blah. Anna Marie Adorni Botti

Anna Maria Adorni Botti

7. února, připomínka
Postavení:	zakladatelka Kongregace služebnic P. Marie Neposkvrněné a Institutu Dobrého pastýře
Úmrtí:	1893

ŽIVOTOPIS

Narodila se 19. 6. 1805 ve Fivizzano v provincii Massa a Carrara ve střední Itálii. V patnácti letech její otec zemřel a ona musela s matkou emigrovat za prací do Parmy, kde se stala vychovatelkou. Její touhou bylo stát se kapucínkou. Místo toho se kvůli naléhání matky i na radu zpovědníka provdala. Viděla v tom Boží vůli, kterou přijala. Stala se matkou šesti dětí, z nichž dvě zemřely pár dní po narození, tři v dětství a pouze Leopoldo dosáhl dospělosti a vstoupil mezi benediktinské mnichy.

Anna Maria byla od roku 1844 vdovou a podle rady duchovního vůdce začala apoštolát mezi vězeňkyněmi parmské věznice. Vyučovala je zásadám křesťanské víry a zbožnosti. To byla její reakce na zjištění materiálního a morálního úpadku v životě těchto žen. Vyjádřila se o tom přibližně slovy: „Mé srdce přemohla bolest a má duše nemohla snést to, co jsem viděla, že mnoho draze vykoupených duší hynulo. Viděla jsem, jak se ztratilo tolik krásných stvoření utvořených k obrazu Stvořitele!” Proto milovala tyto osoby jako své sestry v Kristu a plně se dala do služby pro ně. Po odpykání trestu se je snažila, s některými zbožnými ženami, začlenit do společnosti.

Pronajala zprvu pro ně místnost na dobu, než měly poctivé zaměstnání, a časem pro ně získala dům, kterému později dala název: „Institut Dobrého pastýře“.

Se získanými pomocnicemi založila 1. 5. 1857 řeholní rodinu Služebnic P. Marie Neposkvrněné z Parmy. S touhou nadále vydávat svědectví o milosrdné lásce Otce i o úžasném mateřství Panny Marie toto dílo svěřila pod její ochranu.

Za krátký čas rozšířila péči o sirotky a v rodinách zanedbávané dívky, které se potulovaly po městě a příliš snadno podléhaly neřestným nabídkám. Anna Maria Adorni se snažila o jejich nápravu s velkou láskou a duchovním mateřstvím.

Po svolení ordináře, v roce 1859, první Adorniny dcery složily do jeho rukou počáteční soukromé sliby a 25. 3. 1876 biskup z Parmy Domenico Villa kanonicky zřídil institut Dobrého pastýře jako řeholní kongregaci. Jejich dům byl nazván „Zbožný dům chudých Marie Neposkvrněné“ a řeholní pravidla dne 28. 1. 1893 potvrdil nástupce zmíněného biskupa Mons. Andrea Miotti.

Anna Maria Adorni byla ženou velké víry, velkorysá, rozvážná, pokorná a vyrovnaná. Sílu k apoštolátu těm nejmenším a nejvíce opovrhovaným čerpala z lásky k eucharistii a z vytrvalé modlitby, zvláště při častých adoracích.

Svůj pozemský život odevzdala do Božích rukou v Parmě 7. 2. 1893. Papežem Benediktem XVI. byla 3. 10. 2010 prohlášena blahoslavenou.

Z jejích slov je připomínáno: „Pokud je v životě šťastný člověk, jsem to já". Pro nás se zde nabízí pohled na opomíjenou, ale skutečnou, cestu ke štěstí.

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Maximus, ep. Nolan. (s. III.); Parthenius, ep. Lampsacen (s. IV.); Moyses, solitarius (asi 389); Iuliana, vidua florentina (s. IV.); Laurentius, ep. Sipontin. (asi 545); Gulielmus de Leaval^♦ (s. VII.); Richardus, peregrinus (asi 720); Lucas Iunior, eremita (955); Riccerius^♦ (1236); Antonius de Stronconio^♦ (1461); Thomas Sherwood^♦ (1578); Iacobus Salès et Gulielmus Saultemouche^♦ (1593); Ægidius Maria a Sancto Ioseph (Franciscus) Pontillo (1812); Ioannes de Triora (Franciscus Maria) Lantrua (1816); Rosalia (Ioanna Maria) Rendu^♦, virgo (1856); Maria a Providentia (Eugenia); Smet^♦ (1871); Pius Pp IX.^♦ (1878); Anna Maria Adorni Botti^♦ (1893 ); Ludovica Clara Szczęsna^♦ (1916); Anselmus Polanco et Philippus Ripoll^♦ (1939); Adalbertus Nierychlewski^♦ (1942); Alaphridus Cremonesi^♦ (1953); Petrus Verhun^♦ (1957)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský