sv. Richard

Richardus, ep. Cicestrien.

3. dubna, připomínka
Postavení:	biskup
Úmrtí:	1253
Atributy:	biskupský oděv, kalich u nohou, oráč

ŽIVOTOPIS

Pocházel z Anglie. Studoval v Oxfordu, v Paříži a v Bologni. Stal se knězem a v roce 1244 biskupem. Vyznačoval se velkou láskou ke všem potřebným a velmi pozdvihl duchovní život své diecéze.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

ŠTĚDROSTÍ PROTI ZÁVISTI

Narodil se v roce 1197 ve Wichu poblíž Worcesteru v Anglii. Jeho otec byl zchudlý zeman. Měl staršího bratra, jemuž po smrti rodičů připadl zadlužený a zanedbaný statek. Richard bratru, který prožil zajetí, nezištně pomáhal, zejména když viděl, že se mu nedostává sil ani zdraví. Hospodářství pozvedl a zasloužil se o splacení dluhů. Bratr pak nechal Richardovi celé hospodářství připsat. Na přání příbuzných se měl Richard ještě oženit s vybranou bohatou nevěstou. Jeho bratra přepadla ale závist, a když to Richard zjistil, bez rozhořčení roztrhl právní doklady, vrátil mu majetek a nabídl i nevěstu. To vše v duchu evangelia, "tomu, kdo by se s tebou chtěl soudit o košili, nech i svůj plášť." (Mt 5,40) Byl si vědom toho, že chamtivost sžírá srdce, ale chudoba ho osvobozuje. Také snad již cítil jiné povolání. Osvobozen od všeho odešel studovat do Oxfordu. Touha po dalším vyšším vzdělání ho zavedla do Paříže, kde žil s dalšími dvěma chudými studenty často o chlebu a vodě. Dohromady měli jen jeden kabát, který nosili střídavě. Aby měli z čeho žít, začal Richard se soukromým vyučováním. Později rád vzpomínal na velmi šťastný pobyt v Paříži. Po dokončení filosofického studia odtud odešel do Bononie (Boloně) v Itálii, kde studoval církevní právo. Po sedmi letech zastupoval nemocného profesora a získal si všeobecnou přízeň. Profesor mu také nabízel za manželku svou dceru s velkým věnem. Richard však odešel do Oxfordu, kde se stal na vysokých školách kancléřem a rozhodl se pro duchovní dráhu. Od canterburyského arcibiskupa Edmunda po určitém zdráhání přijal místo arcibiskupského kancléře. Byl tichý, pokorný, dobrotivý a zbožný. Při nespravedlivém pronásledování arcibiskupa Jindřichem III. odešel s ním do vyhnanství do Pontigny ve Francii. Po jeho smrti v roce 1241 se vrátil do Orleansu, kde dokončil teologii a přijal kněžské svěcení. Pak se vrátil do vlasti, aby byl farářem jedné venkovské osady. Nástupce arcibiskupa Edmunda jej však brzy povolal zpět ke kancléřskému úřadu a po smrti biskupa v Chichesteru byl povolán na jeho místo. Bylo to však proti přání Jindřicha III., který tam chtěl dosadit svého člověka, ale to se mu díky ostatním biskupům nepodařilo. Král tedy nařídil zabavit Richardovi všechen biskupský majetek. Richard svou situaci přednesl v Římě papeži Inocenci III., protože spor se týkal i uznání platnosti dosazení do úřadu. Papež ho posvětil na biskupa. Ale dále i přes papežovo napomínání krále zůstával jako biskup bez prostředků a musel působit i z cizího domu. Až po dvou letech král podlehl papežovým hrozbám a biskupské statky vrátil. Richard navštěvoval chudé, nemocné a učil je trpělivosti a důvěře v Boha. Navrácený majetek využíval ve prospěch nejpotřebnějších a vedle chudobince založil i vzdělávací a výchovný ústav. Svou diecézi velmi pozdvihl. Sám žil chudě a měl velký vliv na duchovenstvo i na lid. Byl důsledný a bylo-li třeba i přísný. Ke konci života také vystupoval jako horlivý hlasatel křížové výpravy na osvobození svaté země. Horlivý až do konce, ve výkonu svého povolání zemřel v Doveru.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Také já budu proti závisti vystupovat štědrostí. Konkrétně ... Bože, Tys naplnil svatého Richarda svou láskou, dal jsi mu víru, která přemáhá zlobu světa, a přidružil jsi ho k zástupu svatých biskupů; na jeho přímluvu dej i nám vytrvalost ve víře a lásce, abychom měli spolu s ním účast na tvé slávě. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(ze závěrečných modliteb breviáře)

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Nicetas, hegumenus (824); Richardus, ep. Cicestrien. (1253); Xystus Pp I. (128); Iosephus Hymnographus (886); Aloysius Scrosoppi (1884); Ioannes, presb. in Piceno^♦ (1275); Xystus Pp I. (128); Chrestus et Pappus, (ca. s. IV); Ulpianus (306); Ioannes ep.Neapolitan (432); Gandulfus Sacchi de Binasco (ca. 1260); Robertus Middleton et Thurstanus Hunt^♦ (1601); Aloysius Scrosoppi (1884); Petrus Eduardus Dańkowski^♦ (1942)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský