Reginaldus Aurelianensis
| 1. února, připomínka | |
| Postavení: | kněz OP |
| Úmrtí: | 1220 |
ŽIVOTOPIS
Narodil se ve druhé polovině 12. století podle některých údajů v Saint-Gilles na jihu Francie. Po vystudování a získání doktorátu vyučoval kanonické právo na pařížské univerzitě asi mezi léty 1206 až 1211. Pro své nadání a ctnosti byl jmenován děkanem katedrální kapituly v Orleans. Místního biskupa pak doprovázel na pouti do Svaté země. Cestu konal s přáním poznat Boží vůli pro svůj další život. Při cestě do Jeruzaléma v dubnu 1218 navštívili hroby apoštolů v Římě a Reginald se zde svěřil se svým vnitřním cítěním kardinálu Hugovi, pozdějšímu papeži Řehoři IX. Ten ho poslal k Dominikovi (pam. 8. 8.), který v té době byl v Římě. V něm prý Reginald poznal duchovního vůdce z jednoho svého dřívějšího vidění. V Římě pak těžce onemocněl, ale Dominik se modlil za jeho uzdravení. Byl vyslyšen tak, že Panna Maria Reginalda nejen uzdravila, ale ukázala mu také bílý škapulíř, pruh látky, který se stal novou součástí dominikánského hábitu.S Dominikovým souhlasem pokračoval s biskupem do Svaté země a na podzim po návratu do Říma se stal Dominikovým zástupcem a byl poslán do Boloně. Během půl roku zde přijal do konventu více jak sto nových členů a z toho velkou část s vyšším vzděláním. Dominikem byl pak poslán do Paříže. Mezi těmi osobami, které přivedl do řádu, byl Jordan Saský, kterému Bůh ve vidění zjevil blížící se Reginaldovu smrt. Ten pak přijal svátost nemocných a zemřel. Byl pohřben na benediktinském hřbitově Notre-Dame-des-Champs v Paříži.
Nezůstalo po něm žádné písemné dílo, ale spolubratři zaznamenali jeho výrok před smrtí: „Obávám se, že jsem v tomto Řádu nezískal žádné zásluhy, protože jsem vždy ve všem nacházel příliš velké zalíbení.“
Jeho kult na stupni blahořečení 8. 7. 1875 potvrdil papež Pius IX.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Tryphon (století neznámé); Severus, ep. Ravennaten (po r. 342); Paulus, ep. Tricastinen (s. IV.); Brigida (asi 525); Ursus, presb. (před s. IX); Agrippanus (s. VII.); Sigisbertus, rex Austrasiæ III. (656); Raymundus, abbas (asi 1160); Ioannes, ep. Sancti Maclovii (1163); Reginaldus Aurelianensis♦ (1220); Viridiana♦ (1236/1242); Andreas de Comitibus Signi♦ (1302); Conorus O'Devany et Patricius O'Lougham♦ (1612); Henricus Morse (1645); Maria Anna Vaillot et XLVI soci♦ (1794); Barbara Ch'oe Yŏng-i (1840); Ioanna Francisca a Visitatione (Anna) Michelotti♦ (1888); Aloysius Variara, presbyter (1923); Matthæus Casals Mas et CVIII Spanish Martyrum♦ (1936)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský