blah. Anděla Salawa

Angela Salawa

12. března, připomínka
Postavení:	laik TOR
Úmrtí:	1922

ŽIVOTOPIS

Na její mimořádnou citlivost již od dětství působil Duch svatý. Od 16 let byla služkou v Krakově. Hlavním tajemstvím jejího života byla hluboká víra v sílu modlitby, z níž pramenila i její aktivita. Svátosti smíření napomáhaly jejímu růstu a její duchovní zralost spočívala ve vztahu k nejsvětější svátosti. V polovině srpna 1913 složila františkánské terciářské sliby a přijala řeholní jméno Tereza. Plně odpovídala na Boží volání a stala se příkladem pro ty, kdo jsou sami a hledají hlubší duchovní život ve světě.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

VE SVÉ SLUŽBĚ VIDĚLA SLUŽBU KRISTU

Pocházela z chudé selské rodiny, byla předposlední z 11 dětí. Narodila se 9. 9. 1881v Sieprawu, asi 18 km jižně od Krakova. Po dva roky chodila do místní školy. Doma získávala hluboké základy náboženského života. Od dvanácti let pomáhala v rodinném hospodářství. Otec byl navíc kovář. Na trvalou práci v hospodářství byla fyzicky slabá, a tak v 16 letech odešla po příkladu starší sestry Terezy sloužit do Krakova. Pracovala jako služka či pokojská u různých bohatých lidí. Její dvacetiletá práce se po celou dobu vyznačovala pečlivostí a mnohými dalšími dobrými ctnostmi. Mezi ně patřila i touha po pokání a chudobě. V jejích poznámkách se dochovalo: "Mám ráda svou službu, poněvadž mi umožňuje, abych mohla mnoho trpět, pracovat a modlit se a krom těchto věcí nic jiného si na světě nepřeji a nehledám."

Za těmi slovy je vidět, že ve své službě viděla službu Kristu. To je pro nás důležitou výzvou a vzorem, jak se dívat na svou práci, a připomínkou jiného žebříčku hodnot, než o kterém hovoří svět.

V roce 1900 vstoupila do bratrstva sv. Zity a tím měla možnost využívat pomoci a výhody, které bratrstvo poskytovalo. Anděla využívala zejména jeho duchovní knihovnu, protože měla touhu zdokonalovat své spojení s Bohem. Uvažovala o vstupu ke karmelitkám, ale chybělo jí potřebné věno a přijetí by mohl ovlivnit i její zhoršující se zdravotní stav. Po poradě se svým duchovním rádcem složila slib čistoty. Její duchovní život se tříbil dík četbě i častým zpovědím, které měly vliv na její citlivé svědomí.

Volný čas o nedělích trávila se svými družkami, se kterými hovořila o duchovních věcech a snažila se je uchránit různého nebezpečí. Ze svého dobrého výdělku pamatovala na potřeby chudých i na rodinu, z níž vyšla.

Od roku 1911 na ni začala dopadat větší tíha kříže v podobě mnohých neporozumění, i ze strany zpovědníka, a také ve zhoršujícím se zdravotním stavu. Z jejího deníčku je dochován její postoj k utrpení, které, kráčí-li po Božích cestách, by měla ochotně přijímat bez uvažování o původu. Konstatovala, že smířila-li se s utrpením, dosáhla obvykle klidu. Pochopila také důležitost lásky v přijímaném utrpení. Je třeba je přijímat s láskou a velkodušností pro druhé, nikoliv pro svůj zisk.

Od poloviny května 1912 byla ve třetím řádu sv. Františka a nosila odznaky bratrstva. Své místo ve světě pokládala za přijatelnější než život v klášteře, protože se domnívala, že tam by se nemohla tolik umrtvovat. Své skutky řídila důvěrou v Boží prozřetelnost. V době první světové války svůj výdělek rozdávala potřebnějším a nenechávala si žádnou rezervu. Když jí někdo ublížil, místo zášti cítila soucit. V roce 1916 si zapsala do deníku: "Téměř vždy, když mluvím s někým, kdo nežije podle Boží vůle, cítím vnitřní hlas, který mi říká, jakou bolest působí takový život Božskému Srdci, a vybízí mne, abych dobrovolně na sebe vzala utrpení a potíže." Anděla je brala a stávala se tak smírnou obětí. Po svatém přijímání říkala Kristu: "Chci, abys byl tak oslavován, jak jsi ponížený."

V posledních šesti letech života na ni kříž obzvlášť doléhal. Byla bez práce, bez přístřeší, bez prostředků. Nějaký čas bydlela u své sestry Leonory, pak zkoušela opět pracovat, ale její skleróza jí znemožňovala dobře plnit úkoly. Vzdala se tedy zaměstnání a požádala o přijetí do nemocnice bratrstva sv. Zity. Dlouho tam však nepobyla pro finanční problémy nemocnice a rozhodla se pro samotu. Žila v komůrce polorozbořeného domku s podlahou z udusané hlíny. Když nemohla chodit do kostela pro chromé nohy a žaludeční vřed, jezuité ji chodili zpovídat a přinášeli jí eucharistii. Bratrstvo sv. Zity jí každý den posílalo jídlo. Ředitel bratrstva, když si všiml životní situace Anděly, nařídil jí, aby napsala závěť a vrátila se do nemocnice. Tam zemřela, jak předpověděla.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Budu se snažit, aby mé jednání během týdne bylo službou Kristu.

Bože, Tys dal své služebnici blah. Anděle Salawě správné poznání, víru v sílu modlitby a naplnil ji svou láskou; prosíme Tě: naplň těmito svými dary i nás, abychom Ti sloužili s upřímným srdcem jako ona a vydávali o Tobě svědectví svou vírou i životem. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(podle závěrečné modlitby breviáře)

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Maximilianus, m. Thebeste (295); Petrus, Dorotheus et Gorgonius (303); Innocentius Pp I (417); Paulus Aurelianus (s. VI); Angela Salawa^♦ (1922); Aloysius Orione (1940); Petrus, Smaragdus et Hilarius (303); Theophanes Chronographus (817); Elphegus (951); Fina^♦ (1253); Hieronymus Gherarducci^♦ (ca. 1369); Iustina Francucci Bezzoli^♦ (1319)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský