Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-






sv. Marie Egyptská
Maria

1. dubna, připomínka
Postavení:poustevnice
Úmrtí:s. V.
Patron:kajícnic, zkroušených hříšnic, vzývána při horečce
Atributy:chleby, mouřenínka, vlasy

ŽIVOTOPIS

Byla Egyptskou dívkou, která velmi mladá odešla od rodičů do Alexandrie, kde žila nemravným způsobem života. Ten ji přivedl i na loď s poutníky do Jeruzaléma. S nimi chtěla vstoupit i do Božího hrobu, ale podařilo se jí to až poté co si uvědomila svou hříšnost a všeho litovala. Pak odešla jako kajícnice do pouště. Tam ji nalezl a před smrtí podal svátosti mnich Zosim.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

SVĚTICE Z HŘÍŠNÉ NEVĚSTKY

Narodila se v Egyptě asi kolem roku 345 a vyrostla v krásnou dívku. Legendy vyprávějí, že již ve 12 letech utekla z domova do Alexandrie. Zneužívala svého půvabu a začala žít hříšným životem. Velmi brzy se z ní stala kurtizána. Dle některého vyprávění se někdy živila i jako pradlena. Kvůli rozkošnické zábavě hřešila s nejrůznější klientelou, které nabízela své erotické služby. Po sedmnácti letech šla za námořníky na loď, která nabírala poutníky do Jeruzaléma na svátek Povýšení svatého kříže. Při cestě ještě nemínila přestat s prostitucí a nejela kvůli svátku. Jen ji napadlo prohlédnout si ta posvátná místa, když viděla, jak všichni odcházejí brzy ráno do chrámu. Šla s nimi na nádvoří před chrámem a když s ostatními chtěla vstoupit dovnitř svatyně, tajemná síla ji tlačila proti vstupujícímu davu. Opakovaně se pokoušela vejít. Třikrát marně, pak unavená klesla v koutě nádvoří. Když se vzpamatovala, začala uvažovat, co jí brání vstoupit. A tu se jejího srdce dotkla Boží milost a ona poznala, že je to velikost jejích hříchů. Hlas svědomí ji informoval, že není hodna přiblížit se k dřevu svatého kříže, na němž zemřel Spasitel světa. Uvědomila si celou hrůzu stavu své duše a hořce se rozplakala. Poprvé litovala svých hříchů a zatoužila po očistě od nich. Nad sebou si všimla obrazu Panny Marie, kterou požádala o pomoc se svým obrácením. Někde je jí do úst vkládána modlitba: "Matko Boží, nejsem hodna pro svou nečistotu k Tobě ani pohlédnout, ale slýchala jsem, že jsi matkou milosrdenství a útočištěm hříšníků a že Tvůj božský Syn, jenž se z Tebe narodil, stal se člověkem, aby hříšníky volal k pokání. Prosím, ujmi se mne a vyžádej mi milost, abych mohla vstoupit do chrámu a uctít svatý kříž. Bude-li mi to dovoleno, půjdu oplakávat své hříchy kamkoli mi přikážeš."

Tato modlitba má nejen naznačit, co se odehrávalo v její duši, ale jde i o pravdivé katechetické jádro, upozorňující na nejsnadnější způsob jak dojít milosti obrácení: uznání konkrétní viny, dovolávajíce se pomoci s důvěrou v srdci a předsevzetí. (Nezbytná lítost byla naznačena před modlitbou.) Jedná se o kroky, bez kterých by Magdalena nebyla s to pokročit k opravdovému obrácení, které nakonec bylo heroickým pokáním.

Po vzbuzené lítosti a prosbě k Matce Boží znovu zkusila vstoupit a již žádné zábrany nepocítila. Po pobožnosti při vyjití z chrámu vnímalo její srdce výzvu: "Jdi za Jordán a dojdeš pokoje!" znovu se svěřila ochraně Matky Boží, koupila si prý tři chleby a vydala se na cestu. Navečer došla do chrámu Jana Křtitele u Jordánu, strávila noc v lítosti nad svými hříchy, pak přijala svátost smíření a eucharistii a takto posilněna odešla za Jordán do pouště. Tam prý žila 47 let, živíce se rostlinnou stravou. Legenda uvádí, že 17 let hříšného života vyvažovala 17 léty vnitřních bojů na poušti a teprve potom byla zcela osvobozena od minulosti. Po celou dobu žila jen v modlitbách a v lítosti nad dřívějším životem.

Na počátku postní doby možná roku 420, otec Zosima odešel do pouště, jak bylo zvykem, setrvávat v ní přes postní dobu a po dvaceti dnech se prý setkal s kajícnicí, které chyběl oděv a zdáli jej požádala o část jeho oděvu. Pak teprve spolu více rozmlouvali. Marie mu svěřila svůj životní příběh s tím, že ho smí říci dál až po její smrti. Vyzpovídala se a poprosila ho, aby jí na Zelený čtvrtek přinesl svátost oltářní, což potom učinil. Také se dohodli, že po roce zase na Zelený čtvrtek přijde.

Po roce ji však Zosima již nalezl mrtvou a v písku napsanou prosbu, aby byla pohřbena. V legendárním vyprávění je uvedeno, že pro ni hrob vyhrabal lev. Proto i ten se někdy objevuje na jejím obraze.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Dnes jsem příkladem Marie zván ku pokání. Každý večer bych měl zpytovat svědomí. Pokud to nedělám, udělám to alespoň dnes a v myšlenkách navštívím Kalvárii.

Bože, Tys povolal svatou Marii Egyptskou k obrácení a k životě na poušti, aby Ti tam sloužila postem a modlitbou; na její přímluvu pomáhej i nám, ať dovedeme ovládnout sami sebe, abychom vytrvali v Tvé službě a nadevšechno Tě milovali. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(na podkladě závěrečných modliteb breviáře)


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Domenica Resurrectionis Domini; Maria (s. V.); Agapes et Chionia (304); Hugo, ep. Gratianopolitan (1132); Hugo, abbas Bonæ Vallis (1194); Carolus Primus (1922); Venantius, Anastasius, Maurus, Paulinianus, Telius, Asterius, Septimius, Antiochianus, Gaianus (s. III/IV.); Valericus (s. VII.); Celsus, ep. Armacan (1129); Gilbertus, ep. Cathenen (ca. 1245); Ioannes Bretton (1598)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský