Foto © Provincie bratří františkánů
Liborius, ep. Cenomanen
9. dubna, připomínka | |
Postavení: | biskup |
Úmrtí: | s. IV |
Patron: | biskupství Paderborn a pomocník proti onemocnění kameny |
Atributy: | biskup, kniha se třemi kameny, páv |
ŽIVOTOPIS
O jeho původu a mládí není potřebných zpráv. František Ekert uvádí, že se narodil vznešeným rodičům a od dětství byl horlivý ve snaze po křesťanské dokonalosti. Byl nadaný a dobře se učil. Stal se knězem, který ostatním dával dobrý příklad. Byl prý zdrženlivý, střídmý, tichý, mírný a vytrvalý v duchovním životě.
Více zpráv se o něm začíná objevovat rokem 348, kdy byl zvolen na místo zemřelého sv. biskupa Pavacia v Le Mans ve Francii. Byl bdělým a horlivým pastýřem své diecéze, pokračoval ve svém vzdělávání a čerpal posilu z příkladů svatých, o nichž četl. Nikdy nechtěl zůstat v nečinnosti. Mnoho se modlil a rozjímal z Bible, často navštěvoval obce své diecéze, všude nadšeně kázal a snažil se o povznesení náboženského života lidu. Protože byl skromný a plný lásky, své příjmy využíval ve prospěch chudých i na stavbu chrámů. Dával stavět kostely, pomáhal nemocným a je uváděno, že i zázračně uzdravoval.
Jeho slova padala vhod i nevhod (dle výzvy 2 Tm 4,2), domlouval i napomínal v trpělivém vyučování, ale čemu učil a co jiným přikazoval, to sám nejsvědomitěji konal. Vysvětloval a ukazoval na potřebu čistoty, zbožnosti a kajícnosti slovy i příkladem. Uměl se radovat s radujícími a plakat s plačícími a stával se velmi blízkým svěřeným duším, s nimiž se setkal.
Jako biskup působil prý 49 let. Jeho důvěrným přítelem byl světec a biskup Martin Tourský, který ho v poslední nemoci navštívil a připravil na cestu do věčnosti. V jeho náruči prý také zemřel. Někde se udává rok 397, ale mohlo to být i dřív.
Ostatky Libora byly uloženy v manském chrámu a na jeho přímluvu se těm, kteří ho vzývali, začalo dostávat milostí, o které prosili. Pověst o něm se rozšířila a císař Ludvík Pobožný zatoužil získat ostatky pro Sasy, kteří byli nakloněni pověrám a surovostem, aby se na jeho přímluvu změnili. Měšťané v Le Mans se zdráhali císařskému poselstvu ostatky vydat, až je biskup uklidnil, že se světci přimlouvají nejen za obyvatele místa svého odpočinku, ale za kohokoli, kdo je na kterémkoli místě vzývá. A tak byly Liborovy ostatky v r. 836 vyzvednuty a převezeny do Paderbornu. Podle legendy byl v doprovodu páv, proto se dostal mezi jeho atributy. Za třicetileté války byly prý ostatky uloupeny a po pěti letech navráceny do Paderbornského dómu. Datum Liborovy památky se měnilo z 23. 7. na 9. 6. a nyní je v martyrologiu 9. 4. Také v Čechách byly k němu konány pobožnosti, konkrétně v roce 1676. Při Karlově opatství v Praze bylo založeno Bratrstvo sv. Libora, které mělo dost členů a zvláštní církevní výsady. Pobožnosti konali u snad zachované sochy na Karlově.
PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA
Biskup Libor měl zahálku za příčinu mnoha hříchů, proto byl příkladem píle a horlivosti o spásu. Pro dnešní den si z něj vezmu příklad.Bože, Tys naplnil svatého Libora svou láskou a horlivostí o spásu duší, a přidružil jsi ho k zástupu svatých biskupů; na jeho přímluvu dej i nám vytrvalost ve víře, lásce a horlivé službě, abychom měli spolu s ním účast na tvé slávě. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen
(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)
Liborius, ep. Cenomanen (s. IV); Demetrius (s. III/IV); (306); Valdetrudis (688); Casilda (1075); Thomas de Tolentino♦ (1321); Maximus, ep. Alexandrin (282); Eupsychius (ca. 362); Acacius, ep. Amiden (s. V); Hugo, ep. Rothomagen (730); Gaucherius (1140); Ubaldus Adimarus♦ (1315); Antonius Pavoni♦ (1374); C♦ (1944)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský