Augustus Chapdelaine
| 28. února, připomínka | |
| Postavení: | misionář a mučedník |
| Úmrtí: | 1856 |
ŽIVOTOPIS
Narodil se 6. 1. 1814 jako předposlední z devíti dětí Nicolase Chapdelaina a Madeleine Dodemanové na jejich rodinné farmě v La Rochelle-Normande v dnešní Francii. Již v dětství začal uvažovat o tom, že by se jednou chtěl stát knězem. Tyto jeho úvahy podpořila smrt jeho dvou bratrů. Rodiče si ho zprvu přáli mít na farmě, ale po smutné události mu 1. 10. 1834 dovolili vstoupit do nižšího semináře v Mortainu. Studium začínal mezi 13letými chlapci.Později přešel do semináře v Coutances. Namáhavým studiem zde doháněl nedostatky ve vzdělání. Kněžské svěcení přijal 10. 6. 1843. Na povolání k nástupu do kněžské služby v Boucey za zástupce nemohoucího otce Ouryho čekal do 23. 2. 1844. Působil zde do roku 1851. V srdci nosil touhu po misionářském povolání. Bylo mu ale dovoleno žádat až za dva roky po smrti kněze, kterého zastupoval. To už měl překročenou věkovou hranici pro vstup do francouzských zahraničních misií. Přesto mu pro jeho horlivost s opakovaným zasíláním prosby bylo v lednu 1851 dovoleno připojit se k Institutu zahraničních misií v Paříži na ulici Rue du Bac (kde také došlo ke zjevení Kateřině Labouré, spojené s rozšířením tzv. zázračné medailky Neposkvrněné). Šlo o budovu, která dala v Indočíně a Číně tolik mučedníků, že byla nazývána „Polytechnickým institutem mučedníků“, a sem vstoupil 15. 3. 1851. Po zkušebním roce ředitel institutu mu sdělil rozhodnutí o jeho poslání do Číny. Ta od konce roku 1850 žila v nepokojích kvůli tzv. povstání tchaj-pchingů.
S misionářským posláním o. August Chapdelaine 30. 4. v doprovodu pěti dalších misionářů, pro které byl pro svůj věk ustanoven vedoucím, opustil Paříž. Po zastávce v Bruselu nastoupili 5. 5. 1852 v Antverpách na nizozemskou loď Henri-Joseph. Jejich plavbu provázely prudké bouře a další potíže, pro které se na pevnou zem dostali až po čtyřech měsících dne 5. 9. v Singapuru.
Na sever k Hongkongu se 15. 10. vydali portugalskou lodí. Přívalové deště a prudký monzunový vítr je pak donutily vrátit se na Borneo. Odtud pokračovali na Filipíny a dál za bouře i hurikánu.
Nakonec se na Boží hod vánoční dostali do přístavu Macao. Do Hongkongu to bylo 60 km a odtud pokračoval v cestě dál. Podle některých podání na ní zažil další obtíže včetně přepadení s okradením o vše.
Na území, které mu bylo v čínské provincii Kuang-si přiděleno, nakonec zamířil 12. 10. 1853 v doprovodu několika křesťanů. Do misie v Kuej-jangu, kde je přijali tři misionářští spolubratři, dorazili v únoru 1854. V době určité přestávky k odpočinku a k osvojování si čínštiny přijal i pastorační péči ve třech vesnicích. Vzal na sebe také čínský oděv a vzhled. Začal nosit knír a dlouhé tenké vousy, dlouhé vlasy svázané do drdolu na zádech. Pořídil si černý oblek a černý klobouk, který je běžný u čínských učenců. V roce 1854 úřady stále zakazovaly křesťanům vše, co bylo spojeno s evangelizací. Po několika zastaveních v čínských městech se dostal do provincie Kuang-si, kde na kolenou děkoval Bohu. Obětoval se mu a zasvětil všechnu svou sílu, život a práci na díle, které mu bylo svěřeno. Uvádí se, že 8. 12. zde v Jao-šan v okrese Si-lin sloužil svou první mši svatou v Číně. V tomto svém působišti se setkal s místní katolickou komunitou asi o 300 lidech. Po 9 dnech ho úřady v Si-linu zatkly. Pět měsíců byl údajně v přísném vězení, ze kterého byl tajně propuštěn v dubnu. Z důvodu vážného ohrožení z oblasti do prosince odešel. Na jeho zatčení měl vliv muž podrážděný obrácením své ženy na víru, který ho udal místnímu mandarínovi s obviněním, že vyvolává nepokoje a učí zakázané víře.
V prosinci 1855 se otec August Chapdelaine tajně vrátil do Kuang-si a žil v úkrytu mezi křesťanskými rodinami v Si-linu, kde pokračoval v pastoračních službách. Udává se, že během dvou let měl 200 konvertitů. Potom ho 22. 2. 1856 udal Paj San, příbuzný nového konvertity, a o tři dny později na příkaz nového místního mandarína Čanga Ming-fenga pro něj přišli vojáci, kteří ho se čtyřmi čínskými katolíky odvedli zpět do vězení v Si-linu. Další zadržení křesťané byli biti bambusovými holemi, spoutáni řetězy a pranýřováni s tzv. „gangou“ na krku.
Misionář August Chapdelaine byl ve věku 42 let nejprve potrestán stovkou ran bambusovými pruty a odsouzen ke zbití o stejném počtu ran koženým řemínkem do tváře, při čemž se jednalo i o rozbití čelisti. V mučivé poloze s pokrčenými koleny spoután řetězy pak zůstal do 28. 2., kdy končila možnost podání velikého výkupného od křesťanů. Ti se však skrývali.
Dne 29. 2. 1856 na tomto misionáři byl vykonán krutý rozsudek smrti v zavěšené kleci zhotovené na míru. Vykonavatelé mu hlavu prostrčili otvorem v horní části tak, aby za ní visel, když z podlahy postupně vytahovali prkna, což napínalo svaly na krku a vedlo k pomalé a bolestivé smrti udušením. Paže mu klec držela roztažené, aby se jejích pomocí nemohl vytahovat a nadechnout se. Po jeho smrti mu usekli ještě hlavu a zavěsili za vlasy na strom k dalšímu tupení.
Blahořečený byl 27. 5. 1900 papežem Lvem XIII. a kanonizován 1. 10. 2000 papežem Janem Pavlem II. mezi dalšími 119 lidmi umučenými v Číně.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Hilarius, Pp (468); martyres Alexandriæ sub Valeriano ægrotis ministrantes (262); Romanus, abbas in monte Iura (463); Marana et Cyra (kolem roku 450); Oswaldus, ep. Vigornien (992); Antonia de Florentia♦ (1472); martyres Unzen (1627); Augustus Chapdelaine (1856); Daniel Brottier♦ (1936); Timotheus Trojanowski♦ (1942)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský