Ignatius Shukrallah Maloyan, episcopus et martyr
| 11. června, připomínka | |
| Postavení: | mučedník |
| Úmrtí: | 1915 |
ŽIVOTOPIS
Narodil se v dubnu 1869 v Mardinu v jihovýchodním Turecku do arménsko-katolické rodiny. Ve 14 letech byl poslán svým farářem na studia do Bejrútu. Ve 22 letech vstoupil do Patriarchální kongregace Bzommar, kde přijal řeholní jméno Ignác po mučedníkovi a biskupovi z Antiochije. Kněžské svěcení přijal 6. 8. 1896. V dalších letech sloužil v alexandrijské eparchii jako farář i v Káhiře.V roce 1904 se v Konstantinopoli stal asistentem kilikijského patriarchy Boghose Bedrose XII. Pro onemocnění očí a dýchacích cest pak nějakou dobu působil opět v Egyptě, odkud se vrátil v roce 1910.
V roce 1911 ho patriarcha Boghos Bedros XIII. vysvětil za arcibiskupa Mardinu. Po celý svůj kněžský život se zaměřoval na výuku ve víře dětí i dospělých, na upevňování svátostného života farností i na pomoc chudým a nemocným i s pomocí charitativních organizací. Jako arcibiskup chtěl ve své diecézi konat obnovu na základě šíření úcty k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu.
Na začátku první světové války se v srpnu roku 1914 Turecko stalo spojencem Německa a začalo s odvodem dospělých mužů do osmanské armády. Pro katolické Arménce na území Turecka následovalo velké utrpení i přes jejich dosavadní věrnou poslušnost osmanské vládě. Na konci dubna 1915 turečtí vojáci obklíčili arménské arcibiskupství s kostelem v Mardinu se záminkou hlášky, že se jedná o úkryty pro zbraně. Po prvních hrozbách arcibiskup připravoval své věřící na vystupňování situace, která může dostat i podobu genocidy.
Ignác Shukrallah Maloyan byl tureckým vojskem zajat 3. 6. 1915 a odvlečen s 27 významnými křesťany. Na druhý den, kdy začal soud, je uváděno 25 kněží v řetězech a 862 zadržených věřících. Policejní náčelník Mamdooh Bek vyzval biskupa Ignáce, aby konvertoval k islámu. Ten údajně ve své odpovědi odmítl zradu a řekl: „jsem připraven snášet všechno, týrání i smrt, a v tom bude mé štěstí.“ Po novém spoutání začali vojáci s bitím a strháváním nehtů z palců nohou.
Dne 10. 6. vojáci z vězněných 447 Armenů utvořili konvoj a v něm i s biskupem se vydali na pouštní cestou. Na ní biskup ještě povzbuzoval své věřící a v jednu chvíli po výzvě k přijetí mučednictví s trpělivostí a odvahou všichni poklekli. Byla to chvíle přijímání posily na cestu do věčnosti. Později jeden z vojenského doprovodu o události vyprávěl, že v tu hodinu byli vězni zahaleni oblakem a ze všech vycházela vonná vůně. Byli klidní a vypadali radostně, ačkoliv je po dvou hodinách chůze vyhládlé a nahé čekala smrt. Před očima biskupa byli jeho spoluvězni pobiti. Pak ho velitel naposled vyzval, aby konvertoval k islámu, a na jeho zápornou odpověď, kterou biskup vyjádřil hrdost na Kristův kříž, ho zastřelil.
Ignáce Shukrallaha Maloyana blahořečil 7. 10. 2001 papež Jan Pavel II. a kanonizoval ho rovněž ve Vatikánu papež Lev XIV.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Barnabas, Apostolus (kolem r. 61); Maximus, ep. Neapolitan (s. IV.); Ioannes a Sancto Facundo González de Castrillo (1479); Rosa Francisca Maria Doloribus (Maria Rosa) Molas y Vallvé (1876); Paula Frassinetti (1882); Bardo♦ (1051); Iolenta♦ (1298); Maria Schininá♦ (1910); Rembertus (888); Aleydis (1250); Parisius (1267); Stephanus Bandelli♦ (1450); Rosa Francisca Maria a Doloribus (Maria Rosa); Ignatius Shukrallah Maloyan, episcopus et martyr (1915)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský