Servatius
| 13. května, připomínka | |
| Postavení: | biskup |
| Úmrtí: | asi 384 |
| Patron: | zámečníků a stolařů; vzýván jako pomocník při bolestech nohou a horečce; dále jako ochránce při jarních mrazících a při přemnožení hlodavců |
| Atributy: | biskup, dřeváky, orel, poutník, slunce |
ŽIVOTOPIS
Pocházel pravděpodobně z Arménie. Zprvu žil světským životem a knězem se stal až později. V roce 335 se seznámil s Atanášem v Trevíru, který tam byl ve vyhnanství a stali se přáteli. Kolem roku 340 byl Servác jmenován biskupem v Tongernu v Belgii. Účastnil se četných synod, např. v Sardice (Sofii), v Thrácii po boku Atanáše (r. 343-344), v Rimini (r. 359). Na těchto synodách horlivě obhajoval katolickou víru proti Ariánům. Také byl řazen mezi nejtvrdší odpůrce arianismu.Národy střední a západní Evropy tou dobou trpěly divokými nájezdy pohanských Hunů. Biskup Servác předvídal hrozící nebezpečí i pro svou vlažnou diecézi. Své stádo stále napomínal k pokání a snažil se alespoň sám konat kající skutky a být co nejhorlivější v modlitbách za svou diecézi. Z toho důvodu konal také pouť do Říma, chtěje na hrobech apoštolů vyprosit potřebné milosti pro svou diecézi.
Legendární vyprávění o této pouti uvádí, že orel s rozpjatými křídly mu na této cestě při odpočinku poskytoval stín, a tak se dostal mezi jeho atributy. V Římě se po tři dny postil a setrvával na Petrově hrobě, kde nakonec prý usnul a ve snu uviděl Petra, který ho upozornil na velkou hříšnost katolíků v Galii i v sousedních zemích, kde pro svou hříšnost budou vydáni v moc nepřátelských pohanů. Jemu samému bylo přislíbeno zemřít ještě před vpádem Hunů.
Smutný se vrátil za svými svěřenci, aby jim oznámil hrozící trest a znovu je vyzval ke kajícnosti. Pak odešel do Maastrichtu v Holandsku, kde chtěl být pohřben a předem si připravil hrob. Ten byl po jeho smrti oslaven divy a snad v roce 564 byl už nad ním vystavěn chrám a posvěcení nového, většího, je uváděno r. 1039. Ten stojí jako nejstarší v Holandsku a jediný nad hrobem světce v této zemi. V r. 1372 tam Karel IV. získal částečku z ostatků pro svatovítský chrám v Praze.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Maria Virgo, de Fatima ; Servatius (asi 384); Andreas Hubertus Fournet (1834); Gemma♦, virgo in Aprutio (1465); Agnes, abbatissa Pictavien. (588); Magdalena Albrici♦ (1834)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský