sv. Severin

Severinus, presb.

8. ledna, připomínka
Postavení:	opat
Úmrtí:	asi 482
Patron:	Bavorska, zajatců, vinařů, tkalců opratí a lněného plátna
Atributy:	křížek a zobrazení kazatele, oděv mnicha, někdy vyobrazen i jako opat nesoucí kostel

ŽIVOTOPIS

Přišel hlásat evangelium do údolí Dunaje v bouřlivém údobí častých nájezdů. Postil se a chodil v žíněném oděvu, bos i za mrazu, spal na holé zemi a přebýval v chatrné poustevně. Slovem i příkladem učil křesťanské lásce. S radostí pomáhal chudým a zmírňoval utrpení mnohým vězňům. Přičiňoval se o vzájemné výměny zajatců. Byla mu nabízena biskupská hodnost, ale ve své pokoře ji nepřijal. Jeho svatost přitahovala i pohany a bludaře z řad barbarů. Založil několik klášterů a v nich se pod jeho vedením vytvářela duchovní armáda, silnější a věrnější než vojska nájezdníků. Je nazýván apoštolem Norika a Panonie.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

Čím více zla - tím více modliteb a pokání,

aneb

čím více je nenávisti, tím více lásky

Nechtěl mluvit o tom, odkud do údolí Dunaje přišel, ale zdůrazňoval naši společnou vlast v nebi a touhu po Božím království. Území Norika a Panonie, kterým při hlásání evangelia procházel, bylo římskou provincií v místech dnešního Rakouska a částečně Maďarska. Na katolickou menšinu zde útočili divocí Herulové, Turcilingové a Alemané. Vedle pohanů se o svůj vliv snažili také bludaři ariáni. Severin, vyšší postavy s veselou i oduševnělou tváří, se z Božího vnuknutí vydával tam, kde ho bylo nejvíce třeba.

Mezi prvními měl snahu zachránit městys Asturis, jehož obyvatelé byli asi Bohu nejvzdálenější a nejméně ochotní se měnit. Víc než to, že byl od nich potupen, jej mohlo mrzet, že se na nich vyplní jeho předpověď o dovršení zkázy. Při úvaze o důvodu neúspěchu mu nejspíš přišla na mysl slova evangelia, jež byla odpovědí na neúspěch učedníků, že proti takovému duchu nelze postupovat jinak než postem a modlitbou (srov. Mk 9,29). Postil se tedy, nosil spodní žíněný oděv, chodil bos a spal na holé zemi v chatrné poustevně.

Duch odvěkého nepřítele, duch pohrdání Bohem, odporující jeho vůli, působí a strhává do zkázy v dnešním světě mnoho duší. Jejich záchrana není vyloučená, ale náročnost odpovídá skutečnosti a síle věznícího zla. Čím více se rozšiřuje zlo, tím více je zapotřebí modliteb a pokání, čím více je nenávisti, tím více je třeba lásky, aby Bůh tím více mohl rozhojnit svoji milost.

Slovem i příkladem učil Severin křesťanské lásce. S radostí pomáhal chudým a zmírňoval utrpení mnohým vězňům v zajetí. Nemocným poskytoval úlevu, vyprošoval uzdravení, hladové sytil, slabé podpíral, zkoušeným byl oporou. Mluvilo se o něm jako o andělu útěchy s nadpřirozenou mocí modliteb.

Působil v okolí města Faviána na území dnešní Vídně, kde vládli Rugové a hlad. Hodně lidí uposlechlo jeho výzvy ke kajícnosti, ale jedna bohatá vdova si dělala lichvářské plány a potají zvýšila svoji zásobu obilí, aby za nedostatku prodávala hodně draze. Severin ji slovy Písma "Má-li někdo dostatek a vidí, že jeho bratr má nouzi, a bez soucitu se od něho odvrátí - jak v něm může zůstávat Boží láska?" (1 Jan 3,17) přiměl k otevření sýpek a k rozdávání chudým. Podle jeho předpovědi pak už brzy dopluly lodě s dalším obilím.

Všude napomáhal k pokojnému soužití a vedl k obrácení. Na pomoc k udržení duchovního života zakládal kláštery. Začal ve Faviani (Mautern), pak v Lorchu nad Ennsem, v Pasově, v Boitru a v Juvavii. Ponejvíce se zdržoval v Dolních Rakousích v klášteře heiligenstadtském.

Heroické ctnosti a obdaření prorockým darem vzbuzovaly nejen respekt, ale i úctu nevěřících panovníků, kteří za ním přicházeli s prosbami a stávali se ochotnými vyhovět prosbě o propuštění vězňů či zmírnění nároků na poddané. Předpověděl i dobu své smrti, na kterou se připravil a jako doprovod si vyžádal zpěv žalmu 150, "Chvalme Boha v jeho svatyni".

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Předsevzetí po vzoru tohoto světce mohlo by se týkat modlitby a sebeovládání v duchu kajícnosti, třeba za určitou osobu, za niž můžeme prosit o přímluvu i svatého Severína. Tím nejdůležitějším obsahem takového předsevzetí však musí být láska.

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Severinus, presb. (asi 482); Apollinaris, m. Hierapoli (s. II.); Theophilus et Helladius (asi s. III.); Lucianus, Maximianus et Iulianus (asi 290); Patiens, ep. Meten (s. IV.); Maximus, ep. Papien (asi 514); Georgius, eremita (asi 614); Nathalanus (asi 678); Erhardus (707); Albertus, ep. Cassilien (asi s. VIII.); Gudila (asi 712); Laurentius Giustiniani (1456); Eduardus Waterson^♦ (1593); Titus Zeman^♦ (1969); Eurosia^♦ (asi 1932)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský