blah. Ignác /Nazju/ Falzon

Ignatius Falzon

1. července, připomínka
Postavení:	duchovní správce
Úmrtí:	1865

ŽIVOTOPIS

Narodil se 1. 7. 1813 ve Vallettě na Maltě. Jeho otec Josef byl soudce a matka Marie Teresa pocházela též z právnické rodiny. Rodinné profesi zůstali věrni i tři z bratrů a také on ji studoval. Dva jeho bratři se stali kněžími. Ignác sám lnul k duchovnímu povolání, dokonce velmi brzy přijal nejnižší svěcení, v 15. letech v malém semináři tonzuru (jedná se o znak duchovní hodnosti - vyholení na temeni hlavy). Vysvěcení na kněze odmítal z důvodu obav, že by neunesl tíži odpovědnosti, která je s tímto povoláním spojena. Ve 20 letech získal titul z kanonického a občanského práva.

Konal četné skutky milosrdenství pro všechny potřebné a působil mezi vojáky velké britské posádky soustředěné ve Vallettě (bylo jich asi 20 000). Promlouval i k námořníkům na ostrově. Jednalo se o obhroublé lidi vyhledávající oblasti barů a prostitutek. Dokumenty hovoří o více než 600 konverzích. Ignác měl schopnost vzbuzovat důvěru i u těch, kteří zůstali ve své nekatolické víře, proto je považován za průkopníka ekumenického dialogu.

Sestavil v angličtině také modlitební knížku: "The Comfort of the Christian Soul". Pomáhal v duchovní správě svému bratru kanovníkovi v La Valettě. Vyučoval náboženství a připravoval k svátostem. Vedle duchovní a morální pomoci poskytoval také materiální pomoc, a tak také navazoval kontakty. Ignác Falzon je uváděn jako duchovní správce, který se rovněž horlivě věnoval dětem v Institutu dobrého pastýře.

Měl slabší zdraví a pracoval s plným nasazením do 52 let, kdy v den svých narozenin skonal. Pochován byl v kapli Neposkvrněného početí Panny Marie ve františkánském chrámu ve Vallettě. Zázrakem potřebným pro beatifikaci bylo dokonalé uzdravení 64letého muže z rakoviny žaludku v roce 1981. Blahořečený byl 9. 5. 2001 papežem Janem Pavlem II.

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Oliverius Plunkett (1681); Aaron, sacerdos ; Theodoricus, presb. (533); Ignatius Falzon^♦ (1865); Domitianus, abbas (s. V); Eparchius (581); Golvenus (s. VI); Carilefus (s. VI); Nicasius, m. Ptolemaide (1187); Georgius Beesley et Montfordus Scott^♦ (1591); Thomas Maxfield^♦ (1616); Ioannes Baptista Duverneuil et Petrus Aredius Labrouhe de Laborderie^♦ (1794); Ioannes Nepomucenus Chrzan^♦ (1942)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský