Festum Præsentatiónis Dómini
| 2. února, svátek |
ŽIVOTOPIS
Tento svátek nás svým dějem a obsahem ještě vrací k vánočním svátkům, neboť je vázán na Narození Páně skutečným počtem dní, jímž dnes oslavovaná událost následovala po narození. Připomínáme si setkání Páně se Simeonem, s Annou a nakonec s věřícími vůbec.Ježíš je "Světlo k osvícení národů" (Lk 2,32).
Křesťan pak má být viditelným, konkrétním, všem pochopitelným a praktickým znamením a důkazem, že přišlo Světlo na svět.
ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI
SVĚTLO K ŽIVOTU
"Když uplynuly dny jejich očišťování podle zákona Mojžíšova, přinesli Ježíše do Jeruzaléma, aby s ním předstoupili před Hospodina - jak je psáno v zákoně Páně: vše co je mužského rodu a otevírá život matky, bude zasvěceno Hospodinu - a aby podle ustanovení zákona obětovali dvě hrdličky nebo dvě holoubata.
Ve Starém zákoně Hospodin nařídil skrze Mojžíše, aby matka, které se narodí syn, po 40 dnech s ním přišla do chrámu k obřadu tzv. očišťování a zároveň obětování. Jako očistnou oběť měli přinést beránka a hrdličku nebo holoubátko. Chudí jen dvě holoubátka. V tom byla připomínka hříchu, se kterým člověk přichází na svět, a potřeba Vykupitele. Dnes je svátek zaměřen právě na toto obětování, které je svátkem také jeho představení v chrámu a - díky proroctví Simona - i lidem.
Vlastní obětování vycházelo ze starozákonního předpisu o prvorozených. Původně měli být posvěceni ke kněžské službě na památku zázračného uchránění izraelských prvorozenců v Egyptě, v té noci, kdy egyptští byli usmrceni. Později byli vyvoleni jen synové kmene Lévi a ostatní se na památku původního ustanovení vykupovali. Boží Syn by toho neměl zapotřebí, ale jako syn podle těla z kmene Judova se mu podrobil, neboť nepřišel zákon zrušit, ale naplnit. Podobně jako se zařadil mezi kajícníky později u Jordánu, zařadila se svatá rodina i zde.
Pak vystoupil stařičký Simeon: "Byl to člověk spravedlivý a zbožný, očekával potěšení Izraele a Duch svatý byl s ním. ...vzal ho (Ježíše) Simeon do náručí a takto chválil Boha: Nyní propouštíš v pokoji svého služebníka, Pane, podle svého slova, neboť mé oči viděly Tvé spasení, které jsi připravil přede všemi národy - světlo, jenž bude zjevením pohanům, slávou pro Tvůj lid Izrael." (Lk 2,25-32) A po požehnání dodal k matce: "Hle on jest dán k pádu i k povstání mnohých v Izraeli a jako znamení, kterému se budou vzpírat - i tvou vlastní duši pronikne meč - aby vyšlo najevo myšlení mnohých srdcí." (Lk 2,34-35) Simeon v prorockém duchu viděl boj, který bude Spasitelem vyprovokován. Jedni mu budou zatvrzele odporovat, druzí budou pozvednuti z hříchu. Pro matku Boží to byla smutná předpověď bolestné účasti jejího srdce, že pro někoho bude Ježíšova oběť marná.
Věnujme ještě pozornost Simeonovým slovům o světle. Také sám Pán Ježíš později řekl: "Já jsem světlo světa; kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života." (Jan 8,12) Ježíšovo světlo má pro nás prvořadý význam a světlo svíce symbolizuje také Ježíše ve slavnostním průvodu, konaném církví o tomto svátku. Svěcení svící a jejich používání jako hromniček nám připomíná, že Pán je s námi. A proto se zapalovaly i kolem umírajících.
Jakoby poslední postavou tohoto svátku je prorokyně Anna, která mluvila o tom dítěti všem, kteří očekávali vykoupení. Takovou "poslední postavou" by měl být každý z nás a v Anně mít příklad. Celý svět očekává vykoupení, jen si to neuvědomuje.
PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA
Předsevzetí jsou skrytá v posledních dvou odstavcích. Dotvořme je v rozjímání.
V závěrečné modlitbě se spojme s celou církví slovy z breviáře: "Všemohoucí, věčný Bože, když se Tvůj jednorozený Syn stal člověkem, byl Ti představen v chrámě; my si to dnes připomínáme a pokorně prosíme: očisti naše nitro, abychom mohli předstoupit před Tebe. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen."
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Festum Præsentatiónis Dómini; Flosculus (asi 500); Laurentius, ep. Cantuarien (619); Burchardus, ep. Herbipolitan (754); Simon Fidati de Cassia♦ (1348); Petrus Cambiani de Ruffia♦ (1365); Catharina de´Ricci (1590); Ioanna de Lestonnac (1640); Nicolaus Saggio de Langobardis♦ (1709); Stephanus Bellesini♦ (1840); Ioannes Theophanes Vénard (1861); Aloysius Alexander Alphonse Brisson♦ (1908); Benedictus Daswa Tshimangadzo♦ (1990); Andreas Carolus Ferrari♦ (1921); Maria Dominica Mantovani (1862); Maria Catharina Kasper♦ (1898)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský