Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-





sv. Matylda
Mathildis

14. března, připomínka
Postavení:královna
Úmrtí:968
Atributy:almužny, královské roucho, model kostela

ŽIVOTOPIS

Byla manželkou německého krále Jindřicha a matkou Oty, který se stal prvním císařem toho jména. Jako královna zůstávala skromná a svou tichostí, trpělivostí a láskou zušlechťovala drsnou povahu manžela. Ujímala se chudých, pomáhala nemocným a vězněným vyprošovala milost. Jako královnu ji velmi trápilo, že její synové se mezi sebou svářili pro dynastické soupeření a po smrti otce jí vyčítali, že svou štědrostí promrhala rodové jmění. Zabavili jí i statky, které byly jejím věnem. Klesla na úroveň nejchudšího, nic nevyčítala, jen se modlila za své syny, aby se polepšili. Její slzy zapůsobily a modlitby byly vyslyšeny. Synové ji s kajícností přišli odprosit.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

PŮSOBENÍ KŘESŤANSKÉ MANŽELKY A MATKY

Byla hraběcí dcerou Saského Dětřicha z Ringelheimu. Narodila se v Engernu kolem r. 895. Mládí prožila v Herfordském klášteře ve Vestfálsku, kde byla vychovávána pod dohledem své babičky, rovněž Matyldy, která tam byla abatyší. Osvojila si zbožnost a ctnosti potřebné pro další život. Roku 913 se vdala za Jindřicha, syna Saského vévody Oty. Jako svatební dar jí bylo připsáno město Valhausen s příslušenstvím.

O šest let později byl její manžel Jindřich I. Ptáčník povýšen na krále Německa. Matylda mírnila a zušlechťovala jeho drsnou a panovačnou povahu a svou zbožností, tichostí a láskou se zasloužila o krásné manželství ve kterém měla tři syny: Otu, Jindřicha a Bruna, který se stal r. 953 kolínským arcibiskupem a dceru Gerbergu. Některé životopisy se zmiňují o dvou dcerách.

Když Jindřich I. po 23letém manželství umíral, přede všemi chválil manželku a děkoval jí, že mu dávala moudré rady, krotila jeho hněvivost, odvracela od nespravedlnosti a učila ho milosrdenství. Děkoval i za výchovu dětí a všechny svěřoval Bohu. Po jeho smrti hned za něj Matylda nechala sloužit mši svatou a když se pak její synové začínali dohadovat o královskou důstojnost, řekla jim: "Podívejte se na svého otce a pamatujte, že všechna lidská sláva je pomíjející.

Jednu chybu ve výchově přece jen Matylda udělala. Byla více nakloněna synu Jindřichovi, jemu přála i trůn, ač na něj byl povolán prvorozený Ota. Ta náklonnost měla zlé následky. Po korunovaci Oty v Cáchách Jindřich proti němu vyvolal povstání, které bylo po bojích potlačeno. Nakonec se Matyldě za pomoci modliteb podařilo je smířit, ale popuzováni dvořany se stali zaujatými proti ní. Matylda dosud měla volnou ruku ke skutkům milosrdenství a pro štědré dary církvi. Dvořané však na ni žalovali, že mnoho majetku rozdávala chudým a klášterům. Načež smíření synové jí odňali její statky a Matylda, zarmoucená nevděkem, se odebrala do svého rodiště, aby tam v ústraní žila v chudobě a pokoře. Křivdu překonávala s klidem a tichostí, zlobu přemáhala mlčky a modlitbou. Zůstala laskavou s vědomím, jak je snadné rozdmýchat malý plamen hněvu ve zkázonosný oheň větších hříchů. Dávala tak dobrý příklad.

Král Ota poznal, že se s matkou odstěhovalo i Boží požehnání a slyšel výzvy, aby ji povolal zpět. Uznal tedy svou chybu a vypravil k ní poselstvo, aby se s ním vrátila nazpět. S bratrem Jindřichem pak jí jel naproti, poklekli před ní a poprosili o odpuštění. Ona je objala s pláčem a řekla, že kdyby si té zkoušky nezasloužila pro svou hříšnost, Bůh by ji nedopustil. Nadále pak žila se syny v lásce a ve svornosti.

Roku 955 zemřel její syn Jindřich a ona světu znovu úplně odumřela, bez přestání se modlila a horlivě konala skutky křesťanské lásky. Ve všední dny pilně konala ruční práce, aby, jak říkala, nejedla chleba nadarmo. Ve svátcích četla nábožné knihy.

Díky přispění manžela i syna založila několik klášterů. Největší zájem a péči věnovala klášteru v Quedlinburgu, kde byl pohřben její manžel a kde chtěla skončit i ona svou pozemskou pouť.

Se svým synem Otou I. se viděla naposled v r. 965, kdy se vracel z Říma a navštívil bratra Bruna v jeho arcibiskupském sídle. Tam se sešel i se svou sestrou, královnou francouzskou. Odtud Matylda Otu dovedla do svého nově založeného kláštera Nordhausenského, poblíž Erfurtu. Po mši svaté se rozloučili u klášterní brány a Matylda šla s vděčností políbit místo, kde se její syn modlil. Ten se o tom pak doslechl a matčina láska měla na něj významný vliv.

Matylda, předvídaje svou smrt, vrátila se do kláštera v Quedlinburgu v Anhaltsku a tam z rukou svého vnuka Viléma přijala svátost nemocných. Dala se položit na zem na žíněné roucho a svou hlavu na znamení pokání posypala popelem. Tak zesnula a byla pochována vedle svého manžela.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Jak důležité je vést děti k ctnostem potřebným pro život a žádnému nenadržovat. Kdo má doma děti ať je jeho předsevzetím na to pamatovat. Patřím-li k ostatním, budu se modlit za výchovu v druhých rodinách. Je to potřebné pro celou Církev a celý svět.

Bože, Tys dal své služebnici Matyldě správné poznání a naplnil ji svou láskou; prosíme Tě: naplň těmito svými dary i nás, abychom Ti sloužili s upřímným srdcem jako ona a vydávali o Tobě svědectví svou vírou i životem. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

( závěrečná modlitba z breviáře)


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Mathildis (968); Paulina, religiosa (1107); Eva Montis Cornelii (ca. 1265); Placidus Riccardi (1915); Alexander, m. Pidnæ (ca. 390); Lazarus, ep. Mediolanen (s. V); Leobinus (ca. 557); Iacobus Cusmano (1888)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský