Heribertus
| 16. března, připomínka | |
| Postavení: | arcibiskup |
| Úmrtí: | 1021 |
| Patron: | Deutzu (v dnešním Kolíně n/Rýnem), Německa; vzýván jako přímluvce za déšť |
| Atributy: | Deutzu a přímluvce za déšť |
ŽIVOTOPIS
Pocházel ze šlechtické rodiny v dnešním Německu. Studoval v benediktinském opatství a stal se kancléřem pro Itálii v roce 994 a r. 998 kancléřem pro území dnešního Německa. Byl poradcem a průvodcem císaře Oty III. Od r. 995 byl knězem a r. 999 přijal biskupské svěcení a arcibiskupský úřad v Kolíně nad Rýnem, který zastával s pověstí svatosti. Nebyl však ušetřen ani pomluv, jimž zprvu věřil i Jindřich II. Heribert mohl žít v blahobytu, ale byl opravdovým pastýřem a pomocníkem ubohých, kterým ulevoval v mravní i v hmotné bídě až do své smrti.ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI
ŠEL CESTOU, NA KTEROU BYL POVOLÁN
Narodil se ve Wormsu kolem r. 970 jako syn hraběte Huga. Po studiích na biskupské škole v rodišti absolvoval vyšší studia v klášteře Gorze v Lotrinsku, kde zatoužil po řeholním životě a nerad se na otcovo přání vracel do Wormsu. Tam si biskup Hildebald všiml jeho vloh a ctností a učinil ho proboštem kapitulního chrámu. Jeho moudrost nezůstala utajena a císař Ota III. ho ustanovil kancléřem pro Itálii. Bylo mu tehdy asi 24 let. O rok později, r. 995, přijal kněžské svěcení a roku 998 se stal kancléřem i pro území dnešního Německa.
Již záhy po vysvěcení mu císař nabízel Vircpurské biskupství, které z pokory odmítl a zůstal v doprovodu císaře. Když se však r. 999 uvolnilo v Kolíně arcibiskupství a lid se nemohl na volbě arcibiskupa sjednotit, byl navržen proboštem Veselínem jako muž podle Srdce Ježíšova, byl zvolen a volbu přijal. Předpokládal, že své síly přenese ze státní služby do služeb Církve a Božího království.
V Beneventu přijal biskupské svěcení a v Římě pallium jako arcibiskupský odznak od papeže Silvestra II. O Štědrém dnu se pak konal jeho příjezd do Kolína. Na pokraji města sestoupil, v prostém rouchu a bos vešel do hlavního chrámu. Svou pokorou a laskavostí dával duším potřebnou podporu a s neokázalou horlivostí se ujal řízení arcidiecéze.
Stále prý nosil kolem pasu provaz kajícníků a mírnil ty, kteří chtěli konat ze strachu před koncem světa příliš tvrdé způsoby pokání. Kolínská arcidiecéze v něm dostala otce chudých, ochránce utlačovaných a velmi dobrého apoštola, který po arcidiecézi konal apoštolské cesty, seznamoval se s potřebami svých oveček a zřizoval čeho bylo pro rozkvět náboženského života zapotřebí.
V roce 1001 jej císař Ota přiměl, aby s ním cestoval do Říma. V lednu císař onemocněl a zemřel v Paterně u Viterba. Heribert s jeho tělem odjel do Němec a pohřbil ho v Cáchách. V té době byla v Porýní neúroda a hlad. Heribert chudým hned začal zajišťovat životní potřeby a zřizoval i nemocnice. Podle legendy se v nejvyšší nouzi v prosebném procesí obrátil k Bohu o pomoc a vyprosil déšť. Na jeho přímluvu se prý uzdravili i někteří nemocní. V dalším roce, když již byla úroda, vyplnil poslední vůli císaře a za jeho spásu vystavěl klášter v Deutzu.
Nový císař Jindřich II. uvěřil arcibiskupovým nepřátelům a pomlouvačům obviňujícím arcibiskupa z nevěrnosti. Heribert věděl, o koho se jedná, ale maje čisté svědomí snášel křivdu a mlčel. Mlčením ukázal svou velikost. Mlčením snášet protivenství je cesta tichých, kteří jsou blahoslaveni. Apoštol Jakub přirovnal jazyk k ohni, podpálenému pekelným plamenem (srov. Jak 3,6), a tím poukázal na zlo, které může být jazykem způsobeno.
Jindřich II. později uznal svůj omyl a Heriberta za to, že věřil pomluvám, odprosil. Heribert při poslední cestě po arcidiecézi v Neusse vážně onemocněl, byl převezen do Kolína a před oltářem sv. Kříže zemřel.
PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA
Budu si dávat pozor na jazyk a mluvit pěkně o těch, kterým jsem ubližoval.Bože, Tys naplnil svatého Heriberta svou láskou, dal jsi mu víru, která přemáhá zlobu světa, a přidružil jsi ho k zástupu svatých biskupů; na jeho přímluvu dej i nám vytrvalost ve snášení protivenství, ve víře a lásce, abychom měli spolu s ním účast na Tvé slávě. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen
(použito závěrečné modlitby breviáře)
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Heribertus (1021); Iulianus, m. in Cilicia (s. IV); Iulianus, m. in Cilicia (s. IV); Papas (s. IV); Eusebia, abbatissa (ca. 680); Ioannes Cacciafronte♦ (1181); Ioannes Sordi seu Cacciafronte♦ (1181); Ioannes Amias et Robertus Dalby♦ (1589)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský