Clara de Arimino
| 10. února, připomínka | |
| Postavení: | vdova, řeholnice a zakladatelka kláštera |
| Úmrtí: | mezi r. 1324 -1329 |
ŽIVOTOPIS
Narodila se asi před rokem 1280 v Rimini v Itálii do bohaté šlechtické rodiny Agolantů. Z počátku žila podle stylu, jaký v té době převládal. Vdávala se velmi mladá. Dříve než se vdávala podruhé, přišla o tři blízké osoby a do jisté míry její touha po životě v rozkoších mohla mít souvislost s tlumením životních napětí a zranění. Během druhého manželství, cestou kolem františkánského kostela údajně ve 34 letech, došlo k jejímu obrácení. Souviselo s přijetím výzvy k modlitbám „Otče náš“ a „Zdrávas Maria“, vnímané ve svém nitru. Tyto modlitby ji najednou naplňovaly zvláštním pokojem a touhou po změně života. Když pak o tom hovořila s manželem a přidala žádost o jeho dovolení stát se františkánskou terciářkou, manžel prý neměl námitek, protože za tím spatřoval morální sílu.Tento druhý manžel prý o dva roky později zemřel jako křesťan. Klářino velmi činné pokání a aktivity z lásky ke Kristu stále narůstaly. Ve svém životě terciářky se posilovala skutky askeze, při níž šperky nahradila za ponižující kov, luxusní lůžko za prkenné a pokrmy bohatých za chleba a vodu. Alespoň takto je popisována její změna označovaná za výstřední. Ze svého velkého bohatství začala pomáhat proti bídě, chudé dívky obdarovávala věnem, aby se mohly vdát. Shromáždila kolem sebe ženy, které se odhodlaly vést život pokání v klauzuře podle vzoru Kláry. K založení kláštera Panny Marie Andělské v Rimini dostala od místního biskupa zvláštní požehnání. V katedrále potom složila řeholní sliby. Nějakou dobu působila jako představená, ale zároveň pracovala také jako poslední služka. V postní době se snažila žít v jeskyni v městské zdi. Svou snahou dokonale se obětovat zachránila prý také jednoho odsouzence k useknutí ruky, který následně obdržel milost. Ke konci svého života oslepla a nějakou dobu strávila v kómatu bez možnosti promluvit. Zemřela 10. února a rok jejího odchodu na věčnost je udáván dost rozdílně.
Mezi blahořečené ji 22. 12. 1784 zařadil papež Pius VI.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Scholastica (asi 547); Chalarampus, Porphyrius, Dauctus et III mulieres, m. Magnesiæ (s. III.); Zoticus et Amantius, m. Romæ (s. II/IV); Silvanus, , ep. in Campania (s. V.); Troianus (asi 550); Prothadius (asi 624); Austreberta (704); Gulielmus, presb. Ord. Minorum (1157); Hugo♦, abbas Fossensis (asi 1163); Clara de Arimino♦ (mezi r. 1324 -1329); Petrus Fremond et V sociæ: Catharina du Verdier de la Sorinière, Maria Ludovica du Verdier de la Sorinière, Ludovica Bessay de la Voute, Ludovica Poirier, Maria Anna Hacher du Bois♦ (1794); Iosephus Aloysius Sanchez del Rio (1928); Eusebia Palomino Yenesw♦, virgo (1935); Aloysius Stepinac♦ (1960); Michael Beltoja♦ (1974)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský