Maria a Monte Carmelo Sallés y Barangueras
| 25. července, připomínka | |
| Postavení: | zakladatelka Kongregace koncipientských sester učitelek |
| Úmrtí: | 1911 |
ŽIVOTOPIS
Narodila se 9. 4. 1848 ve Vic v provincii Barcelona ve Španělsku. Byla jako druhá z deseti dětí karmelitánských terciářů Josefa Sallése a Františky rozené Barangueras. Carmen v dětství chodila do školy řádu Panny Marie z Manresy. Při pouti se sestrou Melchorou obě pocítily povolání k řeholnímu životu. Rodina to oběma rozmlouvala, ale Melchora přesto vstoupila ke karmelitkám v Tortose. Rodiče chtěli Carmen provdat, ale když se schylovalo k sňatku, Carmen zrušila zasnoubení. Díky jezuitskému otci si ujasnila své povolání a jeho přispěním v roce 1869 začala noviciát v komunitě Adorátorek Nejsvětější svátosti a Charity v barcelonské čtvrti Grácie. Zde se prohlubovala její touha po zasvěcení a oddanost Kristu v eucharistii. S rozjímáním o Neposkvrněné Panně Marie byla formována její spiritualita. Carmen se toužila zaměřit na apoštolské poslání, ale jiným způsobem, než bylo zvykem adorátorek. Ty se zaměřovaly na problémové dívky a na pomoc, aby byly přijaté společností a schopné života v ní.Carmen Sallés šlo ale o víc. Aby jejich výchova byla spojována s poznáváním Boží lásky a Božích záměrů a aby v souvislosti s Boží prozřetelností se stávala prostředkem k posílení mladých žen. Tyto aby se díky tomu pak aktivně podílely na životě společnosti. Carmen si proto řekla: „K dosažení dobrých cílů je nutné stanovit dobré zásady“.
Po poradě s otcem jezuitou, díky kterému byla u adorátorek, ještě před sliby přešla v roce 1873 z noviciátu k terciářům dominikánské kongregace Zvěstování. Ta byla založena 15. 8. 1856 otcem Collem (pam. 2. 4.) a v ní se sestry věnovaly výchově žen.
Po hledání v dalších institucích 15. 10. 1892 našla své místo ve vlastním založení „Koncepčních sester sv. Dominika (potom „Koncepční misionářky učení“ a dnes „Kongregace koncipientských sester učitelek“). Své výchovné dílo svěřila Neposkvrněné Panně Marii.
Do dvou měsíců dosáhla diecézní schválení, v dubnu následujícího roku měla schváleny stanovy a složila řeholní sliby. Papež Pius X. ji v roce 1908 udělil schvalovací dekret.
Svým přirozeným příkladem Carmen oslovovala své studentky a posilovala jejich víru v eucharistickou přítomnost už tím, že ji viděly při adoraci údajně jako „ženu pohrouženou do lásky k Bohu“. Svůj život naplňovala činností pro Něj a pro všechny, kdo potřebovali její pomoc.
Carmen Sallés začala s pedagogickým vzděláváním řádových učitelek, kterým kladla na srdce: „Buďte cisternami, co se naplňují studiem i modlitbou, znalostmi i ctnostmi a poté je šíří.“ Po dvou letech od založení institutu se její studentky věnovaly studiu učitelství. Carmen otevírala školy podle možností a potřeb. V Burgosu, Segovia, v El Escorial, v Madridu, v Pozoblanco, v Almadén, ve Valdepeñas, v Manzanares, v Santa Cruz de Mudela, v Murchante, v Barajas de Melo, v Arroyo a v Santa Cruz de la Zarza.
Potom otevírala školy také v dalších zemích s nedostatkem přístupu ke vzdělání. Když v Itálii začal platit zákaz náboženské výchovy ve veřejných školách, začala rozšiřovat svou působnost i v Itálii.
Zemřela v Madridu 25. 7. 1911 ve věku 63 let vyčerpaná svou usilovnou činností pro Boha a pro bližní. Papež Jan Pavel II. ji 15. 3. 1998 blahořečil.
Po zázraku v Sao Paulu v Brazílii v roce 1999, který se týkal tříleté dívky trpící akutní mozkovou ischemií, s níž ji lékaři, kteří vyhodnotili její stav jako beznadějný, blízký fatálnímu, poslali domů. Rodina se ale nevzdala a začala se za ni modlit stejně jako žákyně školy Maria Immaculata modlitební novénu k Matce Carmen Sallés. Již 5. den novény byl výsledek úžasný, byla uzdravena. Pro nepochopitelnou změnu ji pak během času diagnostikovalo 27 lékařů a nezjistili ani žádné následky, které by se daly přičíst onemocnění. Jen magnetická rezonance ukazuje jizvu po ischemii v mozku mladé ženy, která trvá, a tak nikdo nemůže popřít skutečnost, že také prošla těžkou mrtvici.
Papež Benedikt XVI. Carmen Sallés 21. 10. 2012 v Římě svatořečil.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Iacobus, Apostolus (43/44); Christophorus, m. Lycia (století neznámé); Olympias (408); Beatus et Bantus (s. VI/VII); Ioannes Soreth♦ (1471); Radulphus Aquaviva, Alphonsus Pacheco, Petrus Berna, Antonius Francisco et Franciscus Aranha (1583); Michael Ludovicus Brulard♦ (1794); Maria Teresia Kowalska♦ (1941); Cucuphas (s. IV in.); Paulus, Valentina et Thea (308); Glodesindis (s. VI); Theodemirus, monachus (851); Petrus Corradini de Molliano♦ (1490); Antonius Lucci♦ (1752); Maria a Monte Carmelo Sallés y Barangueras (1911); Petrus a Corde Redondo♦, Felix a Quinque Vulneribus Ugalde Irurzun et Benedictus a Virgine « del Villar » Solano Ruiz* (1936); Fridericus (Carolus); Rubio Alvarez, Primus Martinez de San Vicente Castillo, Hieronymus Ochoa Urdangarin et Ioannes a Cruce (Eligius); Delgado Pastor♦ (1936); Dionysius Pamplona♦ (1936); Deogratias Palacios, Leo Inchausti, Iosephus Rada, Iulianus Moreno et Iosephus Richardus Díez (1936)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský