Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-





sv. Heribert
Heribertus

16. března, připomínka
Postavení:arcibiskup
Úmrtí:1021
Atributy:Deutzu a přímluvce za déšť

ŽIVOTOPIS

Pocházel ze šlechtické rodiny v Německu. Studoval v benediktinském opatství a stal se kancléřem pro Itálii v roce 994 a r. 998 kancléřem pro Německo. Byl poradcem a průvodcem císaře Oty III. Od r. 995 byl knězem a r. 999 přijal biskupské svěcení a arcibiskupský úřad v Kolíně nad Rýnem, který zastával s pověstí svatosti. Nebyl však ušetřen ani pomluv, jimž zprvu věřil i Jindřich II. Heribert mohl žít v blahobytu, ale byl opravdovým pastýřem a pomocníkem ubohých, kterým ulevoval v mravní i v hmotné bídě až do své smrti.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

ŠEL CESTOU, NA KTEROU BYL POVOLÁN

Narodil se ve Wormsu kolem r. 970 jako syn hraběte Huga. Po studiích na biskupské škole v rodišti absolvoval vyšší studia v klášteře Gorgského v Lotarinsku, kde zatoužil po řeholním životě a nerad se na otcovo přání vracel do Wormsu. Tam si biskup Hildebald všiml jeho vloh a ctností a učinil ho proboštem kapitulního chrámu. Jeho moudrost nezůstala utajena a císař Ota III. ho ustanovil kancléřem pro Itálii. Bylo mu tehdy asi 24 let. O rok později, r. 995, přijal kněžské svěcení a roku 998 se stal kancléřem i pro Německo.

Již záhy po vysvěcení mu císař nabízel Vircpurské biskupství, které z pokory odmítl a zůstal v doprovodu císaře. Když se však r. 999 uvolnilo v Kolíně arcibiskupství a lid se nemohl na volbě arcibiskupa sjednotit, byl navržen proboštem Veselínem jako muž podle Srdce Ježíšova, byl zvolen a volbu přijal. Předpokládal, že své síly přenese ze státní služby do služeb Církve a Božího království.

V Beneventu přijal biskupské svěcení a v Římě pallium jako arcibiskupský odznak od papeže Silvestra II. O štědrém dnu se pak konal jeho příjezd do Kolína. Na pokraji města sestoupil, v prostém rouchu a bos vešel do hlavního chrámu. Svou pokorou a laskavostí dával duším potřebnou podporu a s neokázalou horlivostí se ujal řízení arcidiecéze.

Stále prý nosil kolem pasu provaz kajícníků a mírnil ty, kteří chtěli konat ze strachu před koncem světa příliš tvrdé způsoby pokání. Kolínská arcidiecéze v něm dostala otce chudých, ochránce utlačovaných a velmi dobrého apoštola, který po arcidiecézi konal apoštolské cesty, seznamoval se s potřebami svých oveček a zřizoval čeho bylo pro rozkvět náboženského života zapotřebí.

V roce 1001 jej císař Ota přiměl, aby s ním cestoval do Říma. V lednu císař onemocněl a zemřel v Paterně u Viterba. Heribert s jeho tělem odjel do Němec a pohřbil ho v Cáchách. V té době byla v Porýní neúroda a hlad. Heribert chudým hned začal zajišťovat životní potřeby a zřizoval i nemocnice. Podle legendy se v nejvyšší nouzi v prosebném procesí obrátil k Bohu o pomoc a vyprosil déšť. Na jeho přímluvu se prý uzdravili i někteří nemocní. V dalším roce, když již byla úroda, vyplnil poslední vůli císaře a za jeho spásu vystavěl klášter v Deutzu.

Nový císař Jindřich II. uvěřil arcibiskupovým nepřátelům a pomluvačům obviňujícím arcibiskupa z nevěrnosti. Heribert věděl o koho se jedná, ale maje čisté svědomí snášel křivdu a mlčel. Mlčením ukázal svou velikost. Mlčením snášet protivenství je cesta tichých, kteří jsou blahoslaveni. Apoštol Jakub přirovnal jazyk k ohni, podpálenému pekelným plamenem (srov. Jak 3,6) a tím poukázal na zlo, které může být jazykem způsobeno.

Jindřich II. později uznal svůj omyl a Heriberta za to, že věřil pomluvám, odprosil. Heribert při poslední cestě po arcidiecézi v Neusse vážně onemocněl, byl převezen do Kolína a před oltářem sv. Kříže zemřel.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Budu si dávat pozor na jazyk a mluvit pěkně o těch, kterým jsem ubližoval.

Bože, Tys naplnil svatého Heriberta svou láskou, dal jsi mu víru, která přemáhá zlobu světa, a přidružil jsi ho k zástupu svatých biskupů; na jeho přímluvu dej i nám vytrvalost ve snášení protivenství, ve víře a lásce, abychom měli spolu s ním účast na Tvé slávě. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(použito závěrečné modlitby breviáře)


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Heribertus (1021); Hilarius et Tatianus (s. inc.); Iulianus, m. in Cilicia (s. IV); Papas (s. IV); Eusebia, abbatissa (ca. 680); Ioannes Cacciafronte (1181); Ioannes Sordi seu Cacciafronte (1181); Ioannes Amias et Robertus Dalby (1589)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský