Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-





sv. Hugo
Hugo, ep. Gratianopolitan

1. dubna, připomínka
Postavení:biskup OCart
Úmrtí:1132
Patron:Grenoblu; vzýván při bolestech hlavy
Atributy:anděl,blesk,biskup,kartuzián,tři květy,lucerna

ŽIVOTOPIS

Pocházel z francouzského šlechtického rodu. Stal se kanovníkem a na synodě v Avignonu byl zvolen za biskupa v Grenoble. Jako biskup se úspěšně potýkal s mnoha nešvary v zanedbané diecézi, v níž obnovil duchovní život a vykonal mnoho dobrého. Mezi jiným se podílel i na založení kartuziánského řádu, který do konce života podporoval.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

PŘEMOŽITEL ZLOŘÁDŮ

Narodil se roku 1053 v Château-neuf-d´Isère ve valencské diecézi ve Franci jako šlechtic. Studoval prý i v zahraničí a nakonec ve Valencii. Po ukončeném vzdělání, dle tehdejšího zvyku, dostal kanovnické obročí i když ještě neměl kněžské svěcení.

Byl jemnocitný, ostýchavý, stydlivý a tyto jeho vlastnosti mu byly ochranou před mnohými pokušeními. Měl čisté srdce a snažil se žít v pokoře, trpělivosti a střídmosti. Ve Valencii žil mezi velmi světsky žijícími kanovníky, sám se snažil spíše o mnišský způsob života. Tehdy se s ním seznámil papežský vyslanec Hugo de Die, který si ho zvolil za rádce a pomocníka při uskutečňování papežových nařízení. Když byl v roce 1080 svolán církevní sněm do Avignonu, byl na něj pozván i kanovník Hugo a tam navržen za biskupa grenobleské diecéze. Snažil se, aby takové břímě nebylo na něj vkládáno, ale biskupové jeho námitky neuznali. Radili mu, aby důvěřoval v Boha, jehož moc se projevuje právě ve slabých. Hugo se podrobil, přijal kněžské svěcení a pro biskupské se odebral do Říma.

Skličoval ho však pocit nehodnosti, trápily ho i různé hanebné představy a byl pokoušen k nedůvěře v Boha, v jeho Prozřetelnost a pomoc. Se vším se svěřil papeži Řehoři VII., který ho potěšil a dodal, že to asi ďábel předvídá jak velikou škodu bude mít peklo jeho působením a snaží se proto ho odstrašit od biskupského úřadu.

Papežovy domluvy překonaly jeho úzkostlivé svědomí a přijal biskupské svěcení. Hned po něm se ve svých 27 letech v Grenoble ujal zpustlé diecéze. V ní mnozí kněží žili v neplatném manželství a libovali si v honech a dalších zábavách. Obchodovali s posvátnými úkony a neplnili své povinnosti.

Hugo poznal, že k vyplenění těch zlořádů nestačí sám. Nejprve se začal postit a konat kající skutky. Tak prosil Boha o požehnání pro svou činnost a vyprošoval duchovenstvu milost obrácení. Pak začal neúnavně hlásat Boží slovo. Po dvě léta napravoval kázeň, zejména kněží, které napomínal, neposlušným hrozil a zatvrzelé trestal. Dosáhl velmi dobrých výsledků, ale sám cítě únavu a zřejmě i ďáblovy útoky chtěl rezignovat a k odpočinku si zvolil benediktinský klášter Chaise-Dieu. K návratu do Grenoble ho však přiměl příkaz Řehoře VII. V následujícím roce za ním přišel svatý Bruno s šesti druhy prosit o místo k založení kláštera a Hugo mu dal pustinu Chartreuse kde zbudovali Velkou Kartouzu. Také spolupůsobil při vzniku kartuziánského řádu a dle martyrologia se stal jeho členem, i když některé životopisy to popírají. Uznávají jen, že byl jeho ochráncem a sám žil asketicky.

Uvádí se také, že pro své město nechal zbudovat most, tržiště, tři nemocnice a dal restaurovat chrámy. V roce neúrody, kdy byl v diecézi hlad, prodal své klenoty a nakonec i biskupský prsten, aby měl peníze na potravu pro chudé. Stál na straně papeže i ve sporu s Jindřichem IV., který obnovil boj o investituru, a rázně proti němu vystoupil na Viennském sněmu.

Legenda, která je zobrazena v refektáři muzea v Seville, hovoří o tom, že Hugo jednou vstoupil do kartuziánského kláštera ve chvíli, kdy se na stoly servírovalo zakázané maso. Hugo se ho dotkl a ono se rozpadlo. Obraz Fr. de Zurbarána má Huga charakterizovat jako bojovníka proti nešvarům a obnovitele pořádku uvnitř církve

Zesláblý bděním a posty trpěl bolestmi hlavy a žaludku. Ke konci života ztratil částečně paměť, zůstaly mu v ní jen modlitby, které ho neunavovaly, ale osvěžovaly.

U papeže Inocence II. obnovoval žádost, aby mohl zbytek života strávit v kartuziánském klášteře, ale ten nesouhlasil. Žádal ho, aby se mírnil v umrtvování a dodal, že ač sešlý věkem, prospívá církvi více na biskupském stolci, než by mohl v klášteře, protože káže i svou nemohoucností. I staří nemohoucí lidé mohou uprostřed svých blízkých povzbuzovat příkladem lásky, trpělivosti a modlitbou druhé posilovat a povznášet.

Po 52 letech biskupského úřadu, v 80 letech věku, zemřel obklopen kartuziány.

Svatořečen byl již v dubnu 1134 Inocencem II. Jeho ostatky byly uctívány v Grenoblu v katedrále do 16. století, kdy byly hugenoty spáleny.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Sv. Hugo s obracením hříšníků začal pokáním za ně. Také já si za konkrétní hříšníky něco dnes odřeknu.

Bože, Tys naplnil svatého Huga svou láskou, která přemáhá zlobu světa, učinil jsi ho kvasem a pak přidružil k zástupu svatých biskupů; na jeho přímluvu dej i nám vytrvalost v pokání a lásce, abychom měli spolu s ním účast na tvé slávě. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Maria (s. V.); Agapes et Chionia (304); Hugo, ep. Gratianopolitan (1132); Hugo, abbas Bonæ Vallis (1194); Carolus Primus (1922); Venantius, Anastasius, Maurus, Paulinianus, Telius, Asterius, Septimius, Antiochianus, Gaianus (s. III/IV.); Valericus (s. VII.); Celsus, ep. Armacan (1129); Gilbertus, ep. Cathenen (ca. 1245); Ioannes Bretton (1598)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský