Maria Troncatti
| 25. srpna, připomínka | |
| Postavení: | misionářka FMA |
| Úmrtí: | 1969 |
| Patron: | misionářek, zdravotních sester a všech, kteří se věnují službě v odlehlých a náročných podmínkách |
ŽIVOTOPIS
Pocházela z Itálie. V dospělosti vstoupila k salesiánkám. Ve Varazze absolvovala zdravotnický kurz a za války jako sestra pracovala ve vojenské nemocnici. Ač chtěla jít mezi malomocné, byla poslána do deštného pralesa v Ekvádoru. Tam na ni čekaly i chirurgické úkoly a evangelizační poslání v méndezském kraji a mezi Šuary. Svou láskou a odvahou získala mnoho domorodců a svůj život obětovala za jejich pokojné soužití s kolonizátory. Zemřela v 86 letech při havárii letadla.ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI
ZPŮSOB PŘIBLÍŽENÍ BOHA TĚM, KDO HO NEZNAJÍ
Narodila se 16. 2. 1883 v Corteno Golgi v Itálii do početnější rodiny. Časem se starala o mladší sourozence a také chodila pomáhat na pole i na pastviny. Mezi její vychovatele a důvěrníky, jak později vzpomínala, patřila i její o 4 roky starší sestra Kateřina. V dospívání Mariin křesťanský cit formoval katechismus a svátosti.
Po dovršení 18 let požádala o přijetí do Institutu Dcer Marie Pomocnice křesťanů (salesiánek), protože již dávno toužila po řeholním životě, po hlubším vztahu s Bohem a pravdu o něm chtěla zprostředkovávat těm kdo ji neznali.
Z rodiny odešla v říjnu 1905 a první sliby složila 17. 9. 1908 v Nizza Monferrato. V klášteře po nějakou dobu dělala kuchařku a katechetku. Je uváděno, že kvůli infekci přišla o jeden prst a také prodělala onemocnění tyfem. Po několik let působila ve Varazze.
Za první světové války (1915–1918) Marie Troncatti po ukončení kurzu zdravotnické pomoci ve Varazze pracovala jako ošetřovatelka Červeného kříže ve vojenské nemocnici předělané ze salesiánské školy. Marii bylo 23 let, když získávala zkušenosti při ošetřování vojáků zmrzačených granáty.
Za osobního ohrožení v roce 1915 slíbila Panně Marii, že pokud ji zachrání, půjde na misie k malomocným. Marie potom s vysvětlením poslala dopis hlavní představené, ale ten u ní zůstal ležet 7 let. V březnu 1922, když na oboustranný zápal plic umírala malá Marína Luzziová, na jejíž záchranu nebyla naděje, sestra Marie jí řekla: „Ty brzy uvidíš Pannu Marii. Řekni jí, aby mi vyprosila od Pána Ježíše milost jít na misie mezi malomocné.“ Holčička se na ni usmála a zašeptala: „Vy půjdete do misie v Ekvádoru.“ To se uskutečnilo 9. 11. 1922 koncem oslav 50 let od založení institutu. V Ekvádoru strávila Marie 47 let. Z toho asi přes tři roky vedla kolem roku 1936 charitu v Guayaquilu. Jinak od prosince 1225 působila v amazonském pralese. Údajně na Pailasu se dostala do nadmořské výšky 3 000 metrů a s dalšími misionáři cestovala na koních dál na Méndez k salesiánské misijní stanici.
Když dorazili do blízkosti Méndez, čekala na ně skupina ozbrojených Chivariů. K dalšímu pokračování v cestě měli podmínku, že bílá žena vyléčí postřelenou dceru náčelníka, a pokud ne znamenalo by to pro ně smrt. Této dceři s hnisavou ránou v hrudi čarodějové nedokázali pomoci. Marie s pověstí lékařky byla jedinou náčelníkovou nadějí. Použila tedy údajně kapesní nůž sterilizovaný plamenem, a zatímco se ostatní z misionářské skupinky modlili, Marie rozřízla absces a vyndala z rány kulku. Po dezinfekčních opatřeních, s jakými mohla ránu ošetřit, Chivari prý rozeslali zprávu po celé džungli: „Přišla bílá žena, mocnější než všichni čarodějové. Pro ni a její doprovod všude volná cesta!“
Působení sestry Marie se rozšířilo za řeku Upano, kde byla starobylá Sevilla de Oro a později vybudována misie Sevilla Don Bosco. Lékařská péče a hlásání evangelia postupně získávaly šuarské obyvatele, ale u některých se projevila i nebezpečná netolerance. Při svém působení v této oblasti a v okolní džungli se misionářky musely potýkat se zdravotními problémy a s riziky napadení tvory žijícími v džungli.
Sestra Marie pracovala v ambulanci mezi Šuary s velkou láskou pro všechny nehledě na to, o koho šlo. Snad jen čím byl člověk ubožejší, tím více byla pro něj pečlivou a něžnou mámou. Téměř všichni jí prý říkali „mamacita“, „maminka“. Je psáno, že každá osoba, která stála před ní, byla pro ni Ježíšem. Proto pro ni nebylo obtížné mít ke každému láskyplný vztah. Ať to byl biskup nebo poslední Šuar. Byla pro všechny, ať bílé nebo tmavé pleti. Pomáhala uzdravovat tělo i ducha a smiřovala i kolonizátory s domorodci, za které obětovala svůj život.
Marie Troncatti učila mladé ženy ošetřovatelství, pořádala kurzy přípravy na manželství, šití, hygieny, péče o děti, vaření a samozřejmě neopomíjela náboženskou výuku. Každý večer po společných modlitbách rozjímala křížovou cestu a hodinu adorovala před Oltářní svátostí. U světců se často vyskytuje čím více práce, tím více modliteb (tedy zvláštní úměrnost, závislost výkonu a úspěchu na modlitbě, která je zdrojem síly nepocházející z člověka, ale ze vztahu, v němž k němu proudí milost).
Za své službě obyvatelstvu podílela se na zrodu Šuarská federace na ochranu indiánských rodin a ve věku sedmdesáti let v roce 1954 dosáhla otevření nemocnice, kterou vedla 10 let. Když potom pro svůj věk z této vedoucí pozice odstoupila, pokračovala na pozici starší mámy, která uměla naslouchat, radit a utěšovat osoby všech věkových kategorií i původu.
V roce 1969 prožívala zármutek pro otevřené hrozby namířené proti misii a misionářům. V té době již do oblasti pronikla civilizace natolik, že sem létala i letadla. Marie Troncatti měla v 86 letech dojednanou cestu na duchovní cvičení s odletem 25. 8. Jako dočasné tajemství Marie předem svěřila jedné sestře, že jí Panna Maria řekla, aby se připravila, protože se jí brzy stane něco vážného. Došlo k tomu po necelých třech týdnech. Po vzletu letadla ze Sucúa se nad okrajem džungle zřítilo a pro Marii Troncatti to byl konec jejího pozemského života.
Blahořečená* byla 24. 11. 2012 papežem Benediktem XVI.
Svatořečená** byla 19. 10. 2025 papežem Lvem XIV. v Římě.
PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA
Bůh nepovolává dokonalé, ale uschopňuje povolané. Kontakt s ním je přes důvěrnou modlitbu k přijetí posilující energie pro mé úkoly. To je cesta k svatosti, na kterou jsem volán jako Marie Troncatti. Proto začnu tou důvěrnou modlitbou jako ona. Nevadí, že naše povolání se liší. Výchozí bod je stejný.Milosrdný Otče, působením Ducha svatého jsi vzbudil ve svaté Marii Troncatti mateřskou lásku při zvěstování Krista. Na její přímluvu nám dej, abychom byli nástroji smíření a pokoje, aby tak všichni velebili Tvé svaté jméno. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.
POZNÁMKA
*Blahořečení Marie Troncatti předcházel zázrak náhlého a úplného uzdravení paní Josefy Yolandy Solórzano poté, co v beznadějném stavu byla propuštěna z nemocnice, aby mohla zemřít doma. Zde jí a jejím blízkým salesiánský kněz představil Boží služebnici Marii Troncatti a vyzval přítomné k prosebné modlitbě o její přímluvu za uzdravení nemocné ženy. Za úsvitu 10. 5. 2002 začala normalizace jejích životních funkcí až po schopnost mluvit, kterou předtím pro nemoc neměla.
** Kanonizaci Marie Troncatti předcházel zázrak u pana Juwy (rovněž Ekvádoru jako u předchozího), kterého 2. 2. 2015 zasáhl do hlavy velký úlomek kamene a pro následný úniku mozkové hmoty z lebky byl nejprve přepravován kánoí a poté letadlem do nemocnice Macas. Na dlouhý chirurgický zákrok byl ještě převezen do nemocnice Ambato. Při velmi vážné prognóze mu švagr připevnil na hruď obraz Marie Troncatti, kterou začal vzývat. Jí také salesiánští misionáři svěřili jeho uzdravení. Po 11 dnech se Juwo probral z kómatu. Z nemocnice byl propuštěn ve vážném stavu bez schopnosti mluvit a pohybovat se. Na přelomu března a dubna v témže roce mu ve snu Marie Troncatti ošetřovala nohu a ústa. Po probuzení se začal hýbat a k úžasu své rodiny i promluvil pár slov. Do následujícího roku byl schopen mluvit, uvažovat, chodit a pracovat. Po sedmi letech lékaři potvrdili jeho plné uzdravení bez jakýchkoli následků.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Benedictus, Ioannes (1003); Ludovicus, Tex Galliæ IX (1270); Iosephus de Calasanz (1648); Genesius, m. Arelate (asi kolem r. 286); Menas (552); Aredius (591); Gregorius, ep. Ultraiecten (775); Thomas Cantelupe (1282); Paulus Ioannes Charles♦ (1794); Maria a Transitu Iesu Sacramenti Cabanillas♦, virgo (1885); (Methodius Dominicus Trčka*)♦ (1959); Aloysius Urbano Lanaspa♦ (1936); Maria Troncatti (1969)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský