Maria a Caritate Spiritus Sancti (Carolina) Brader, virgo
27. února, připomínka | |
Úmrtí: | 1884 |
ŽIVOTOPIS
Narodila se 14. 8. 1860 v Kaltbrunnu ve Švýcarsku katolickým rodičům Josefovi Šebastiánovi Braderovi a Marii Anně Karolíně rozené Zahnerové. Ti jí dali jméno Marie Josefa Karolína a další dítě již neměli, matka se předčasně stala vdovou. Brzy bylo patrno, že její dcera je velmi talentovaná. Na přání matky se vzdělávala u františkánských sester třetího řádu v Institutu Maria Hilf v Altstättenu v Rakousku. Zde pocítila pozvání stát se řeholní sestrou a po dokončeném vyšším studiu vstoupila 1. 10. 1880 do františkánského kláštera „Maria Hilf“ ve Starém Stättenu. Ten provozoval kolej pro službu katolické církve ve Švýcarsku. Zde 1. 3. 1881 přijala františkánský hábit a řeholní jméno „Maria Carità dell'Amore dello Spirito Santo“ (česky: Marie od lásky Ducha Svatého).Marie Caritas složila řeholní sliby 22. 8. 1882 a pro své vzdělání byla zařazena do vyučování studentek koleje. Potom přišla prosba od misionáře Monsig. Petra Schumachera, který byl biskupem v Portoviejo v Ekvádoru, že do misie potřebuje posilu. Bylo odsouhlaseno, že tam pojede matka představená Marie Bütler (pam. 19. 5.), která si sebou vezme 6 sester, které projeví zájem. Na prvním místě to byla Marie Caritas. Matka představená při svém výběru ohodnotila její štědrost, že se nevzdává ani kvůli sebevětší oběti a se svými mimořádnými znalostmi i pedagogikou bude schopna misijní nadaci poskytnout významné služby. – Je to charakteristika, která nám pomáhá vytvořit obraz této misionářky.
Sestry se vydaly na cestu do Jižní Ameriky 19. 6. 1888 a za necelý měsíc 13. 7. dopluly parníkem do Puerto Kabello u Venezuely. Odtud pokračovaly do Colonu a dále do Panamy a Manty u ekvádorského pobřeží. Ve dvě hodiny v noci dojely na koních do misijní stanice benediktinek v Roccaforte. Po uvítání se jejich prvním působištěm se stalo městečko Choné s 1 300 obyvateli.
Marie Caritas Brader v tomto ekvádorském městečku působila 5 let jako učitelka a katechetka dětí. Po začátku roku 1893 byla z tohoto místa poslána do nové misijní stanice s drsnými podmínkami v Tùquerres v Kolumbii jako představená spolusester. Dne 31. 3. 1893 zde založila Kongregaci františkánských sester Neposkvrněné Panny Marie ze švýcarských dívek, k nimž se přidaly místní ženy.
Generální představenou Kongregace byla v letech 1893 až 1919 a znovu v letech 1928 až 1940. Při své apoštolské činnosti Marie Caritas Brader dokázala dobře spojovat kontemplaci s činností. Svým duchovním dcerám kladla na srdce větu: „Čím intenzivnější a viditelnější je vnější činnost, tím hlubší a vroucí musí být vnitřní život.“
Svůj život zaměřovala na vzdělávání druhých, věnovala se zvláště chudým i obyvatelům označovaných za vyvrhele společnosti. Odhalovala jim poznávání víry a Boží lásky, na kterou třeba odpovídat. Sama bezvýhradně důvěřovala v Boží prozřetelnost a často opakovala „On to tak chce“. Píše se o ní, že „Milovala vnitřní život a žila v neustálé Boží přítomnosti.“
Do Boží náruče odešla 27. 2. 1943 v 82 letech.
Blahořečená byla 23. 3. 2003 papežem Janem Pavlem II. Ten při této slavnosti připomněl, že když se přiblížil čas jejího odchodu na věčnost, tak svým spolusestrám řekla: „Neopouštějte dobré skutky kongregace (nepolevujte v nich), (nezapomínejte dávat) almužny a mnoho lásky chudým, (ať panuje) mnoho lásky mezi sestrami a věrnost biskupům a kněžím.“ Toto máme „krásné ponaučení misionářského života ve službě Bohu a lidem!“ dodal na závěr své promluvy.
Gregorius, abbas de Narek et doctor Eccl (asi 1005); Iulianus et Eunus (s. III.); Besas (s. III.); Honorina (století neznámé); Baldomerus (asi 660); Hippolytus, abbas in monte Iura (asi 770); Basilius et Procopius Decapolita (asi 741); Lucas, abbas Messanen (1149); Pietas Crucis Ortiz Real♦ (1916); Marcus Barkworth et Rogerius Filcock♦ (1601); Gulielmus Richardson♦ (1603); Francisca Anna a Virgine Perdolente ♦ (1855); Gabriel a Virgine Perdolente (Franciscus) Possenti (1862); Maria a Iesu Deluil Martiny (1884); Maria a Caritate Spiritus Sancti (Carolina) Brader♦, virgo (1884)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský