Natalis Pinot
| 21. února, připomínka | |
| Postavení: | mučedník |
| Úmrtí: | 1794 |
ŽIVOTOPIS
Narodil se 19. 12. 1747 ve francouzském městě Angers do zbožné tkalcovské rodiny jako 16. dítě. Později v rodném městě vstoupil do semináře a 22. 12. 1770 přijal kněžské svěcení. Od začátku dalšího roku sloužil jako pomocný kněz v různých farnostech a později i jako kaplan v nemocnici pro nevyléčitelně nemocné. V roce 1788 byl poslán na místo faráře v Loroux-Beconnais v historickém území Anjou. V polovině následujícího roku vypukla Velké francouzská revoluce v podstatě zaměřená proti katolické církvi. Vznikly Národní gardy ozbrojených dobrovolníků k prosazování revoluční ústavy pod vedením markýze de La Fayette. Vedle hesel o rovnosti, svobodě a bratrství byl ústavodárným shromážděním znárodňován církevní majetek a duchovní osoby se mohly zachraňovat skládáním přísahy věrnosti státu na občanskou ústavu vyhlášenou 12. 7. 1790. Mimo jiné kněží měli být voleni lidem.Za této situace farář Noël Pinot odmítl přísahu na tzv. „občanskou ústavu duchovenstva“, a byl proto odstraněn ze své farnosti do věznice v Angers. Přesto prý tajně pomáhal svým farníkům a po triumfu povstání ve Vendée se v roce 1793 vrátil do své farnosti. Jenže jak byly vendéské jednotky poraženy, musel se vrátit do svého úkrytu. Snad vzápětí byla na něj vypsána odměna pro toho, kdo nahlásí jeho úkryt či jinak se postará o jeho zabití.
V roce 1794 byl zajat při slavení mše svaté a odveden pod gilotinu v liturgickém oděvu. Při výstupu po schodech lešení ke gilotině prý ještě zanotoval vstupní antifonu Introibo ad Altare Dei (týkající se přístupu k Božímu oltáři).
Blahořečený byl 31. 10. 1926 papežem Piem XI.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Petrus Damiani, ep. Ostien. et doctor Eccl. (1072); Eustatius, ep. Antiochen (ca. 338); Germanus, abbas Grandivallen (asi 667); Thomas Pormort♦ (1592); Robertus Southwell (1595); Balthasar, Antonius et Ignatius Uchibori♦ (1627); Natalis Pinot♦ (1794); Maria Henrica (Anna Catharina); Dominici♦ (1894)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský