Theophilus, ep. Cæsarien
5. března, připomínka | |
Postavení: | biskup |
Úmrtí: | 195 |
ŽIVOTOPIS
Byl biskupem v Césareji. Za papeže Viktora I. vedl v Palestině s jeruzalémským biskupem Narcisem synodu ohledně řešení sporu, mají-li se Velikonoce slavit 14. března zároveň se Židy podle části asijských biskupů a biskupů židovského původu, nebo v neděli, které se dávala přednost v Římě. Teofil byl pro neděli zvolenou v Římě. V této souvislosti se o něm zmiňuje Eusebius a uvádí jej v chronologii nejvýznamnějších církevních představených. Spor o Velikonoce se za jeho života nedořešil, ale až na Nicejském sněmu v r. 325.Teofil chtěl, aby v Církvi vládl především duch míru a pokoje a připojil se k lidem stejného smýšlení, zejména k Ireneji, pozdějšímu světci. S ním se podílel na smíření Efezu s Římem. Přidržoval se jeho zásad a prospíval v moudrosti i ve ctnostech. Křesťanské společenství vedl k Boží slávě pod ochranou Matky Boží. Snažil se žít podle Božího slova a ono u něj představovalo ozvěnu Boží lásky, kterou věřícím tlumočil jako "živou lásku".
Z jeho života je zpráv poskrovnu, omezené zprávy jsou i o jeho konci, k němuž došlo na začátku pronásledování císařem Septimem Severou.
Theophilus, ep. Cæsarien (195); Phocas (asi s. IV.); Gerasimus, abbas (475); Ioannes Iosephus a Cruce (Carolus) Gaetano (1734); Conon, hortulanus (ca. 250); Lucius Pp (254); Hadrianus, m. in Palæstina (309); Kieranus (530); Virgilius, ep. Arelaten (ca. 618); Ieremias de Valachia (Ioannes); Kostistik♦ (1625)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský