martyres in Numidia
11. února, připomínka | |
Úmrtí: | začátkem IV. s. |
ŽIVOTOPIS
Jejich připomínka se týká mnoha mučedníků z území dnešního Alžírska na severu Afriky. Poslední vydání Martyrologia Romanum je uvádí bez uvedení jejich počtu a podle předkoncilního vydání společně jako svaté mučedníky z Numidie, snad na základě zprávy biskupa Augustina z Hippo. Známé jsou jen životní příběhy některých z nich.ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI
Za císaře Diokleciána v Numidii probíhalo velké zatýkání a mučení zejména těch, kteří odmítli vydat knihy Písma svatého ke spálení, jak nařizoval císařský edikt. Za odmítnutí bylo mučení a poprava, pokud dotyčný již ve vězení nezemřel na následky mučení. Z toho důvodu byli oběti také nazývány „Strážci Písma svatého“ nebo „Mučedníci svatých knih“.
Je dobré mít na paměti, jak si tito lidé (laici, kněží i biskupové) vážili a cenili Písmo svaté, že kvůli němu byli ochotni snášet muka a když to bylo vyžadováno, dát i své životy. V této souvislosti si každý z nás položme otázku „jak moc si ceníme Božího slova?“ Jak velkou máme k němu úctu a podobně.
Tak jako i dnes všichni křesťané nemají odhodlání žít z víry a neuvědomují si hodnotu Písma svatého, tak tomu bylo i tehdy. V legendě je tradován i případ biskupa Fundana, který svaté knihy ochotně odevzdal úředníkovi, a když ten je vhodil do plamenů, které je měly zničit, spustil se z nebe prudký déšť, který je před zničením ochránil. Ano, byli lidé, kterým na knihách s Božím slovem nezáleželo, ale byli také věřící, kteří pro ně byli ochotni jít do ohně. Ti, kteří vnímali v knihách evangelia dnes připomínanou přítomnost Krista, pro něj byli zohaveni a umírali, žijí nyní na věky s ním v jeho slávě. Do ní byli uvedeni pro lásku k němu.
Maria Virgo, de Lourdes; Soteris (asi 304); martyres in Numidia (začátkem IV. s.); Castrensis (století neznámé); Secundinus, ep. in Apulia (s. V./VI.); Severinus, abbas Agaunen. (s. VI.); Gregorius Pp II. (731); Paschalis Pp I. (824); Ardanus (1066); Petrus Maldonado Lucero (1937); Tobias (Franciscus); Borras Romeu♦ (1937)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský