sv. Vavřinec Giustiniani

Laurentius Giustiniani

8. ledna, připomínka
Postavení:	biskup
Úmrtí:	1456
Atributy:	biskup mezi chudými, kterým rozdává almužny

ŽIVOTOPIS

Původem po otci byl ze šlechtického rodu z italských Benátek. Otec velmi brzy zemřel, ovdovělé matce bylo 24 let. Vavřinec už v dětství začal toužit po svatosti a vlivem svých představ, uvažováním o životě a o Bohu se jevil samotářský a nepřirozeně vážný. Při pohledu na Ukřižovaného vyznával: "Ty, Pane, jsi mou nadějí, v Tobě je Pane má síla i má útěcha." V 19 letech, pod vlivem mystického zážitku s nabídkou Boží moudrosti, které řekl "ano", se rozhodl pro řeholní povolání. Správnost rozhodnutí si prověřoval svým úsilím žít asketicky. Příbuzní jej chtěli oženit, ale on jim unikl, aby pokračoval ryze duchovní cestou. Připojil se ke společenství světských duchovních, kteří pod vedením Gabriela Condulmera (pozdějšího Evžena IV.) usilovali o vznik nové kongregace s pravidly kanovníků řádu sv. Augustina. Dosáhli schválení a v klášterních prostorách při chrámu sv. Jiří na ostrově Alga Vavřinec pokračoval v tvrdém kajícím životě. Miloval pokoru a nejnižší postavení, vždy našel příležitost k sebezáporu ať šlo o delší stání, nebo odříkání si pokrmu. Překypoval skromností a úslužností. Za svého noviciátu onemocněl a podstoupil dvakrát bez narkózy operaci krku s mimořádnou trpělivostí a bez jakýchkoliv obav.

Velmi brzy byl vysvěcen na kněze. Opakovaně byl volen představeným kláštera a s uznáním kongregace i jejím generálním představeným. Ač nechtěl být volen, vedl si velmi moudře a obezřetně. Kongregaci dal stanovy a dbal v ní na úsilí o dokonalost všech jejích členů. Slabé posiloval, malomyslným dodával odvahy, v napomínání chybujícím bratřím se zrcadlila velká láska, která se neminula účinkem.

Z klášterního života jej vytrhl papež Eugen IV., který využil jeho poslušnosti a v květnu r. 1433 ho ustanovil biskupem v Benátkách. Mikuláš V. jej pak r. 1451 povýšil na patriarchu. Vavřinec však na přísnosti k sobě neubral a zvyšoval lásku i štědrost k nejchudobnějším. Byl reformátorem života své diecéze. Pravděpodobně v posledních letech svého života sepsal dílo "O stupních dokonalosti" (- De perfectionis gradibus). Zanechal i další spisy. Jak v pokoře žil, tak v pokoře zemřel s myšlenkami na tvrdé lůžko svého Pána, jehož byl služebníkem.

Z pravidel sv. Vavřince bývá připomínáno, že pravá věda je ve dvou dílech: první obsahuje znalost, že Bůh je, vše a druhý ukazuje nicotu člověka. Sv. Vavřinec Giustiniani také píše: Pokud někdo chce zachovat čistotu srdce, ale svůj život tráví ve smyslných radovánkách, podobá se člověku, který se snaží oheň uhasit tím, že na něj přihazuje dříví.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Trojjediný Bože, který jsi v srdci svého služebníka a patriarchy dal růst nejkrásnějším ctnostem, obdařil jsi jej moudrostí a silou své lásky. Prosíme pomáhej i nám využívat daru Tvé milosti, abychom se po vzoru svatého Vavřince chránili i lehkých hříchů a rozněcuj naše srdce žárem své lásky. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Severinus, presb. (asi 482); Apollinaris, m. Hierapoli (s. II.); Theophilus et Helladius (asi s. III.); Lucianus, Maximianus et Iulianus (asi 290); Patiens, ep. Meten (s. IV.); Maximus, ep. Papien (asi 514); Georgius, eremita (asi 614); Nathalanus (asi 678); Erhardus (707); Albertus, ep. Cassilien (asi s. VIII.); Gudila (asi 712); Laurentius Giustiniani (1456); Eduardus Waterson^♦ (1593); Titus Zeman^♦ (1969); Eurosia^♦ (asi 1932)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský