Maria Henrica (Anna Catharina); Dominici
| 21. února, připomínka | |
| Postavení: | generální představená kongregace sester sv. Anny a Prozřetelnosti |
| Úmrtí: | 1894 |
ŽIVOTOPIS
Narodila se 10. 10. 1829 v Borgo Salsasio v Carmagnole u Turína v Itálii s křestním jménem Kateřina. Ve čtyřech letech se její rodiče rozešli. Matka s Kateřinou a jejími sourozenci, dědou i tetou se přestěhovali do Borgo San Bernardo - další čtvrti Carmagnoly - na faru ke strýci, který byl knězem. Už jako dítě byla zbožná, plachá a vadilo jí, když s ní někdo nechtěl souhlasit. Měla ráda květy a se svým bratrem, který se později stal knězem, si hrávala na dělání oltářů. Po vzoru své sienské patronky (pam. 29. 4.) si vymýšlela skutky kajícnosti, které jí strýc nechtěl tolerovat. V 19 letech s částí rodiny zaměnila faru za jiné bydlení v Carmagnole u příbuzného o. Ondřeje. Na podzim v roce 1850 dostala souhlas, aby se mohla stát řeholnicí. Odešla k sestrám sv. Anny do Turína, kde přijala na návrh představené řeholní jméno Marie Jindřiška (jinak též Enrichetta nebo Enrica). V roce 1854 byla Jindřiška poslána do Castelfidardo v oblasti Marche. Během roku po jejím příchodu vypukla v obci epidemie cholery a Jindřiška poznala obtíže, které nemoc přináší, protože se spolusestrami pomáhala nemocným. Její obětavost zůstala po dlouhý čas živá v paměti obyvatel.V roce 1858 byla ustanovena novicmistrovou v Turíně a v červenci 1861 (ve 32 letech) generální představenou Kongregace sester svaté Anny a Prozřetelnosti (vzniklé r. 1834) místo dosavadní představené, která se prý nemohla shodnout se zakladatelkou. Jindřiška byla přívětivá i laskavá, ale v řeči hodně zdrženlivá. Na souhlas získaný od papeže složila výjimečný slib, že bude hledat „nejdokonalejší“ způsob provádění každé činnosti.
Před přijetím velké odpovědnosti, které si byla plně vědoma, se radila s kanovníkem Anglesiem, který jí řekl, že musí pokorně přijmout Boží vůli. Neměla to nikterak lehké a ke všemu musela 4 roky žít se sesazenou představenou, která se odmítala účastnit života komunity, a to vyvolávalo, jemně řečeno, nemalé rozpaky. Jindřiška zůstala v čele kongregace asi 33 let, tedy do konce svého života, a díky jí se rozrostla asi na 32 domů, a to i v Římě a na Sicílii. Je zmiňována také jako rádkyně dona Bosca při zakládání „Dcer P. Marie Pomocné.
Jednou za bouře při cestě lodí z Messiny do Neapole utrpěla silný úder do hrudníku, po kterém u ní začala rakovina prsu. Své utrpení nesla jako Boží vůli a spolusestrám o něm řekla, až když nemoc byla nevyléčitelná. Od konce listopadu 1893 nemohla už vstát z postele, přesto z ní kongregaci dál řídila a podílela se na všech bohoslužbách podle řeholních pravidel. Když 21. 2. 1894 umírala, usmála se na spolusestry a šeptem opakovala slovo „Pokora!“… Jako by šlo o nejdůležitější odkaz.
Z její autobiografie a četné korespondence je vnímatelná její naprostá odevzdanost se Bohu i při veškeré činnosti vyplývající z jejího postavení. V roce 1926 byly její ostatky převezeny do kaple Mateřského domu a 7. 5. 1978 ji blahořečil papež Pavel VI.
PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA
Převážně každý má někoho vést, být za něj zodpovědný, být mu příkladem. Připomenu si znovu prvky, které k takovému účelu blah. Jindřiška používala, a které mají být vzorem pro mé postavení.Bože, který jsi vždy dobrý Otec, který všechno ví, všechno může a každého z nás miluje. Děkujeme Ti za hrdinský příklad víry, důvěry a lásky, který nám ukazuješ na své věrné služebnici matce Marii Jindřišce; ať její oslava přispěje k navrácení míru v rodinách, mezi představiteli zemí i v celém světě; a k vyrovnanosti srdcí všech.
Otče, na přímluvu blahoslavené Jindřišky uděl milost, o kterou Tě prosíme. Amen
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Petrus Damiani, ep. Ostien. et doctor Eccl. (1072); Eustatius, ep. Antiochen (ca. 338); Germanus, abbas Grandivallen (asi 667); Thomas Pormort♦ (1592); Robertus Southwell (1595); Balthasar, Antonius et Ignatius Uchibori♦ (1627); Natalis Pinot♦ (1794); Maria Henrica (Anna Catharina); Dominici♦ (1894)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský