Demetrius
| 9. dubna, připomínka | |
| Postavení: | mučedník |
| Úmrtí: | s. III/IV |
| Patron: | vojáků, Benátek, Soluně, Konstantinopole (Istanbulu) |
| Atributy: | římský voják, kopí, meč, šípy, štít s křížem |
ŽIVOTOPIS
Údajně pocházel ze Soluně a jeho otec byl vysokým císařským hodnostářem i tajným křesťanem. Demetrius byl tedy vychován ve víře a po smrti rodičů ho prý císař Maximián ustanovil za představitele města. Demetriův křesťanský život přispěl k obrácení některých pohanů, ale popudil také císaře, který nechal Demetria uvěznit. Pomocí sluhy Lupa Demetrius však prý stačil své jmění dát chudým.Legenda se zmiňuje o císařských hrách, při kterých jistý silák Lius zápasil s křesťany a shazoval je z mostu na nastražená kopí. Zvítězit nad ním měl křesťan Nestor z popudu Demetria, který mu řekl: "Nad Liem zvítězíš a za Krista zemřeš." Tak se prý stalo. Obr byl přemožen mladým křesťanem a z císařských her ubyla jedna krvavá atrakce. Podnět od Demetria nezůstal prý císaři utajen a on jej dal možná i kvůli tomu ve vězení probodat kopími. Nejedná se o jedinou historku.
Víme, že mučednickou smrt pro víru Demetrius podstoupil na území pozdější Jugoslávie. Zprávy o jeho životě však byly promíšeny s historkami, které ho měly oslavit nejen jako mučedníka, ale především vyzdvihnout v něm slavného bojovníka. Tím sice v jistém smyslu je každý mučedník, ale historické okolnosti jsou u Demetria značně nejasné. Není ani zaručené zda zemřel za císaře Maximiána nebo Diokleciána, ale jak uvádí martyrologium bylo to v Panónii poblíž Sirmína.
V 5. století byl ke cti sv. Demetria postaven v Soluni kostel a jsou tam uchovávány jeho údajné ostatky. V Řecku mu zasvětili přes 200 kostelů. Z jeho hrobu prý vytékal léčivý olej. Křižáci ho uctívali jako svého patrona. A místy je ve světě uctíván podobně jako svatý Jiří.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Liborius, ep. Cenomanen (s. IV); Demetrius (s. III/IV); (306); Valdetrudis (688); Casilda (1075); Thomas de Tolentino♦ (1321); Maximus, ep. Alexandrin (282); Eupsychius (ca. 362); Acacius, ep. Amiden (s. V); Hugo, ep. Rothomagen (730); Gaucherius (1140); Ubaldus Adimarus♦ (1315); Antonius Pavoni♦ (1374); C♦ (1944)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský