Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-

@

Used with permission of The Hagiography Circle





sv. Josef Pelczar
Iosephus Sebastianus Pelczar

28. března, připomínka
Postavení:biskup
Úmrtí:1924

ŽIVOTOPIS

Narodil se 17. 1. 1842 v Korczyně, v diecézi Przemyšl v Polsku. Matka Marianna ho zasvětila Panně Marii. Po odmaturování v Rzeszowě studoval v przemyšlském semináři filosofii a teologii. Toužil se obětovat pro Boha a pro druhé. Jednak jako kněz, ale když v roce 1863 vypuklo v Polsku povstání, byl ochoten položit život pro vlast. Rektor jemu a dalším nadšencům vysvětlil, že oni mají prokázat službu vlasti tím, že budou pracovat pro Boha. Josef Pelczar r. 1864 přijal kněžské svěcení.

Zprvu byl kaplanem v Samboru a po roce byl poslán na studie do Říma, kde po dvou letech dosáhl doktorátu teologie a kanonického práva. S návratem do vlasti začal usilovat o oživení církevního života. Od října 1869 působil jako profesor a rektor semináře. Od r. 1877, z důvodu onemocnění žaludku a jater, působil v Krakově na Jagellonské univerzitě. Roku 1882 byl zvolen kanovníkem katedrály a rok byl rektorem univerzity.

Získával všeobecné sympatie, byl výmluvný, zdvořilý a horlivý. Spolupracoval s některými sdruženími a zakládal nová pro řemeslníky i umělce. K ochraně učednic založil Bratrstvo královny polské koruny, které pak mělo větev na ochranu služebných. Pro mládež konal přednášky o nutnosti náboženství a příčinách ateismu. V roce 1894 založil kongregaci Služebnic Nejsv. Srdce Ježíšova pro nemocné a přestárlé a také pro vzdělání a výchovu opuštěných dívek. Zasloužil se o dobré působení této kongregace a překonával mnoho obtíží.

V roce 1899 se stal světícím biskupem v Przemyšlu a o rok později nástupcem sídelního biskupa. Nechal zrestaurovat katedrálu, stavěl nové kostely, založil malý chlapecký seminář. Záleželo mu na konání lidových misií a na radnicích pořádal apologetické přednášky.

V době první světové války všemožně pomáhal chudým, pro které založil i bezplatnou stravovnu. Také usiloval o tzv. rakousko-polské řešení. V posledních letech života jej pak zdravotní stav velmi omezoval a nakonec zemřel ve svém sídle na zápal plic ve věku 82 let.

Blahořečen byl v červnu 1991 v Rzeszowě a kanonizován 18. 5. 2003 papežem Janem Pavlem II. v Římě.


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Hilarion, hegumenus in Bithynias (s. VIII.); Gunthramnus (593); Stephanus Harding (1134); Iosephus Sebastianus Pelczar (1924); Conon, monachus (1236); Ioanna Maria de Maillé (1414); Priscus, Malchus et Alexander (260); Cyrillus, diaconus (ca 362); Proterius (454); Gunthramnus (593); Antonius Patrizi (s. VIII); Antonius Patrizi (ca. 1311); Christophorus Wharton (1600); Renata Maria Feillatreau (1794)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský