Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-

@

Used with permission of The Hagiography Circle





sv. Rajmund z Penafortu
Raymundus de Penyafort

7. ledna, nezávazná památka
Postavení:právník, kněz dominikánského řádu
Úmrtí:1275
Patron:učitelů církevního práva a města Barcelony
Atributy:moře, dominikánský hábit, z pláště plachta

ŽIVOTOPIS

Narodil se ve Španělsku, blízko Barcelony. Ve 20 letech byl povýšen na učitele filosofie. V Itálii pak vystudoval právo a stal se veřejným obhájcem chudých lidí. Biskup z jeho rodiště jej přiměl k návratu a učinil jej kanovníkem barcelonské katedrály. Byl věhlasným kazatelem, zpovědníkem a učencem. Kolem 46 let vstoupil do dominikánského řádu. Na pokyn papeže Řehoře IX. připravil k vydání předpisy církevního práva, které sestavil do sbírky zvané Dekretálky. Byl generálním představeným řádu v letech 1238 až 1240. Nově uspořádal řádové stanovy. Z jeho spisů vzniká "Summa případů k správnému a užitečnému udělování svátostí pokání". V 70. letech ještě založil školy hebrejštiny. V Katalánii se pak věnoval misijnímu dílu, navazoval dialog s muslimy a ve zbožném kajícím životě dožil asi sta let.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

NA PLÁŠTI PŘES MOŘE

Jeho rodné jméno je spojeno s hradem jeho předků v Pennafortu, v Katalánsku, jehož hlavním městem je Barcelona. Tam úspěšně studoval v katedrální škole, kde působil i jako choralista. Ve 20 letech se z něj stal učitel filosofie a po 9 let svým žákům vštěpoval zásady pravé křesťanské moudrosti a byl jim příkladem života z víry. Pak se roku 1205 rozhodl pro další studium v italské Bononii (dnešní Boloni), ve Vlaších. Po získání doktorátu přednášel církevní právo jako veřejný učitel. Chudí mívali v něm u soudu výborného obhájce.

Barcelonský biskup Berengar jej při své cestě z Říma přiměl k návratu do vlasti a po vysvěcení jej učinil kanovníkem, později proboštem a generálním vikářem. Ve věku kolem 46 let vstoupil do dominikánského řádu schváleného teprve r. 1216. Vynikal jako věhlasný kazatel, zpovědník a velmi dobrý rádce. Generálem řádu byl mimo jiné pověřen sepisováním teologických spisů. Po konzultacích s Petrem Nolaskem a králem Aragonským, Jakubem I., kteří si jej zvolili za svého zpovědníka, se všichni tři i na základě rady Panny Marie rozhodli, pro vykupování křesťanských vězňů ze zajetí mohamedánských Maurů. Za tím účelem vznikl řád mercedářů, jehož řeholní pravidla Rajmund sepsal a papež Řehoř IX. je potvrdil. Prvním generálním představeným tohoto milosrdného řádu se stal Petr Nolasko.

Papež Řehoř IX. v roce 1230 povolal Rajmunda do Říma, aby z něj učinil svého zpovědníka, poradce a domácího kaplana. Je známo, že Řehoř IX. od něj jednou dostal za pokání pečlivě se ujímat chudých a poskytovat jim pomoc. To tehdy, když Rajmund viděl, že do papežského paláce přišla skupina chudých a ničeho se jim nedostalo. Papež pak poctivě dbal, aby bylo o chudé postaráno.

Rajmund na příkaz papeže sepsal předpisy církevního práva do sbírky v pěti svazcích, zvané Dekretálky. Ty se staly hlavním pramenem právního učení a základem kodexu církevního práva.

Asi začátkem roku 1235 nabídl papež Rajmundovi Taragonské arcibiskupství ve Španělsku, ten však z pokory takovou hodnost odmítl, chtěje být dál jen skromným řeholníkem. Pro jeho vyčerpanost z aktivního života mu lékaři radili opustit Řím. Řehoř IX. k němu nerad dával svolení. Radostně byl Rajmund přivítán ve svém rodišti, kde začal působit k rozkvětu své řehole. Po tragické smrti generála řádu Jordána Saského byl zvolen novým generálem řádu Dominikánů, třetím od jeho založení. Nově uspořádal řádové stanovy a projevil se jako zkušený, pečlivý a laskavý otec, když navštěvoval jednotlivé řádové komunity. Vydal také příručku pro zpovědníky "Summa casuum." Po dvou letech, kdy mu bylo asi 70, ze zdravotních důvodů složil hodnost, přijatou z poslušnosti, aby nadále žil jako prostý bratr, který se věnuje misionářskému dílu na obrácení Mohamedánů a Židů. Proto v několika klášteřích zřídil školy, kde se učilo arabštině a hebrejštině. Odtud pak vycházeli schopní misionáři.

Celý život Rajmund usiloval o šíření Církve a o spásu bližních, k větší cti a slávě Boží. Jeho život pak byl provázen i zázraky, z nichž je nejznámější jeho šestihodinová plavba po moři na vlastním plášti. Jako zpovědník krále Jakuba Aragonského na jeho žádost s ním přeplul lodí na Mallorku. Král si tam však potají dal přepravit i svou milenku, s níž udržoval hříšný poměr i přes zákaz zpovědníka, jemuž přislíbil, že se všech styků s ní už vystříhá. Porušení tohoto slibu bylo důvodem, že Rajmund na ostrově králi rázně řekl: "Buď vaše královská milost tuto osobu ihned propustí nebo se okamžitě vracím do Barcelony." Král v té chvíli nechtěl vidět v Rajmundovi Božího zástupce, ale svého služebníka, který mu vzdoruje a proto se rozhněval. Nařídil, že se jej nikdo nesmí opovážit vzít na loď zpět do Španělska. V té chvíli šlo o to, kdo má větší moc, zda ten kdo zastupuje právo Boží nebo hříšný panovník. S tímto vědomím šel služebník Boží Rajmund k moři a když jej loď chystající se vyplout odmítla, s naprostou jistotou, spojen s Bohem, rozprostřel na moře svůj plášť, vstoupil na něj a vyplul k pobřeží Španělska bezpečněji než později král se svou flotilou.

Rajmund nedokazoval svou přesilu, nešlo o projev umíněnosti, ale o projev Boží moci, o zdůraznění právoplatnosti Božího zákona, které Rajmundovi leželo na srdci. Šlo o znamení, že je snadnější na pouhém plášti přeplout moře, než svévolně setrvávat v hříchu a přitom se pokoušet zajišťovat si spásu.

Jak řekl Pán Ježíš svým učedníkům: "Amen, pravím vám, budete-li mít víru jako zrnko hořčice ... nic vám nebude nemožné." (Mt 17,20) Rajmundovo chování bychom měli mít za normálnější než královo. Pokud ovšem je pro nás Boží slovo normou. Pro koho je v životě normální hřích, je norma opačná. Je velmi nebezpečné podlehnout iluzím, které formují svědomí podle pravidel, která měl v srdci král Jakub při cestě na Mallorku. Ne každému se dostane milost zážitku, jaký vyvolalo Rajmundovo jednání v tomto příběhu.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Pro jednoho může být předsevzetím denní střelná modlitba o posílení důvěry, pro jiného obrácení, začínající cestou správného formování svědomí. Jinému, se sklonem k hříšnému poměru, jeho zamítnutí.

Příklad tohoto světce vede k předsevzetí nenechat se ovlivnit větrem světského mínění, ale Duchem Božím, s jehož pomocí Rajmund vystudoval, zůstal pokorným, prožíval vztahy k Panně Marii, k chudým, k trpícím, k hříšníkům, které vedl k obrácení a s nímž navazoval vztah při veškeré své činnosti.

"Milosrdný Bože, tys naplnil svatého Rajmunda velikou láskou k hříšníkům a zajatcům; na jeho přímluvu nás vysvoboď z otroctví hříchu, abychom svobodně konali, co se ti líbí. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. - Amen" (závěrečná z denní modlitby Církve)


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Raymundus de Penyafort (1275); Lucianus, m. Nicomedić (312); Maria Teresia (Ioanna) Haze (1876); Matthæus Guimerá (1451); Canutus Lavard (1137); Valentinus, ep. Rhćtić (ca. 450); (1793 až 1794); Aldericus (856); Ambrosius Fernández (1620); Crispinus, ep. Papien (467); Cyrus, ep. Ruspen (714); Polyeuctus, m. in Armenia (ca. 250); Tillo (ca. 702); Valentinianus (548)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský