Petrus Veronensis
| 6. dubna, připomínka | |
| Postavení: | řeholní kněz a kazatel, mučedník OP |
| Úmrtí: | 1252 |
| Patron: | dominikánů; Cremony; Lombardie i vévodství Modeny; šestinedělek a ochránce proti bolestem hlavy; též v bouři a nepohodě a jako orodovník za úrodu |
| Atributy: | dominikán, často s prstem na ústech vyzývající k tichu, s ránou v hlavě a s nožem nebo mečem |
ŽIVOTOPIS
Pochází z Verony v Itálii, z albigenských rodičů. Vychován však byl v katolické víře. V 16 letech vstoupil v Bologni do dominikánského řádu. Vynikal v trpělivosti. Pro své vlohy a vzdělanost mu bylo svěřeno mnoho funkcí včetně papežského vyslance. Velkou popularitu a oblibu si získal svými kázáními. Ne všichni mu ale byli nakloněni; nejvíce vadil zarputilým příslušníkům albigenské sekty. Najatí vrazi jej přepadli ve Fraze na cestě do Milána, kde ukončili jeho pozemskou pouť sekerou a dýkou.ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI
S VÝZVOU K TRPĚLIVOSTI
Narodil se asi v roce 1205 ve Veroně rodičům, kteří patřili k sektě albigenských bludařů. Díky tomu, že školy ve městě byly jen katolické, Petr poznal pravou víru a přilnul k ní. Při jednom setkání se strýcem přiznal, že se ve škole učí Vyznání víry, načež se strýc rozlítil, že svět nepochází od Boha, ale od ďábla, a byl pak přemlouvat rodiče, aby ho vzali ze školy. Ti snad na něj příliš nedali.
Později Petr odešel na vyšší školu v Bologni. Pravou zbožnost i čistotu srdce si stále uchovával. V 16 letech vstoupil v Bologni do dominikánského řádu, přibližně v době, kdy jeho zakladatel Dominik zemřel.
Svědomitě dbal řeholních pravidel. Dokonce se prý postil a činil pokání nad rozumnou míru, až z toho onemocněl, ale dál se pak již řídil rozumem, aby byl schopen dostát všem povinnostem, které mu měly nastat. Připravoval se na kazatelskou činnost zejména proti bludům Albigenských a Valdenských.
Jednou byl nařčen z nějakého závažnějšího přestupku, kterého se nedopustil. Převor ho v té věci vyslýchal a on místo toho, aby se bránil pokorně odpověděl: "Jsem velký hříšník a podrobím se jakémukoliv pokání." Převor to měl za přiznání a poslal ho vykonávat pokání do jiného kláštera. Petr vše trpělivě snášel. Až snad po třech měsících si posteskl Ježíši s dotazem, proč dopouští, aby byl nespravedlivě odsuzován? A hned nato vnímal odpověď: "A co jsem učinil já, že mne přibili na kříž? Nebuď malomyslným a uč se trpělivě ode mne!" Od té chvíle chtěl Petr snášet utrpení, aby se Ježíši alespoň trochu připodobnil. Jeho nevina však vyšla záhy najevo a bratři si ho velmi začali vážit.
Petr začal zastávat vysoké úřady. Byl jmenován inkvizitorem pro oblast Milána a jeho působnost se rozšířila. Mimo jiné byl snad i převorem v Comu, v Piacenze a pro své vlohy a vzdělání papežským vyslancem. Po severní a střední Itálii působil jako úspěšný kazatel. Byl si vědom toho, že na něj byli najati vrahové, a zmínil se o tom i v kázání s dodatkem, že mu nemohou více prospět, než když mu poskytnou možnost pro víru v Krista obětovat život. V sobotu po svátcích, když se vracel ještě s jedním řeholním bratrem z Coma do Milána, byl napaden dvěma nájemnými vrahy. První zaútočil sekerou na jeho hlavu a Petr naposled vyznal svou víru, odevzdávaje duši Bohu. Od druhého zákeřníka byl ještě proboden dýkou. Pobodán byl i doprovázející bratr Dominik, který prý zemřel až po několika dnech.
Tělo mučedníka Petra bylo přeneseno do Milána a pohřbeno v chrámě sv. Eustorgia. Na jeho hrobě se udály mnohé zázraky a již v roce 1253 byl kanonizován papežem Inocencem IV.
PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA
Budu rozjímat o výzvě a důvodech k trpělivému nesení kříže (viz. Mt 16,24 a 10,38).Všemohoucí, věčný Bože, pro svého mučedníka Petra, který vyznal víru až k prolití krve, dej nám, Pane, pevnou a neporušenou víru i sílu z lásky k Tobě snášet všechny obtíže; pomáhej nám, abychom tak usilovně směřovali k Tobě, jedinému zdroji života. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen
(na podkladě závěrečných modliteb breviáře)
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Petrus Veronensis (1252); Notkerus Balbulus♦ (912); GalIa (s. VI); Michael Rua♦ (1910); Petrina Morosini♦ (1957); Iren (s. IV); Eutychius, ep. Cpolitan. (582); Winebaldus, abbas Trecen. (ca. 620); Prudentius, ep. Trecen (861); Gulielmus, abbas in Dania (1203); Catharina de Pallantia♦ (1478); Zephyrinus Agostini♦ (1896); Michael Czartoryski♦ (1944)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský