Gertrudis (Catharina) Comensoli
| 18. února, připomínka | |
| Postavení: | spoluzakladatelka kongregace sakramentinek |
| Úmrtí: | 1903 |
ŽIVOTOPIS
Pocházela z Bienno v Itálii. Pro zdravotní stav a potom pro potřeby chudé rodiny nemohla začít život v klášteře, jak to bylo jejím přáním. Po více jak 11 let byla služkou. Potom po smrti rodičů a dosažení samostatnosti sourozenců založila nový institut, pozdější kongregaci k uctívání Ježíše v eucharistii a pro pomoc nejpotřebnějším, zvláště mladé generaci, o kterou nikdo neměl zájem se starat.ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI
CESTY DO BOŽÍHO KRÁLOVSTVÍ: EUCHARISTIE A POKORA
Narodila se 18. 1. 1847 v Bienno v Itálii jako pátá z deseti dětí Karla a Anny M. Milesi Comensoliových. Otec prý pracoval jako kovář v místních železárnách, ale uvádí se, že byl knihtiskařem a matka byla švadlenou. Sedm jejich dětí zemřelo už v dětském věku. Kateřina, s pozdějším řeholním jménem Gertruda od Nejsvětější svátosti, odešla v roce 1862 do kláštera kongregace „Sestry lásky z Lóvere”. Závažně zde onemocněla, a byla proto propuštěna. Po svém uzdravení a onemocnění otce kvůli finanční situaci rodiny pracovala jako domácí služka rok u faráře v Chiari a potom asi 10 let sloužila u hraběnky Fé-Vitali.
V roce 1878 složila soukromý slib čistoty a začala s vyučováním dětí v Capriate San Gervasio. V jejím srdci narůstala láska k Ježíšově přítomnosti v eucharistii, až zatoužila po založení institutu za účelem adorace Nejsvětější svátosti. Nakonec navrhla biskupovi Speranzovi z Bergama jeho založení. Teprve za jeho nástupce Kajetána Guindaniho a za součinnosti kněze Františka Spinelliho (pam. 6. 2.) se jí 15. 12. 1882 podařilo dosáhnout základu kongregace sakramentinek z Bergama jako institut „adorujících sester“. Rozhodující také bylo, že o svých plánech už o dva roky dříve mluvila s papežem Lvem XIII., který k jejímu plánu navrhl, aby zahrnula i vzdělávání mladých továrních dělnic.
Sestry pod vedením Gertrudy Comensoli zasvětily svůj život modlitbě při adoraci Nejsvětější svátosti a výchově mladých žen. V roce 1889 došlo k finančnímu kolapsu institutu, který si vynutil oddělení obou zakladatelů, rozdělení na dva instituty. Zároveň šlo o tvrdou zkoušku matky Gertrudy, na kterou ona reagovala se silnou vírou, houževnatostí a s důvěrou v Boží Prozřetelnost. Potom došlo jako ke znovuzrození institutu díky konkrétní a pozorné podpoře biskupa z Lodi Mons. Giovanniho Baptisty Rota. Ten výnosem z 8. 9. 1891 uznal institut sakramentinek z Bergama za kanonicky zřízený v Lodi. Matka Gertruda před svou smrtí otevřela 21 domů. Jednalo se o 179 řádových sester. V péči měly sirotky, nezletilé dívky, studenty v internátech, seniory v nemocnicích i pomocnice v domácnosti. Sestry spolupracovaly také ve farnostech a oratořích a otevíraly studijní i pracovní centra.
Matka Gertruda zemřela při adoraci 18. 2. 1903 ve věku 56 let.
Papež Jan Pavel II. o ní 1. 10. 1989 při slavnostním blahořečení v Římě řekl: „Skromnost eucharistického chleba, svátosti se skutečnou přítomností Ježíše, podpírala Gertrudu a umožňovala její neustálou trpělivost Lazara zůstat dobrovolně na ,posledním místě´ před dveřmi mocných, jak o tom máme v evangeliu. Gertruda pociťovala tento závazek k sebezapření jako nevyhnutelné, vytoužené povolání.“ O svých rozhodnutích napsala:
„Nikdy nezvýším hlas – nebudu hledat spravedlnost, ať budu mít pravdu nebo ne. – Všechno, co mne potká, snesu mlčky. – V takovém duchu pokory chtěla formovat své sestry, vyprošujíce pro ně vnitřní duchovní chudobu: „Nedůvěra v sebe samých, velká pokora, dobromyslnost v utrpení, velká láska v chování.“
Papež končil slovy: „Eucharistie vede do Božího království, ke stolu živého chleba, záruky budoucí slávy.“
Gertruda Comensoli byla 26. 4. 2009 prohlášena papežem Benediktem XVI. za svatou.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Sadoth atque CXXVIII socii (342); Helladius, ep. Toletan (632); Tarasius (806); Angilbertus (814); Theotonius (asi 1162); Ioannes Fæsulanus seu Beatus Angelicus♦ (1455); Gulielmus Harrington♦ (1594); Ioannes Pibush (1601); Franciscus Régis Clet (1820 ); Ioannes Petrus Néel, Martinus Wu Xuesheng, Ioannes Zhang Tianshen et Ioannes Chen Xianhen (1862); Gertrudis (Catharina) Comensoli (1903); Georgius Kaszyra♦ (1943)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský