Petrus Igneus
8. února, připomínka | |
Postavení: | biskup |
Úmrtí: | 1089 |
ŽIVOTOPIS
Pocházel ze šlechtického rodu Aldobrandini ze Sovany. V roce 1018 se stal vallombroským mnichem. Později za opata Jana Gualberta, který byl podle některých údajů jeho příbuzným, pomohl dořešit těžkou situaci s florentským biskupem Mezzabarbem, který škodil jejich klášteru i církvi. Ten si koupil svou biskupskou hodnost údajně za otcových 3 000 liber zlata a v Janovi Gualbertovi (pam. 12. 7.) měl nepřítele, protože ten vystupoval proti svatokupectví. Ze msty prý nechal vypálit klášter jeho mnichů. Opat Jan k němu neohroženě přišel a vyzval ho, aby se k vině přiznal a pokáním zachránil svou duši. Nic nepomáhalo, a proto Jan požádal mnicha Petra o sloužení mše svaté, po které měl přikázáno, aby dokázal svatost úmyslu svého řádu, ohrožovaného tímto biskupem, tzv. "Božím soudem", který v té době byl uznáván. Mnich Petr pak přes žhavé uhlíky mezi dvěma hořícími hranicemi prošel bez sebemenšího popálení.Biskup z Florencie byl právem obviněn ze simonie a sesazen. Petrovo jméno Igneus pochází od ohně. Petr se ještě téhož roku stal opatem v klášteře ve Fucecchiu a v roce 1072 biskupem z Albanaa. Papežem Řehořem VII. byl jmenován kardinálem a jeho osobním legátem. V této funkci byl poslán do několika zemí za účelem obnovy pokoje. Mezi jiným byl poslán potlačit konflikt mezi králem Jindřichem IV. a Rudolfem Švábským.
Uctívání Petra Ignea v roce 1673 schválil papež Klement X.
Hieronymus Emiliani (1537); Iosephina Bakhita (1947); Cointha (249); Iuventius seu Eventius (397); martyres Constantinopoli monachi monasterii Dii (asi 485); Iacutus (s. VI.); Honoratus, ep. Mediolanen (asi 570); Nicetius, episcopus (asi 610); Paulus, ep. Virodunen (asi 647); Petrus Igneus♦ (1089); Stephanus, eremita (1124); Philippus Jeningen♦ (1704); Iosephina Gabriela Bonino♦ (1906); Maria Esperanza a Iesu virgo (Iosepha) Alhama Valera♦ (1983); Elisa Martinez♦ (1991); Maria Mlada♦, abbatissa Pragen (994)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský