Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-

@

Used with permission of The Hagiography Circle





blah. Marie Haze (Terezie od Božského Srdce)
Maria Teresia (Ioanna) Haze

7. ledna, připomínka
Postavení:řeholnice
Úmrtí:1876
Patron:kongregace Dcer sv. Kříže

ŽIVOTOPIS

Křestním jménem Jana, pocházela z Lutychu, část dětství prožila v exilu, v Německu, kde jí zemřel otec. Po návratu do Belgie ji čekala chudoba. V 38 letech se s rodnou sestrou Ferdinandou rozhodly pro zasvěcený život. Začaly vyučováním, ošetřovaly nemocné. Převzaly do své péče katolickou školu pro chudé děti a vytvořily základ kongregace Dcer sv. Kříže. Zprvu se jednalo o sdružení s dočasnými stanovami od opata Habetse. Smysl kongregace byl ve vzdávání slávy a úcty Ježíši Kristu, jenž trpěl pro naši spásu. Rovněž i jeho Sedmibolestné Matce, kterou si zvolily za patronku. Jana při skládání věčných slibů obdržela jméno Marie Terezie od Božského Srdce a stala se představenou. Ostatním v kongregaci byla příkladem odříkání, pokory, prostoty a lásky k bližnímu. Kongregace se brzy rozrostla, vedle útulků pro žebráky přibývaly penzionáty pro dívky, kde ze sirotků vyrůstaly novicky. Po zřízení 15 řeholních domů pokračovaly řeholnice této kongregace v Indonézii a v Anglii. Základem růstu bylo spojení s Ježíšem, které matka Marie Terezie sama prožívala a druhé k němu vedla. Svěřené sestry často ke konání dobra vybízela slovy: "Udělejte to pro Ježíše! Dělejte všechno z lásky k Bohu!"

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

Všechno z lásky k Bohu

Narodila se 27. 2. 1782 v belgickém Lutychu jako předposlední ze sedmi dětí. Bylo ji 12 let, když Belgii obsadilo revoluční francouzské vojsko a jejich rodina se před ním uchýlila do Německa. Otec jim zemřel a rodinný majetek byl zkonfiskován. Po návratu do Lutychu je čekala chudoba a všichni se snažili uživit prací. Po úmrtí matky se 38letá Jana se sestrou Ferdinandou rozhodly pro zasvěcený život. Zpočátku vyučovaly na soukromé škole a otevřely i dílnu, kde učily vyšívání. Po práci ještě ošetřovaly nemocné. Také se věnovaly přípravě dospělých na manželství. Jejich duchovní rádce opat Habets ve svém svědectví uvádí: "Měly ve svých srdcích takové kouzlo, že vždy dosahovaly pozoruhodná obrácení na víru." Později převzaly do své péče katolickou školu pro chudé děti, kterou založil opat Cloes. Ta se po roce 1831, když Belgie přestala podléhat Holandsku, stala kolébkou kongregace Dcer sv. Kříže.

První přijetí řeholního šatu se konalo 1. srpna 1832, Jana s prvními družkami byly uznány jako sdružení a opat Habets z pověření biskupa pro ně sestavil dočasné stanovy. Cílem kongregace Dcer sv. Kříže bylo vzdávání slávy a úcty Ježíši Kristu, jenž trpěl pro naši spásu. Rovněž jeho Sedmibolestné Matce, kterou si zvolily za patronku a ochránkyni kongregace, jež měla pečovat o slabé a trpící, zejména chudé dívky, nemocné a opuštěné osoby.

8. září 1833 zakladatelka Jana do rukou biskupa složila věčné sliby a obdržela jméno Marie Terezie od Božského Srdce. Bylo jí 52 let.

Marie Terezie své duchovní dcery vychovávala svým příkladem odříkání, pokory, prostoty a lásky k bližnímu. Od r. 1841 se kongregace starala i o ženy ve věznicích. Prostřednictvím útulku pomáhaly sestry dále konvertitkám. V dalších dvou letech pokračovaly s činností ve větším útulku pro žebráky v Reckheimu v Limburgu a v nemocnici opatství Stavelot. Svoji činnost pak rozšířily o dívčí sirotčinec a r. 1851 o penzionát pro dívky v Aspelu, v severní části porýnského Pruska, v němž vyrůstaly novicky a jenž se stal velmi významným pro zakládání dalších řeholních domů. Bylo to místo, které matka Marie Terezie viděla asi před dvaceti lety ve snu i se zámeckým zahradníkem. Po tomto domu následovalo zřízení 14 dalších výchovných domů. Rozšiřování kongregace Dcer sv. Kříže pokračovalo i za mořem. Usídlily se v Indonézii a v Anglii.

Matka Marie Terezie při veškeré své aktivitě žila životem modlitby a proto její dílo tolik vzkvétalo. Základem růstu bylo spojení s Ježíšem, které sama prožívala a druhé k němu vedla. Hovoří o tom svědectví sester při procesu, předcházejícím blahořečení. Jejich výpovědi zní: "Cítila jsem, že je v ní Bůh a ona že je v Bohu." - "Naše matka byla jako magnet, který přitahoval duše a táhl je za ní při jejím výstupu k Bohu." -"Její vliv byl stálý a všeobecný." - Učila, že: "Usebranost v Bohu je neocenitelné štěstí." Konat dobro požadovala od sester slovy: "Udělejte to pro Ježíše! Dělejte všechno z lásky k Bohu! Pracujte jen pro Boha, on počítá všechny vaše kroky." Podle duchovního rádce sester, kanovníka Brémase, čerpala všechnu potřebnou energii z eucharistie. Moudrost u svého učitele Ježíše. Neměla čas na čtení teologických knih. Stačila její touha prožívat den s Ježíšem, napodobovat ho ať při pohledu na Dítě Ježíše nebo na trpícího Krista, jak se k tomu i slibem zavázala. Její život byl natolik opravdový, že její sestry se snažily ji napodobovat. Ve tváři osoby žijící s Kristem se zrcadlí a z ní vyzařuje Kristova láska k lidem. To je podstatnější a více oslovující než mnohá další svědectví. Přesto si můžeme připomenout, že původně měla vznětlivou povahu a trpělivosti i shovívavosti se naučila až od Ježíše.

Z některých jejích výroků se nám může zdát, že byla na své sestry až moc náročná, např.: "Dcera sv. Kříže musí dokázat obětovat Boží vůli i své nejdražší zájmy." - "Dcera sv. Kříže se musí radostně oddat Boží vůli a říci: trpět, zemřít nebo pracovat, všechno podle Boží vůle." - "Svatí se nepoznávají na hoře Tábor, nýbrž na Kalvárii. Přejte si dokonalost tím, že budete toužit po utrpení." Jedné sestře, prožívající žal, napsala: "Útrapy vás vůbec nesmějí zneklidňovat, protože duše, které opravdu milují Ježíše, doprovázejí ho až na Kalvárii. Bůh dopouští zármutek a strasti, aby nás očistil, abychom přilnuli jedině k němu, který se za nás obětoval." Všechny tyto její výroky vycházejí z jejího napodobování Ježíše, který obětoval nebeskému Otci (jeho vůli) i to nejdražší - svůj život a také utrpení své matky. To vše kvůli hříšníkům, mezi které patří každý z nás. Proto se na utrpení dívá jako na prostředek napodobování Ježíše a tím i jako na prostředek ke slávě, neboť cesta Ježíše nekončí smrtí, ale po zmrtvýchvstání vstupem do slávy.

Potřebu nesení kříže připomíná Ježíš i nám: Mt 10,38 a také apoštol Pavel píše Koloským: "Proto se raduji, že nyní trpím za vás a to, co zbývá do míry utrpení Kristových, doplňuji svým utrpením za jeho tělo, tj. církev." (Kol 1,24) 

Kdo je schopen pochopit ať pochopí, kdo ne, ať se nad výroky Marie Terezie neznepokojuje, nebyly určeny každému. Avšak z lásky přijmout utrpení, kterému se nelze vyhnout a zhodnotit je k něčí záchraně je to nejlepší, co se s ním dá udělat. Pro Marii Terezii byl kříž útěchou a často unesená láskou jej líbala i s ním rozmlouvala.

Tak jako mnozí světci i ona byla ke konci života vystavena útokům démona, který u ní vyvolával úzkostné stavy. Prožívala velký strach, aby neztratila Boha. Prosila: "Nemodlete se za mé zdraví, modlete se jen, abych nepobloudila." Zemřela 7. ledna a byla pohřbena na hřbitově v Chenée u Lutychu. Po 76 letech Pius XII. uznal její ctnosti za hrdinské a za dalších 50 let, r. 1991, Jan Pavel II. ji prohlásil blahoslavenou.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Nejdražší Ježíši, tvá služebnice Marie Terezie žila jako tvoje ratolest. Velmi dobře pochopila tvá slova: "Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce; neboť beze mne nemůžete činit nic." (Jan 15,6)  Proto tolik lpěla na tom, aby i sestry žili ve stálém spojení s tebou, neboť ono je základem růstu, základem každé evangelizace a zárukou našeho věčného života. Na její přímluvu a ke tvé cti a slávě pomáhej mi svou milostí, abych se vše naučil konat z lásky k tobě, ve spojení s tebou a pro tebe Amen.


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Raymundus de Penyafort (1275); Lucianus, m. Nicomedić (312); Maria Teresia (Ioanna) Haze (1876); Matthæus Guimerá (1451); Canutus Lavard (1137); Valentinus, ep. Rhćtić (ca. 450); (1793 až 1794); Aldericus (856); Ambrosius Fernández (1620); Crispinus, ep. Papien (467); Cyrus, ep. Ruspen (714); Polyeuctus, m. in Armenia (ca. 250); Tillo (ca. 702); Valentinianus (548)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský