sv. Sixtus I.

Xystus Pp I.

3. dubna, připomínka
Postavení:	papež
Úmrtí:	128

ŽIVOTOPIS

Byl synem Pastorovým z Via Lata (Corso Umberto), což byla šlechtická čtvrť. Stal se nástupcem Alexandra I. za císaře Hadriána a křesťanství se za jeho vedení církve úspěšně šířilo. Víra v jednoho živého a svrchovaného Boha na mnoha místech vystřídala pohanskou víru v mnohobožství s hlučnými a krvavými oběťmi. Křesťané již byli ve Španělsku, v Galii, v Germánii, v Africe, v Egyptě, v Asii, až za Eufratem a za hranicemi římské veleříše. Prosté bohoslužby, vyplněné modlitbou, čtením ze svatých knih, kázáním Božího slova, zpěvy a společným požíváním eucharistického Krista získávaly přednost. Ne ovšem u všech, byli mnozí, kteří křesťanství nenáviděli kvůli způsobu svého vlastního života. Sixtus I. dbal o co nejdůstojnější konání bohoslužeb. Nařídil, aby se nikdo mimo služebníky oltáře nedotýkal nejsvětější svátosti. Vydal směrnice ohledně některého bohoslužebného náčiní, ženy se nesměly dotýkat svatých nádob a korporalia se začala zhotovovat jen z nejčistšího nebarveného lnu. V liturgii zavedl trojí Sanktus, to znamenalo, že kněz začal po prefaci zpívat 3x "Svatý" a ostatní ve zpěvu pokračovali. Po mnohých souženích dosvědčil svou víru. Někde je udáváno, že byl sťat u silnice appijské, ale jiné zprávy jeho mučednictví popírají. Martyrologium se o něm nezmiňuje. Také o jeho hrob bylo více sporů. Měl být pochován ve Vatikáně, ale v XVI. století se v Altari v katedrále našla olověná rakev s nápisem: "Zde je uloženo tělo sv. Sixta I., papeže a mučedníka." Dle některých zpráv tam byla dovezena ve XII. století.

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Nicetas, hegumenus (824); Richardus, ep. Cicestrien. (1253); Xystus Pp I. (128); Iosephus Hymnographus (886); Aloysius Scrosoppi (1884); Ioannes, presb. in Piceno^♦ (1275); Xystus Pp I. (128); Chrestus et Pappus, (ca. s. IV); Ulpianus (306); Ioannes ep.Neapolitan (432); Gandulfus Sacchi de Binasco (ca. 1260); Robertus Middleton et Thurstanus Hunt^♦ (1601); Aloysius Scrosoppi (1884); Petrus Eduardus Dańkowski^♦ (1942)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský