Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-

@

Used with permission of The Hagiography Circle





blah. Placida Viel
Placida (Eulalia); Viel

4. března, připomínka
Postavení:řeholnice
Úmrtí:1877

ŽIVOTOPIS

Pocházela z dělnické rodiny v normanské obci Quettehou (ve Francii), kde se narodila 26. 9. 1815 a pokřtěná byla Viktorie. Od dětství tvrdě pracovala a bývala stále veselé mysli. Vyznačovala se velkou zbožností a laskavostí. Na přání rodičů se vyučila švadlenou a pak pro svou velkou touhu sloužit Bohu vstoupila do kongregace Křesťanských školských sester od Milosrdenství, založené Magdalenou Postelovou. V klášteře přijala jméno Placida. Žila velmi příkladně, zahrnujíce každého svou láskou. Ve 30 letech byla zvolena představenou, jak to zakladatelka předpověděla už v době jejího noviciátu. Hned po jmenování ustanovila svou zástupkyní sestru, která byla nejvýrazněji proti její kandidatuře. Tím získala všeobecný respekt.

Sv. Jan Maria Vianney na její adresu řekl: Tuto kongregaci založila světice - a představená, která ji vystřídala, nastoupila nyní stejnou cestu ctnosti.

V roce 1862 se zasloužila o rozšíření kongregace o německou větev (která v roce 1948 byla přejmenována na Školské sestry svatého města). V Berlíně byla přijata Bedřichem Vilémem IV. a královnou Alžbětou, kteří jí věnovali obnos na postavení kostela s klášterem. Štěstí měla i u jiných vlivných osobností. Ve funkci představené setrvala 31 let.

Krátce před svou smrtí řekla: "Sestry moje, hlavním cílem mého života je, aby duch naší zakladatelky zůstal navždy v naší kongregaci.

Blahořečena byla v roce 1951


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Casimirus, princeps Poloniæ (1484); Placida (Eulalia); Viel (1877); Photius, Archelaus, Quirinus et XVII socii (s. III/IV); Basinus (705); Appianus (s. VIII.); Petrus, ep. Policastren. et abbas (1123); Humbertus (1188); Christophorus Bales, Alexander Blake et Nicolaus Horner (1590); Miecislaus Bohatkiewicz, Ladislaus Maćkowiak et Stanislaus Pyrtek (1942)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský