Meletius, ep. Antiochen
| 12. února, připomínka | |
| Postavení: | biskup |
| Úmrtí: | 381 |
ŽIVOTOPIS
Narodil se v některém z prvních desetiletí 4. století v Melitene v Dolní či Malé Arménii (dnes Malatya v Turecku) do údajně velmi bohaté rodiny. Dosáhl velkého vzdělání. Zprávy o něm začínají kolem roku 357, kdy vystupoval jako zastánce biskupa Acacia z Cesareje a obhájce pravdy víry, že Bůh Otec a Ježíš Kristus jsou stejné podstaty, jak to v roce 325 za pravé učení vyhlásil koncil v Niceji ve Frygii (dnes Iznik v Turecku). Tento ekumenický koncil vztah mezi nimi vyjádřil termínem homoousios. Při rozhodování šlo o poměr hlasů 301 ku 70.V roce 358 byl Melecius zvolen biskupem v Sebaste místo biskupa Eustácia (pam. 21. 2.), který také bojoval proti ariánskému bludu, ale pro jisté nařčení byl sesazen. V roce 360 byl Melecius vybrán za arcibiskupa Antiochie, protože ho věřící tehdejších čtyř náboženských směrů považovali pro sebe za přijatelného. Ariáni v jeho diecézi se pak vzbouřili a postarali se, že Melecius byl třikrát z Antiochie vyhnán.
Poprvé byl vyhoštěn měsíc po dosazení na arcibiskupský stolec vlivem konstantinopolského biskupa Eudoxia na císaře a poslán do Dolní Arménie. Ariáni si pak dosadili na jeho místo ariánského Euzoia, kterého předtím alexandrijský arcibiskup Alexandr vyloučil z Církve spolu s Ariem, a tehdy se v Antiochii rozšířilo tzv. meletské schizma, blud Meletiův, jehož zastánci měli vlastní mše v kostele apoštolů. Vedle nich Paulin vedl další názorovou skupinu označovanou za eustathy.
Za této situace nahradil zemřelého císaře Konstantina jeho bratranec Julian Odpadlík (Apostata), který se vrátil k pohanství a doktrinální hádky různých křesťanských frakcí ho nezajímaly. V roce 362 proto dovolil všem exilovým biskupům vrátit se do svých měst a Melecius se prý vrátil hned v lednu. Do jeho diecéze byl řešit (přesněji komplikovat) situaci biskup Lucifer z Cagliari, kam z nějakých důvodů nešel a podpořil ariánského Euzoia jako dalšího biskupa. Lucifer vybočil natolik, že začalo tzv. „luciferské“ schizma, které bylo příčinou dalšího rozdělení. Eusebius z Vercelli pověřený synodou v Alexandrii zde nemohl nic zvládnout a vrátil se domů.
Melecius se ocitl uprostřed těžkých situací, které zhoršil vzniklý spor s alexandrijským Atanášem, který pak uznal Paulina. V květnu 365 byl Melecius znovu vyhoštěn císařem Valensem a odešel do Getasa v Arménii. Koncem roku 366 se však vracel zpět na dobu do dalšího pronásledování, které začalo v roce 371. Musel odejít za konfliktu mezi ariánskými a katolickými frakcemi. V roce 374 se situace zkomplikovala ve spojení se jmenováním Paulina papežem Damasem I. za papežského legáta na Východě. Asi tou dobou také vyvstala čtvrtá skupina zv. apolináři. Heretický biskup Apollinaris z Laodiceje asi v roce 376 vysvětil kněze Vitalise na Meleciův stolec.
Melecius se potřetí vracel z vyhnanství v roce 378. Byl potom podporován Basilem z Césareje (pam. 2. 1.) a v říjnu 379 svolal synodu do Antiochie, aby formálně zavedl jako správné vyznání víry pouze ortodoxní nicejskou nauku. Synoda vyhlásila jednotu víry s Římem a byla obnovena jednota mezi Východem a Západem. V roce 380 vydal západní císař Gracian edikt podporující katolickou víru a odmítající arianismus.
V roce 381 Melecius vysvětil Jana Zlatoústého na jáhna a před samým koncem svého života ještě předsedal I. konstantinopolskému koncilu. Zde také zemřel. Martyrologium také dodává, že velkou chválu na jeho ctnosti vyjádřili sv. Řehoř z Nyssy a sv. Jan Zlatoústý.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
martyres Abitinenses (Carthagine) (304); Eulalia, virgo et m. in Hispania, in. s. IV (s. IV.); Meletius, ep. Antiochen (381); Benedictus, abbas Anione (821); Antonius Cauleas (901); Humbelina♦ (1136); Ludanus (1202); Thomas Hemmerford, Iacobus Fenn, Ioannes Nutter et Ioannes Munden♦ (1584); Georgius Haydock♦ (1584); Ioannes Havlík♦ (1965)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský