Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-




blah. muč. z období Velké francouzské revoluce


7. ledna, připomínka
Postavení:mučedníci
Úmrtí:1793 až 1794

ŽIVOTOPIS

Mučedníci z období Velké francouzské revoluce byli blahoslavení ve dvou velkých skupinách. Památka těchto blahoslavených se týká jen Francie a řádů, z nichž event. pocházeli, protože kult blahoslavených představuje veřejnou úctu jen s omezením. Svým dějinným významem má však co říci křesťanům celé Evropy, proto je o těchto mučednících psáno i v tomto díle.

První skupinu tvoří 191 blahoslavených kněží, z  nichž nemalá část byli jezuité. Jejich popravy se uskutečnily 2. 9. až 5. 9. Pojednání o této skupině francouzských mučedníků blahoslavených 17. 10. 1926 se proto nachází u data 2. 9. Na 7. 1. připadla společná místní liturgická památka skupiny 99 mučedníků z let 1793 až 1794, blahoslavených 19. 2. 1984 papežem Janem Pavlem II. (ACCS,G 54; Jar. Němec, Noví mučedníci). V čele této skupiny byl Vilém Repin, jakožto nejstarší. Martyrologium uvádí jeho památku 2. 1. s knězem Vavřincem Batardem, popraveným gilotinou v týž den. Památky ostatních uvádí podobně v den jejich smrti. Jako důvod sloužilo odmítnutí přísahy zmíněné dále, vyhýbání se vyhnanství či záminka spojenectví z nepřítelem.

Pocházeli z diecéze Angers, jejich složení bylo následující: 12 kněží, 3 řeholnice, 4 muži a 80 žen, mezi nimiž bylo 12 šlechtičen a lékařka. Kněží byli všichni během roku popraveni gilotinou na náměstí v Angers. První Jan Michael Langevin 30. 10. 1793, poslední Jakub Laigneau 14. 10. následující rok. Stejně byla zabita i řeholnice a dvě ženy. Dalších 84 mučedníků bylo zastřeleno v lesíku nazývaném pak polem mučedníků. Památka 47 z nich se uvádí 1. 2. a u tohoto data je o nich více.

Revoluce, zaměřená v jádru proti katolické církvi, vypukla ve Francii roku 1789 s hesly o rovnosti, svobodě a bratrství, vyhlášenými ústavodárným shromážděním, které znárodnilo církevní majetek a stejně neoprávněně zrušilo mnohá ustanovení. Pro kněze vyhlásilo 12. 7. 1790 občanskou ústavu. Ti, včetně biskupů, byli prohlášeni za státní úředníky a donucováni skládat přísahu věrnosti státu a navíc měli být voleni lidem. Z důvodu ochrany víry papež Pius VI. prohlásil lidové volby kněží za neplatné a těm, kdo složili přísahu věrnosti státu neboli revolucionářům, zakázal výkon kněžské služby. Jednalo se asi o třetinu francouzských kněží. Někteří z nich možná nepochopili, že přísaha je zaměřená i proti víře a mravům. Věrní Kristu a jeho náměstku byli odsouzeni do vyhnanství nebo vězněni. Královští manželé byli odsouzeni k smrti a byla vyhlášena republika. Vláda nesouhlas, projevený v některých oblastech, tvrdě trestala. Přes dva tisíce lidí bylo zastřeleno a 275 jich skončilo pod gilotinou. Tolik k celkovému pohledu na pronásledování za Velké francouzské revoluce.


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Raymundus de Penyafort (1275); Lucianus, m. Nicomedić (312); Maria Teresia (Ioanna) Haze (1876); Matthæus Guimerá (1451); Canutus Lavard (1137); Valentinus, ep. Rhćtić (ca. 450); (1793 až 1794); Aldericus (856); Ambrosius Fernández (1620); Crispinus, ep. Papien (467); Cyrus, ep. Ruspen (714); Polyeuctus, m. in Armenia (ca. 250); Tillo (ca. 702); Valentinianus (548)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský