatých milostech na jeho přímluvu přicházejí z celé Itálie a jeho kult je šířen do Brazílie, Španělska, Kamerunu, Polska, Malty, Filipín a na Pobřeží slonoviny.
Jeho svátek se slaví 3. 3. a dalším připomínaným dnem je datum přenesení 28. 9.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Cunegundis, imperatrix (1033 / 1039); Marinus et Asterius (asi 260); Emetherius et Cheledonius (asi s. IV.); Cleonicus et Eutropius (s. IV.); Titianus, ep. Brixien (asi 526); Winwalœus (533); Arthellais (asi 570); Anselmus, abbas (803); Fridericus♦, abbas in Frisia (1175); Petrus Geremia♦ (1452); Iacobinus de´Canepacci♦ (1508); Liberatus Weiss, Samuel Marzorati et Michael Pio (Fasolus) da Zerbo♦ (1716); Petrus Renatus Rogue♦ (1796); Teresia Eustochius (Ignatia); Verzeri (1852); Innocentius de Berzo (Ioannes) Scalvinoni♦ (1890); Maria de la Concepción Loreto Antonia Cabrera Arias♦ (1937); Catharina Drexel (1955)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský