Martinianus, eremita
13. února, připomínka | |
Postavení: | poustevník |
Úmrtí: | asi 398 |
ŽIVOTOPIS
Narodil se v Césareji Palestinské za panování Konstantina Velkého. V osmnácti letech odešel na poušť.Po delší době jeho života v poušti se jedna žena jménem Zoë rozhodla, že poustevníka svede. K večeru přišla k jeho chýši v roztrhaných šatech s prosbou, aby ji k sobě přijal, protože zbloudila. On s tím nakonec souhlasil pod podmínkou, že ráno odejde. Sám strávil noc v zadní oddělené části poustevny. Příštího dne se Zoë oblékla do krásných šatů, které v hadrech ukrývala, a snažila se jej získat pro manželství. Když jí namítal, že by ji neuživil, přiznala se, že je velmi bohatá. Marcinián ji požádal, aby chvíli počkala, a vyšel rozdělat oheň, do kterého vložil nohy. Mučen bolestí vzdychal a modlil se: Smiluj se nade mnou Bože, odpusť, že jsem měl zalíbení ve zlých myšlenkách. Zoë jej slyšela a když uviděla, co se děje, změnila své rozhodnutí a chtěla se podřídit tomu, co Marcinián řekne. Ten ji poslal vyhledat Pavlu Římskou, vdovu a zakladatelku klášterů. Měla se jí svěřit a naučit se u ní cestě, kterou pokládal pro ni za nejlepší.
Marcinián si pak vybral místo pro novou poustevnu na jednom ostrůvku v moři. Tam pletl rohožky z palmových listů a jeden lodník mu za ně několikrát do roka dovážel potraviny. Po šesti letech ztroskotala u ostrůvku loď a z ní se zachránila jen jedna dívka. Nechtěl s ní zůstat sám, a tak jí odevzdal své potraviny a sám přeplaval na pevninu. Stále se vyhýbal styku se ženami. Poustevničil v Césareji Palestinské a zemřel v Aténách.
PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA
Za rozjímání můžeme použít myšlenku jiného dnešního světce, blah. Jordána, o tom, že „Déšť je něco dobrého a země také a přece, když se smíchají, povstane z toho bláto. Tak mohou být ruce muže i ženy dobré, ale společným mnutím rukou vzniká žádostivost.“ Je třeba se držet poznávaných Božích záměrů.Bože, Tys vedl svatého Marciniána na poušť, aby Ti tam sloužil příkladnou zdrženlivostí a modlitbou; na jeho přímluvu pomáhej i nám, ať dovedeme ovládnout sami sebe, abychom vytrvali v Tvé službě a nadevšechno Tě milovali. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen
(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)
Martinianus, eremita (asi 398); Castor Aquitanus (s. IV.); Benignus, m. Tuderti (s. IV); Stephanus, ep. Lugdunen (ca.515); Stephanus, abbas Reatin (s. VI); Gosbertus (874); Guimera (asi 931); Fulcranus (1006); Gilbertus, ep. Melden (1009); Iordanus de Saxonia♦ (1237); Christina de Spoleto♦ (1458); Eustochium (Lucretia); Bellini. (1469); Paulus Liu Hanzuo (1818); Paulus Lê-Văn-Lôc (1859); Ioanna Franchi♦ (1872); James Alaphridus Miller /Leo-William/ (1982)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský