Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-





sv. Eulogius z Córdoby
Eulogius, m. Cordubæ

11. března, připomínka
Postavení:mučedník
Úmrtí:859

ŽIVOTOPIS

Pocházel z urozené španělské rodiny. Jako kněz šířením evangelia i svými spisy a příkladem života byl velkým povzbuditelem křesťanů, zejména mučedníků, o kterých psal. Vězení poznal dvakrát, po druhém uvěznění byl v Córdobě popraven mečem.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

POVZBUDITEL MEZI MUČEDNÍKY

Narodil se kolem roku 800 v Córdobě, která tehdy byla hlavním městem muslimského Španělska. Území bylo obsazeno Araby a státním náboženstvím byl islám. Eulogius se stal horlivým knězem. Po vysvěcení vyučoval na veřejné škole v Córdobě, která měla nejvzdělanější obyvatelstvo. Své žáky učil slova pravdy, která činí křesťany svobodnými. Jeho názorem bylo, že křesťanská víra, jestliže se podle ní opravdu žije, se nemůže vyčerpávat v mlčení a nečinnosti. Živě ji cítil a s ohnivým povzbuzováním neohroženě šířil.

Za vlády maurského krále Abderáma vypuklo pronásledování křesťanů a mnozí i s kněžími a biskupem se octli ve vězení. Eulogius je tam přišel těšit a povzbuzovat. Tehdy byl i on sám poprvé uvězněn, ale ani ve vězení neumenšil svoji horlivost. Napsal tam pro pronásledované křesťany knihu Povzbuzení k mučednictví. V ní uváděl krásné příklady mučedníků z dřívějších dob. Kniha výrazně posilnila Floru a Marii, které pak s velkou statečností a oddaností podstoupily svou popravu. Za šest dní po jejich umučení byl Eulogius propuštěn a přičítal to jejich přímluvě. Napsal i knihu Památník svatých a to ve třech dílech.

Sám pronásledovaný povzbuzoval se sv. Pavlem: "Jedno však dělám, zapomínám na to, co je za mnou a usiluji dosáhnout toho, co je přede mnou." (srov. Flp 3,13)

Po smrti biskupa v Toleadě byl Eulogius vybrán za jeho nástupce, ale k vysvěcení nedošlo pro zostřené pronásledování novým vládcem Muhamedem. Ten nenáviděl křesťany a chtěl je v zemi vyhladit. Chování některých křesťanů bylo takové, že církevní sněm v Córdobě je musel vyzvat, aby se sami neudávali. Na druhou stranu mnozí svou víru z bázně zapírali. V té době se dostalo větší milosti víry Leokricii, mohamedánské dívce, která lnula láskou k Pánu Ježíši. Jejím rodičům to nemohlo zůstat utajeno, ale místo aby i oni uvěřili, všemožně se snažili dceru od víry odradit. Když nepomohly domluvy, začali rodiče s bitím a týráním. Vězněna doma napsala Eulogiu o svém stavu a obavách před zvikláním. Důvěrní poslové jí donesli doporučení, aby tajně z domu odešla. Její útěk se zdařil, když jí bylo dovoleno zúčastnit se svatby v příbuzenstvu. Místo jejího úkrytu bylo z bezpečnostních důvodů několikrát měněno. Nakonec byla vystopována a chycena právě u Eulogia. Oba byli zajati a odvedeni k soudci. Eulogius se před ním hájil, že jako kněz má povinnost pomáhat poznat světlo víry všem, kteří ji hledají a neodpírat prostředky potřebné na cestě ke spasení. Jeden sudí se ho snažil přátelsky přemluvit, aby víru alespoň na oko zavrhl, ale on místo toho se nabízel, že by i je mohl spíše ve víře vyučit. Výsledkem byl rozsudek stětí mečem za křest Leokricie. Eulogius prokázal své přesvědčení, že je třeba více poslouchat Boha než lidi a to za každou cenu.

Také Leokricie podstoupila stejnou smrt o čtyři dny později a 15. 3. ji připomíná římské martyrologium.


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Eulogius, m. Cordubæ (859); Pionius (ca 250); Sophronius (639); Ioannes Baptista de Fabriano Righi (1539); Trophimus et Thalus (s. IV); Constantinus, imperator (s. VI); Vincentius, abbas (630); Vindicianus (ca. 712); Benedictus, ep. Mediolanen (725); Œngus Culdeus (ca. 824); Thomas Atkinson (1616); Ioannes Kearney (1653)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský