Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-

@

Used with permission of The Hagiography Circle





sv. Faustin Míguez
Faustinus Míguez

8. března, připomínka
Postavení:kněz
Úmrtí:1925

ŽIVOTOPIS

Narodil se 24. 3. 1831 v Xamirase, ve Španělsku. Byl čtvrtým dítětem ve zbožné, křesťanské rodině. Namáhavá práce rodičů v hornatém kraji s drsnými zákony přírody i jeho vychovávaly k překonávání životních překážek. Byl uzavřený, citlivý a všímavý. Jeho vzorem byl Josef Calasanzský. Začal studovat teologii a v roce 1850 noviciát Zbožných škol sv. Fernanda v Madridu. Stal se knězem a pak i profesorem studentů řeholníků. Působil jako pedagog téměř 50 let, zabýval se také přírodovědou, ale uznáním a oceněním se snažil vyhýbat. Byl vynikajícím chemikem a měl pověst dobrého farmaceuta. Věnoval se fytoterapii a od r.1922 uvedl na trh asi 12 léčiv, které prošly oficiálními testy. V Getafe založil Laboratorio Miguez a psal populárně vědecké publikace.

Vůči svým žákům měl velmi citlivý přístup a mnozí jej vyhledávali jako zpovědníka a duchovního rádce. Všechny žáky si pamatoval jménem a byl velmi vnímavý.

V Sanlucáre si všiml negramotných žen a rozhodl se dopomoci jim k možnosti vzdělávání. Založil pro ně školu a věnoval se jejich vzdělávání i křesťanské formaci. Sevilský arcibiskup mons. Ceferino González viděl v jeho práci setbu Ducha sv. a povzbudil jej k založení nové kongregace, kterou se stala "Kongregace dcer Boží pastýřky". Měli motto: "Narodili jsme se ve skromnosti a učíme se s nadějí."

Faustin Míguez byl celý život velmi oblíbený a snažil se prospívat nejpotřebnějším. Zemřel ve věku 94 let a Janem Pavlem II. byl v říjnu 1998 prohlášen blahoslaveným. Kanonizován byl 15. 10. 2017 papežem Františkem.


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Ioannes de Deo (1550); Faustinus Míguez (1925); Felix, ep. Dumnocen (ca. 646); Pontius, diaconus (s. III.); Apollonius et Philemon (287); Provinus (ca. 420); Senanus (s. VI.); Theophilactus (ca. 840); Humfridus (871); Duthacus (ca. 1065); Veremundus (ca. 1095); Stephanus, abbas Obazinen (1159); Vincentius Kadlubek (1223)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský