sv. Godehard

Godehardus

5. května, připomínka
Postavení:	opat a biskup OSB
Úmrtí:	1038
Patron:	zedníků; vzýván jako pomocník proti dně, revmatismu, proti dětským nemocem a při těžkém porodu; také jako ochránce proti blesku
Atributy:	biskup, drak, model kostela, kříšení mrtvého

ŽIVOTOPIS

Pocházel z Dolních Bavor. V r. 990 se stal benediktinem niederaltaichského kláštera. V něm byl později zvolen opatem a důsledně dbal o dodržování pravidel sv. Benedikta. Pod jeho vedením vzkvétaly ctnosti, věda i umění. Byl povolán i do jiných klášterů, kde bylo třeba utužit kázeň. Stal se hildesheimským biskupem a horlivě se staral o výchovu a vzdělání mládeže. Pro chudé a nemocné vystavěl velký ústav, budoval kláštery, zřizoval školy. S velkou horlivostí pracoval až do vysokého stáří.

Zkrocený drak, zobrazovaný u jeho nohou, symbolizuje úspěšné reformátorské působení.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

DŮLEŽITOST DOBRÉ VÝCHOVY

Narodil se roku 960 v Reichersdorfu v pasovské diecézi v Bavorsku. Jeho otec hospodařil na pozemcích blízkého kláštera Niederaltaich. V klášterní škole získal první vzdělání a stal se oblíbeným pro inteligenci i dobrotu srdce. Tam si ho také všiml při své návštěvě solnohradský arcibiskup Fridrich a vzal ho k sobě. Zajistil mu další vzdělání a po vysvěcení na podjáhna Godehard biskupovi dělával průvodce. Na přání představených z kláštera Niederaltaich ho biskup poslal zpět jako jáhna. V tomto původně benediktinském klášteře byla zatím uvolněná kázeň a mniši žili po způsobu kanovnických kolegiátních kapitol. Z popudu vévody Jindřicha byla r. 990 znovu zavedena kázeň původní benediktinské řehole a opatem se stal Erchanbert. Godehard složil sliby a stal se vzorným řeholníkem, zatímco část mnichů, odvyklá přísnému životu, klášter opustila.

Godehard byl horlivý v práci, vytrvalý v rozjímání, zbožný, k sobě přísný a shovívavý k druhým bratrům. V každém jeho jednání byla pokora i důstojná vážnost. Všichni prý k němu chovali lásku a úctu. Opat jej velmi brzy ustanovil převorem a od pozdějšího světce biskupa Wolfganga přijal kněžské svěcení.

Opat Erchanbert Když se po několika letech rozhodl pro potíže stáří abdikovat a jeho nástupcem byl jednohlasně zvolen Godehard. Ten se ale po nějakou dobu zdráhal úřad přijmout, až na naléhání biskupa se podvolil prosbám bratrů a opatskou hodnost přijal. Jeho působením klášter Niederaltaich vzkvétal jak po stránce duchovní a vzdělanosti, tak i po stránce hospodaření, udržování krajiny. Na blízkém lesnatém kopci společným úsilím vystavěli mniši tvrz s chrámem Panny Marie a věnovali se i výchově mládeže.

Když se zbožný vévoda Jindřich, stal německým králem, poslal v roce 1005 poslal Godeharda do kláštera v Hersfeldu, protože těžce nesl tamní úpadek řeholního života. Mniši žili světsky a v přepychu ve zvláštních domech proti všem pravidlům řádu. Godehard mnichy svolal a s vážným napomenutím k nim promluvil o nezbytné obnově. A také o tom, že kdo se nebude chtít pravidlům řehole podřídit, bude muset odejít. Většina jich raději odešla. Godehard však vedl klášter tak dobře, že se prý převážná část nespokojenců s lítostí vrátila. Opata poslouchali a on za sedm let klášter velmi zvelebil. Pořádek byl poslán udělat i v Tegernsee. V obou klášterech ustanovil představené a pak se vrátil do Niederaltaich.

Po smrti biskupa v Hildesheimu byl na přání císaře Jindřicha II. 30. 11. 1022 Godehard vysvěcen na biskupa a ve svých 62 letech se ujal hildesheimské diecéze s mladickou horlivostí.

Jeho působení lze pozorovat ve třech směrech, v nichž budoval Boží království na zemi:

Viděl a oslavoval Boha v nejpotřebnějších, v chudých, nemocných a opuštěných, pro které stavěl nemocnice a ústavy, rozvíjejíce s láskou charitativní činnost.

Na druhém místě jej stravovala horlivost pro příbytky Boží a oslava Boha v nich. Stavěl a zveleboval chrámy, rozšířil biskupský chrám a v diecézi prý za jeho vedení také vzniklo kolem třiceti nových klášterů.

Třetí směr jeho působení se týkal malých. Vědom si slov: "Kdo přijme takové dítě ve jménu mém, přijímá mne..."(Lk 9,48), věnoval se dětem a mládeži, aby v nich rostl Boží život úměrně s věkem. Nešetřil prý na katolické literatuře ani výchově. Za něj vyrostly nové školy a posílal mládež i na studie do ciziny. Měl snahu vychovat a vyškolit pokolení svatých. Největší péči věnoval mládeži z chudých rodin.

Při všech úkolech, které si předsevzal, neztratil na laskavé a veselé povaze, kterou byl blízký všem lidem. Až do posledního roku života velmi přísně zachovával 40denní půst. Práce s láskou, ukázněnost a modlitba s postem bylo to, čím přetvářel svět kolem sebe. To má možnost každý.

Poslední dny svého života Godehard strávil v rozjímání a předvídaje svou smrt, rozloučil se se svým duchovenstvem. Na počátku slavení Nanebevstoupení Páně zemřel ve věku 78 let. Pochován byl v hildesheimském chrámu.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Už jednou jsme si připomínali, že každý jsme nějak zodpovědný za výchovu druhých. Biskup Godehard je nám vzorem lásky k mládeži, ke každému dítěti, v němž máme možnost přijmout Boha. Některému dítěti můžeme pomoci třeba adopcí na dálku, kterou mu zajistíme vzdělání. A mám-li děti nebo nějakým způsobem vliv na výchovu, začnu k ní přistupovat s velikou zodpovědností. Na úmysl týkající se výchovy se pomodlím desátek: Kterého jsi v chrámě nalezla.

Bože, Tys naplnil svatého Godeharda svou láskou, dal jsi mu schopnosti obnovovat víru, výchovu i charitativní činnost tam, kde toho bylo zapotřebí a jeho jsi pak přidružil k zástupu svatých biskupů; na jeho přímluvu nám pomoz k obrácení, k vytrvalé víře a lásce, abychom měli spolu s ním účast na Tvé slávě. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Godehardus (1038); Hilarius, ep. Arelaten (449); Angelus, presb. (1225); Nuntius Sulprizio^♦ (1836); Iovinianus (s. III); Euthymius, m. in (ca.305); Maximus, ep. Hierosolymitan (ca. 350); Nicetius, ep. Viennen (s. V); Geruntius, ep. Mediolanen. (ca. 472); Maurontus, abbas (702); Sacerdos, ep. Lemovicen (s. VIII); Leo, eremita, 5 maii, 11 (ca. s. XII); Avertinus (1189); Benvenutus Mareni^♦ (1289); Catharina Cittadini^♦ (1857); Gregorius Frąckowiak^♦ (1943)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský