Franciscus Tóyama Jintaro
| 16. února, připomínka | |
| Postavení: | mučedník |
| Úmrtí: | 1624 |
ŽIVOTOPIS
Narodil se v roce 1600 v Yamanashi v Japonsku. Později se s otcem dostal do služeb daimjóa Mano Yoshinaga ve městě Wakajama. Yoshinaga v roce 1605 při pobytu v Tokiu onemocněl a nenašel se žádný dost dobrý lékař z jeho vrstev, který by mu dokázal pomoci. Pak přišel jeden františkánský bratr a zbavil ho nemoci. To přivedlo daimjóa Yoshinaga k rozhodnutí vzít františkány na svůj hrad a otevřít ambulatorium. S tím souviselo i dovolení ve Wakajama hlásat evangelium. Misionářské činnosti se ujal především P. Luis Sotelo.Jintarův syn byl ohromen životem Františka z Assisi a uchvácen jeho vírou. V 16 letech byl pokřtěn františkánským o. Apolinářem, přijal jméno František a zařadil se mezi terciáře. Stal se pak velkou oporou pro křesťany ve Wakajama.
Jeho pán Yoshinaga zemřel před vydáním ediktu zakazujícím křesťanství. Novým panujícím daimjóem se po zemřelém stal jeho bratr Nagaakira, který zprvu františkány toleroval. Byl ale přeložen na hrad v Hirošimě, kam s ním odešel i František Jintaró. Zde se setkal s hrstkou křesťanů, která zatím přežila pronásledování.
Ke konci roku 1623 daimjó Nagaakira byl přítomen umučení křesťanů v Tokiu a začal se bát, aby kvůli některému ze svých lidí nedopadl podobně. Jemu záleželo na svém postavení a bohatství, proto hned jak se vrátil do Hirošimy začal zjišťovat jména křesťanů. Šogun brzy nato pro všechny Japonce vyhlásil povinnost zapsat svá jména v místním budhistickém chrámu.
František Jintaró odmítal návrhy na záchranu útěkem. Odvážně prohlásil: „Jsem křesťanem! Jsem ochotný s věrností a láskou vykonávat všechno, o co mne pán požádá, rozhodně se to ale nesmí příčit Kristovu zákonu.“
Jeho pozemský pán po něm totiž chtěl, aby vykonal seppuku, druh sebevraždy používaný v Japonsku a v Evropě označovaný jako harakiri, pokud nezapře svou víru.
František Jintaró vysvětlil, že nemůže svůj život sám ukončit, protože život je Božím darem. Matka i manželka a přítomní dvořané se ho snažili přemluvit, aby zapřel víru a zachránil si tak svůj život. Jelikož byl rozhodnut zůstat věrný víře, byl před dovršením věku 24 let sťat ve svém pokoji, kde měl sochu Panny Marie.
Jeho věřící přátelé Matěj a Jáchym, s nimiž se seznámil po příchodu do Hirošimy, byli odsouzeni k popravě ukřižováním. Matěj 17. 2. a Jáchym 8. 3. téhož roku.
Všichni byli společně blahořečeni 24. 11. 2008 ve skupině 188 japonských mučedníků.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Iuliana, virgo et m. in Campania (neznámé století); Elias, Ieremias, Isaias, Samuel, Daniel… (309); Pamphilus duo, Valens, Paulus, Porphyrius, Seleucus, Theodulus et Iulianus (309); Marutha (před rokem 420); Philippa Mareri♦ (1236); Nicolaus Paglia♦ (1256); Franciscus Tóyama Jintaro♦ (1624); Marianus Arciero♦ (1788); Iosephus Allamano♦ (1926)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský