Světci k nám hovoří...


blah. Tomáška / Piedad de la Cruz/ Ortiz Real

Pietas Crucis Ortiz Real

27. února, připomínka
Postavení:zakladatelka kongregace
Úmrtí:1916

ŽIVOTOPIS

Narodila se 12. 11. 1842 v městě Bocairente, které leží na ostrohu pohoří Mariola v provincii Valencie ve Španělsku. Hned druhý den byla po matce pokřtěna Tomáška. Byla páté z osmi dětí Josefa a Tomášky (šp. Tomasy) Ortizových. V dětství byl u ní patrný hudební a herecký talent i zbožnost směřující k řeholnímu povolání. Po smrti matky v roce 1866 se otec s dětmi přestěhoval do Canales. Tomáška Real končila vzdělání v Loretánské koleji, kterou vedly Sestry Svaté rodiny z Bordeaux ve Valencii. Chtěla do jejich řádu jako novicka, ale otec ji v tom zabránil a nebyla prý v té době příznivá politická situace. Potom se přestěhovala do Barcelony, kde po dlouhém hledání ji čekal hluboký mystický zážitek, v němž k ní promluvilo Ježíšovo Srdce s ukázáním krvácejícího levého ramene, aby viděla, jak ho lidé zatížili svou nevděčností. A také s dotazem, zda mu chce pomoci nést ten kříž. Odpověď Tomášky zněla: „Pane, pokud potřebuješ oběť a chceš mě, tady jsem, Pane.“ Vykupitel jí pak požádal o věrnost, aby pro ni a její kongregaci měl vždy slitování.

Tomáška se Pánu Ježíši odevzdala se slovy: „Můj Ježíši, toužím být tvá, ale řekni mi kde.“ Tento zážitek pro ni nabyl největšího významu a dal jí jistotu i pochopení, že má dát vznik novému institutu.

Biskup Jakub Catalá jí navrhl otevřít své srdce zpovědníkovi a udělat co jí řekne. Vzniklá situace, kterou byly záplavy řeky Segura se zničením polí Murcie a několika náboženských kongregací v oblasti, nasměrovaly prostřednictvím zpovědníka Tomášku k těmto nejpotřebnějším místům v Murcii. Na jaře s dalšími třemi odjela z Barcelony do Puebla de Soto jeden kilometr od Alcantarilly, aby tam s povolením cartagensko-murcijského biskupa založila první komunitu terciářů Panny Marie Karmelské. Zde po povodňové katastrofě v roce 1884 se rozšířila cholera. Tomáška přibližně tou dobou přijala řeholní jméno Piedad de la Cruz. Její duchovní dcery se v malé nemocnici, kterou nazvala „La Provvidenza“, potom intenzivně staraly o nemocné a osiřelé dívky. Komunita se rozrůstala do nového domu v Alcantarille i dalšího v Caudete. Mezi oběma domy vzniklo určité napětí kvůli chybějícímu diecéznímu schválení. Zakladatelka kvůli tomu hodně trpěla, zvláště když došlo k přetažení novicek do Caudete. Vše prožívala v připoutání se k Pánu.

Biskup Bryan z Livermore poslal Tomášku Piedad s její věrnou spolusestrou Alfonsou do kláštera Navštívení k salesiánům v Orihuele, aby si tam vykonaly měsíc duchovních cvičení. Měly tam také naplánovat založení nového kláštera. Tomášce Piedad se tam dostalo osvícení Duchem Svatým v záležitosti charisma a názvu její kongregace. Tu pak svěřila pod patronát svatého Františka Saleského. Tak se 8. 9. 1890 zrodil základ Kongregace Salesiánských sester Nejsvětějšího Srdce Ježíšova. V ní Srdce Ježíšovo touží být milováno, chce, aby se mu sloužilo a docházelo zde k odškodňování za urážky, které přijalo od lidí. Náplní této kongregace se stalo „milovat, sloužit a napravovat, vidět tvář Páně v osiřelých dívkách, v mladých dělnících, v nemocných, v opuštěných starcích... a pomáhat jim nést kříž“.

Matka Piedad se celým životem zřekla světa, a přesto v něm zůstala. Důvod můžeme vidět v konání dobra a boje proti zlu. Mladé ženy vyhledávala v továrnách, aby je učila v nedělní škole, dívky bez rodin hluboce milovala, rozbitá manželství spravovala, osamělé seniory a nemocné povzbuzovala a vracela ztracené naděje. Chudě žila i zemřela sedíce na židli. Tento svůj poslední postoj vysvětlila slovy: „On zemřel na kříži a já nesmím zemřít na posteli, ale na podlaze.“ Odešla v sobotu 26. 2. 1916 se rty přitisknutými na kříž.

Blahořečená byla 21. 3. 2004 papežem Janem Pavlem II.

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Gregorius, abbas de Narek et doctor Eccl (asi 1005); Iulianus et Eunus (s. III.); Besas (s. III.); Honorina (století neznámé); Baldomerus (asi 660); Hippolytus, abbas in monte Iura (asi 770); Basilius et Procopius Decapolita (asi 741); Lucas, abbas Messanen (1149); Pietas Crucis Ortiz Real (1916); Marcus Barkworth et Rogerius Filcock (1601); Gulielmus Richardson (1603); Francisca Anna a Virgine Perdolente (1855); Gabriel a Virgine Perdolente (Franciscus) Possenti (1862); Maria a Iesu Deluil Martiny (1884); Maria a Caritate Spiritus Sancti (Carolina) Brader, virgo (1884)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský




Bez písemného souhlasu autora není povoleno veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.