Stanislaus, ep. Cracovien
| 11. dubna, památka | |
| Postavení: | biskup a mučedník |
| Úmrtí: | 1079 |
| Patron: | Polska |
| Atributy: | biskup, meč |
ŽIVOTOPIS
Studoval v Liége v dnešní Belgii a v Paříži. Po návratu do Polska přijal kněžské svěcení, stal se kanovníkem a r. 1072 biskupem v Krakově. V té době byl polským králem Boleslav II., který působil velké pohoršení. Stanislav byl jediný, kdo se mu odvážil vytýkat jeho nepřístojné chování. Boleslav II., který byl pro svou zatvrzelost vyobcován z církve, se Stanislavovi mstil a rozhodl se ho zabít. Při bohoslužbě ho nakonec osobně napadl mečem.ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI
S PASTÝŘSKOU NEOHROŽENOSTÍ
Podle tradice pocházel z obce Szczepanow v Polsku a narodil se kolem roku 1030. Své vzdělávání začínal asi u benediktinů v Krakově a pak pokračoval ve Hnězdně. Dál studoval v Liége v dnešní Belgii a pravděpodobně i v Paříži. Vrátil se až po smrti rodičů a celé velké dědictví rozdal chudým. Přijal kněžské svěcení a projevil mimořádné duchovní, mravní i rozumové schopnosti. Biskup Lambert Zula ho jmenoval kanovníkem krakovské katedrály. Po smrti biskupa byl vybrán a potvrzen papežem Alexandrem II. na jeho místo. V roce 1072 se konalo jeho biskupské svěcení.
Stanislav s podporou krále pokračoval a prohluboval pokřesťanštění Polska. Podle reformních snah v Církvi se snažil na prvním místě o duchovní obnovu kněží. Sám vedl odříkavý život a jeho sídlo se stalo útočištěm sirotků, vdov, chudiny a různě postižených.
Vynikal pastýřskou neohrožeností, a to zejména vůči králi Boleslavu II., který působil velké pohoršení. Podle polského historika Kadlubka konflikt mezi biskupem a králem vznikl pro Boleslavovu nespravedlivost a krutost vůči poddaným. Stanislav ho však napomínal nejen pro ni, ale i pro zasahování do církevních věcí, a vyvrcholením konfliktu byly Stanislavovy výtky pro nevázaný a veřejně pohoršlivý mravní život krále. Ten, ač ženatý, bral si za konkubíny další svobodné i vdané ženy. Pro jeho zatvrzelost a zhýralost jej biskup exkomunikoval. Toto vyloučení z církve bylo trestem, který jím měl pohnout k nápravě života. První královou reakcí však byla nenávist proti tomu, kdo se nebál mu říci pravdu a vlastně nejvíce usiloval o jeho dobro.
Král prohlásil biskupa Stanislava za zrádce, kterého je nutno zabít, ale nikdo ochotný k takovému zločinu se nenašel. A tak rozsudek, který nad ním vynesl, šel mečem vykonat do krakovského kostela sv. Michala osobně. Pak chtěl, aby usmrceného biskupa rozsekali a pohodili dravcům, ale marně. Nejdříve biskupa pohřbili na hřbitově u kostela sv. Michala a v roce 1088 byly jeho ostatky přeneseny do krakovské katedrály.
Šlechta, která dříve neměla odvahu k Boleslavovu chování cokoliv říci, se pro jeho poslední čin spojila a přinutila ho opustit Polsko. Boleslav pak odešel do Uher a i když jsou různé zprávy o jeho zoufalství, dle historické pravdy prý zemřel r. 1081 jako kajícník v klášteře. Životopisci uvádí benediktinský klášter Ossiach v Korutanech.
Biskup Stanislav byl za svatého prohlášen r. 1253 papežem Inncentem IV.
PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA
Dnes se budu modlit a připojím jako oběť všechny dnešní těžkosti za naše biskupy a kněze.Bože, Tys posiloval svatého biskupa Stanislava, aby svědomitě vykonával službu, kterou jsi mu svěřil, a on statečně hájil Tvou čest a padl pod mečem pronásledovatele; na jeho přímluvu dej i nám sílu, abychom se nezalekli žádných nebezpečí a vytrvali až do smrti pevní ve víře. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen
(závěrečná modlitba z breviáře)
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Stanislaus, ep. Cracovien (1079); Gemma Galgani (1903); Helena Guerra♦ (1914); Antipas, Philippus, ep. Gortynen (ca. 180); Domnio (299); Barsanuphius (540); Isaac, monachus in Umbria (ca. 550); Lanuinus♦ (1119); Sancia♦ (1229); Angelus Carletti de Clavasio♦ (1495); Georgius Gervase♦ (1608); Sympronianus Ducki♦ (1942)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský